Bez černý

Bez černý (Sambucus nigra) je listnatý keř, který má široké využití v léčitelství, farmacii i potravinářství. Čerstvé plody bezu černého mají projímavé účinky; sušením nebo tepelným zpracováním se tato vlastnost ztrácí.[2]

Bez černý
Bez černý
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádštětkotvaré (Dipsacales)
Čeleďkalinovité (Viburnaceae)
Rodbez (Sambucus)
Binomické jméno
Sambucus nigra
L., 1753
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lidové názvy

Keř je označován v Čechách bez a na Moravě chebz, chebzí či pukač. Při dvouslovném pojmenování se mohou využívat přívlastky černý, bílý, planý, smradlavý, divoký či psí. Pro označení plodů se používají jména bezinky, chebzinky, kozičky, smradinky, kozinky či hural.[3][4] Smažené květenství je označováno názvem kosmatice.[5]

Možnost záměny

Někdy bývá zaměňován, přes zjevné odlišnosti, s jinými druhy bezu, které jsou na území ČR rozšířeny, s bezem chebdí a v době květu i s bezem červeným. Oba tyto druhy obsahují větší množství toxických látek a jsou označovány jako jedovaté.

Rozšíření

Bez černý je původní v Evropě mimo nejsevernějších oblastí. V Asii se vyskytuje v oblasti od Malé Asie přes Kavkaz po Kaspické moře. Tento druh bezu je hojně rozšířen i v České republice.[6]

Ekologie

Lze jej najít na vlhkých lesních mýtinách, na kamenitých místech, v roklích, na mezích, u cest a na rumištích. V přírodě roste volně na světlých i polostinných místech. Vyskytuje se též hojně na venkově na plotech a domech a v zahradách, tedy především na místech bohatých na živiny, především dusík, a vlhkých místech.

Plody jsou i vyhledávanou potravou některých ptáků, kteří v trusu roznášejí nestrávená semínka po okolí a tím napomáhají rozšiřování rostliny.

Popis

Keř nebo malý strom dorůstající do výšky 3 – 7 m, při ideálních podmínkách až 10 metrů. Borka v mládí bradavičnatá nepříjemně vonící, později vertikálně rozpraskaná, korkovitě měkká. Dřeň větví tzv. bezová duše čistě bílá. Listy lichozpeřené, vstřícné, po pěti uspořádané, jednotlivé lístky vejčitě podlouhlé pilovité 5–10 cm dlouhé. Květy v barvě slonové kosti jsou oboupohlavné s pětičetnou korunou uspořádané v bohatých vrcholičnatých latách nejčastěji členěných pěti hlavními paprsky. Kvete postupně v průběhu zhruba 3 týdnů od května do července v závislosti na místních klimatických podmínkách. V době květu se šíří kolem bezu omamná vůně a i po odkvětu má tato rostlina zvláštní aroma. Plody bezu jsou malé, černé, kulaté, lesklé peckovice. Začínají dozrávat koncem srpna.

Zdravotní rizika

Čerstvé plody se dle některých zde uvedených pramenů nedoporučuje konzumovat, protože mají projímavé účinky; tepelná úprava či sušení škodlivé látky neutralizuje. Květy a plody se vnitřně používají s úspěchem celá staletí k léčebným účelům, k přípravě čajů, vín a likérů.[7] Kůra a listy se v minulosti občas doporučovaly zevně k obkladům při revmatismu a jako protikřečový prostředek.[8] Odvar z listů hubí hmyz.[9] Listy a kůra jsou v některých pramenech uváděny jako poněkud jedovaté; vzhledem k tomu, že obsahují silné účinné látky glykosid sambucinigrin a alkaloid sambucin, nelze doporučit vnitřní užívání listů a kůry. Otravy po požití listí nebo kůry se projevují silným zvracením, průjmem, ošklivostí a celkovou slabostí. Podobné příznaky se mohou dostavit i po požití syrových plodů ve větším množství.[10] V zájmu objektivity je třeba dodat, že více zdrojů – jak z historie, tak současných – uvádí mnohé prospěšné a léčebné účinky bezu černého bez závažnějších vedlejších či nepříznivých důsledků.[11][12][13]

Využití

  • V potravinářství se používají především bobule – bezinky. Šťáva lisovaná z plodů se používá jako potravinářské barvivo. Pecek zbavená dřeň jako náhražka dražšího ovoce především do směsí. Nezastupitelnou úlohu mají i při výrobě likérů. Pro tyto účely se bezinky částečně vykupují i pěstují.
  • V domácí kuchyni – květenství je možné máčet v těstíčku a smažit podobně jako květák – pochutina se nazývá kosmatice. Z květů se dá připravit bezová šťáva nebo kvašením osvěžující limonáda. Je možné z nich vyrobit i sirup. Ze sušených léčivý čaj. Z bezinek se vyrábí sirup, marmeláda, likéry i víno. Bezové víno má výbornou chuť a vůni. Je též využíváno jako chuťové korigens.
  • Ve farmacii – moderní farmaceutický průmysl má zájem hlavně o květy. Pro tyto účely se sušené květy vykupují. Květy se sbírají za suchého počasí nejlépe před jejich úplným rozvitím. Suší se co možná nejrychleji ve stínu a ukládají se v suchu, aby nezhnědly.
  • V lidovém léčitelství. Všechny části rostliny mají léčivé účinky. Sbírá se květ, list, bobule a kůra, a to v červnu a červenci, bobule v říjnu a listopadu.

