Virám

V písmu dévanágarí vypadá halant jako šikmá čárka pod písmenem (např. bez halantu म ma, s halantem म् m). V psaném textu se ale objevuje zřídka, protože pro zápis dvou a více po sobě jdoucích souhlásek se obvykle používají spřežky.[1] Virám má však nezastupitelnou roli při zpracování hindštiny na počítači: uživatel zapíše třeba ka+virám+ša a teprve software zodpovědný za práci s fontem zařídí, že se místo těchto tří znaků objeví znak spřežky kša.

Existují i případy, kdy se implicitní samohláska nevyslovuje, přestože není použit virám ani spřežka. Vyskytují se v moderních indických jazycích, např. v hindštině, a předpokládá se, že k nim došlo vývojem a odklonem od původní sanskrtské výslovnosti. Týká se to zejména konce slova (koncové -a se v hindštině nevyslovuje, v sanskrtu ano), a pak také ve druhém znaku (slabice), jestliže třetí znak obsahuje jinou než implicitní samohlásku nebo když se slovo skládá z více než tří znaků (slabik).

Na počítačích je v Unicode virám reprezentován pouze jako samostatný znak (na rozdíl od českých diakritických znamének, kde existují kódy i pro všechny potřebné kombinace základních písmen s diakritikou). V logické posloupnosti znaků následuje vždy až za znakem pro nosnou souhlásku dané slabiky. Je pak na příslušném fontu a na vykreslovací knihovně, aby zařídily, že se zobrazí správný výsledný znak spřežky nebo písmene s virámem.