Berchtesgadenské Alpy

Plocha pohoří je 1300 km². Od východu a západu ohraničují Berchtesgadenské Alpy řeky Salzach a Saalach. Jižní hranici tvoří toky říček Mühlbach a Urslau Bach. Sever území je klínovitě uzavřen městem Salcburk.

Na počátku objevování možností turistiky v pohoří, byla údolí hustě zalesněna a hory téměř neprostupné. Jen lovci a pastevci uměli žít v těchto tvrdých a nebezpečných odlehlých krajích. První turistické akce začaly někdy uprostřed 18. století. Mezi roky 1780 a 1900 byly veškeré důležité vrcholy pohoří vylezeny a tehdejší horolezci začali prozkoumávat těžší a významnější výstupy. Jedním z nejdůležitějších předchůdců byl Hermann von Barth. V padesátých a šedesátých letech byly veškeré významnější cesty a výstupy v tomto pohoří dosaženy a extrémní lezci začínali objevovat lezení velkých stěn.[1]

Berchtesgadenské Alpy tvoří několik samostatných masivů.

• Hochkönig
  Masiv se stejnojmennou nejvyšší horou, leží v Rakousku u městečka Mühlbach. V tomto masivu leží řada atraktivních cílů pro turisty, horolezce i skialpinisty. Kromě samotného vrcholu Hochkönig, který je cílem turistů, ferratistů i horolezců díky své 550 m vysoké stěně, jsou pověstnými vrcholy Torsäule, Östilcher Schoberkopf a Westicher Schoberkopf, Flachfeld a další
• Untersberg
  Leží zcela na severovýchodě pohoří v blízkosti Salcburku. Je to malá skupina s nejvyšším vrcholem Berchtesgadener Hochthron – 1972 m ležícím na území Německa. Nad Salcburkem najdeme Salzburger Hochthron, který je snadno turisticky dosažitelný z lanovky Untersbergbahn. Horolezecky lákavá je jeho východní stěna a zvláště pak pilíř Blausandpfeiler.[2] Poblíž lanovky je oblíbené startovací místo paraglajdistů.
• Göllgruppe
  Tento pohraniční hřeben navazuje dále na jih. Nejvyšší vrchol je Hoher Göll – 2522 m
• Hagen Gebirge
  Bezprostředně sousedí s Göllgruppe. Jedná se doslova o neuspořádaný vápencový labyrint štítů a hor. Nejvyšším vrcholem je Teufelshörner – 2361m. Tato část pohoří leží na východní straně jezera Königssee.
• Steinernes Meer
  Tato část Berchtesgadenských Alp se nachází na jihu pohoří a tvoří ji zvlněná náhorní pláň – „Kamenné moře“. Nejvyšším vrcholem je Selbhorn – 2655 m
• Reiter Alpe
  Je horským masivem na pomezí Rakouska a Německa s nejvyšším vrcholem Stadlhorn – 2287 m
• Watzmann
  Je bezesporu největším lákadlem Berchtesgadenských Alp. Jedná se o jakési srdce pohoří ležící bezprostředně na západním břehu jezera Königssee. Nejvyšší vrchol je Watzmann – 2713 m
• Lattengebirge
  Je poslední malou skupinou ležící nad známými lázněmi Bad Reichenhall. Nejvyšší vrchol je Törlkopf – 1704 m.

Berchtesgadenské Alpy mají nepřeberné možnosti vyžití turistiky a sportů. Mají zde své pevné místo např. horolezectví,[1] paragliding, kanyoning, lyžování a díky řadě propastí a jiných krasových jevů si tu užijí i jeskyňáři

Horské chaty

Kärlingerhaus

• Alpeltalhütte (1100 m) – Hinterbrand
• Bertgenhütte (1845 m) – Hochseiler
• Blaueishütte (1680 m) – Hochkalter
• Eckberthütte (1140 m) – Blühnbachtal
• Erichhütte (1545 m) – Hochkönig[3]
• Franz-Eduard-Matras-Haus (2941 m) – Hochkönig
• Mittenfelralm (1669 m) – Hochkönig
• Gotzenalm (1685 m) – Hagengebirge
• Ingolstädter Haus (2120 m) – Steinernes Meer
• Kärlingerhaus (1635 m) – Funtensee
• Kührointhütte (1420 m) – Kleinen Watzmann
• Neue Traunsteiner Hütte (1560 m) – Reiter Alpe
• Ostpreußenhütte (1630 m) – Hochkönig
• Peter-Wiechenthaler-Hütte (1752 m) – Steinernes Meer
• Purtschellerhaus (1700 m) – Hoher Göll
• Riemannhaus (2177 m) – Steinernes Meer
• Schneibsteinhaus (1670 m) – Schneibstein
• Stahlhaus (736 m) – Torrenner Joch
• Stöhrhaus (1895 m) – Berchtesgadener Hochthron
• Toni-Lenz-Hütte (1480 m) – Salzburger Hochthron
• Wasseralm (1420 m) – Röth
• Watzmannhaus (1930 m) – Falzköpfl
• Wimbachgrieshütte (1330 m) – Wimbachtal
• Zeppezauerhaus (1665 m) – Geiereck[4]

Kolem roku 1900 se objevily první názory na ochranu přírody v Berchtesgadenu. V roce 1921 byla vybrána první oblast chráněné přírody a v r. 1978 byl ustanoven Národní park Berchtesgaden s 210 km². Byla to stejná idea jako v mnoha dalších zemích: příroda by měla být udržována v jejím originálním statusu. Toto samozřejmě způsobuje určité rozpory s požadavky turistiky (turistika, lezení). Proto byla vyvinuta série specifických pravidel a zákonů národního parku, kterými se musí všichni návštěvníci řídit.