V minulosti se bezem léčilo snad téměř vše. Výhonky bezu se používaly na zmírnění bolesti zubů, mladé lístky smíchané s ječnou moukou léčily popáleniny a přikládaly se též na rány způsobené pokousáním vzteklého psa. Práškem z rozemletých suchých listů se zastavovalo krvácení z nosu.

  • Mystické užití. Pro jeho léčivé účinky kdysi dostávali novomanželé jednu rostlinku svatebním darem.

Bez dříve lidé vysazovali v blízkosti obydlí a chlévů, protože věřili, že zahání dobytčí mor.

  • Šťáva lisovaná z plodů se používala na barvení látky, protože má intenzivní tmavěčervenou barvu.
  • Na Slovensku je bezové dřevo významnou surovinou pro výrobu tradičních hudebních nástrojů – fujar a i na výrobu různých píšťalek. V neposlední řadě se ukazuje být dřevo bezu černého v Evropě vhodné na výrobu hudebního nástroje didgeridoo, a to technologií klasického ručního vrtání.
  • V zahradnictví jsou používány okrasné kultivary 'Madona' a 'Black Beauty'.

Léčivé účinky

Přísloví praví: „Před heřmánkem smekni a před bezem klekni“ nebo „Je lékem proti devíti nemocem a je považován za bylinu magickou“.

Obsahové látky

Účinky květů

Odvar ze sušených květů je močopudný, rozpouští hleny a podporuje pocení. Má diuretické účinky, snižuje horečku a mírní kašel. Chlazený neslazený čaj z květů je výtečným lékem i při zažívacích potížích, plynatosti, nevolnosti a pomalém trávení, či nedostatečné činnosti žlučníku. Také podporuje funkci ledvin a močového ústrojí.[15]

Účinky plodů

Šťáva z plodů působí blahodárně při léčení migrén a nervových chorob, zejména při zánětu trojklaného nervu. Nezralé plody mají projímavý účinek. Proto se doporučuje natrhaná plodenství nechat den, dva dozrát rozložená v tenké vrstvě. Projímavý účinek se vařením ztrácí. Ztrácejí se rovněž, avšak jen částečně, léčivé látky.

Účinky listů a kůry

Historicky byly listy používány k úlevě od bolesti, otoku, zánětu, ke stimulaci produkce moči a k vyvolání pocení. Kůra byla používána jako diuretikum, projímadlo a k vyvolání zvracení. Kůra a listy rostliny jsou také známé jako jedovaté a způsobují žaludeční potíže. Toxické látky, které se nachází v bobulích, lze snadno odstranit vařením, ale větve, kůra nebo listy by se při vaření ani odšťavňování používat neměly.[16]

Celá rostlina

Celá rostlina obsahuje fytoncidní látky, které účinně působí proti bakteriím a mnohým houbám.

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. Vermeulen Nico: Encyclopedie van Kruiden - Rebo Int. B.V., Lisse, Nizozemí; č. Encyklopedie bylin a koření - Rebo CZ Čestlice 2001, 2. vyd., (322 stran) str. 262
  3. Ústav pro jazyk český AV ČR. Český jazykový atlas [online]. [cit. 2021-06-24]. S. 283–288. Dostupné online.
  4. Bez černý - Sambucus nigra [online]. [cit. 2015-06-09]. Dostupné online.
  5. Kosmatice
  6. botany.cz
  7. Jirásek Václav (Doc. RNDr. CSc.); Starý Fr. (RNDr. PhMr. CSc): Kapesní atlas léčivých rostlin - SPN Praha 1986, 1. vyd., (320 stran) str.94-95.
  8. Rubcov V.G.; Beneš K. (RNDr): Zelená lékárna - Lidové nakladatelství Praha 1984, 1. vyd. (314 stran) str. 38-41.
  9. HENSCHEL, Detlev. Plané rostliny k jídlu. Praha: Granit, 2004. 254 s. ISBN 80-7296-033-4. Kapitola Bez černý, s. 232.
  10. JIRÁSEK, Václav et al. Naše jedovaté rostliny. Praha: Československá Akademie věd, 1957.
  11. Geiger Fritz (Dr. med): Bylinný receptář – nakl. Dona České Budějovice 1991, 3. vyd. (130 stran) str.10; str.20; str.31.
  12. Buriánková Radka: Bylinková abeceda - nakl. Mona Praha 2001 (68 stran) str. 7.
  13. Haigh Charlote: The Top 100 Immunity Boosters - Duncan Baird Publishers Ltd. London 2005; česky: 100 NEJ potravin pro imunitu - nakl. Slovart Praha 2007, 1. vyd. (130 stran) str. 107.
  14. Archivovaná kopie. botanika.borec.cz [online]. [cit. 2011-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-20.
  15. Bez černý. www.serafinbyliny.cz [online]. [cit. 2021-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-28.
  16. FarmaZdravi.cz [online]. 2019-07-26 [cit. 2019-07-26]. Dostupné online. (česky)

Literatura

  • Grau, J., Jung, R., Münker, B. Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny. Praha: Ikar, 1996, 287 s. ISBN 80-7202-023-4
  • Rubcov V. G.; Beneš K. (RNDr): Zelená lékárna. Praha: Lidové nakladatelství, 1984, 1. vyd. (314 stran) str. 38–41.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.