Belcrediové

Belcredi [Belkrédy] byl nejprve patricijský, později hraběcí rod pocházející z italské Lombardie.

Belcrediové
Erb Belcrediů nad vstupní bránou do Líšeňského zámku
ZeměČeské království, Markrabství moravské
TitulyHrabata
ZakladatelAntoine de Belcredi (markýzský titul)
Rok založení11. století

Historie

Podoba hraběcího erbu Belcrediů z roku 1769
Líšeňský zámek ve Staré Líšni focený od Kostelíčku
Zámek Jimramov

První zpráva o rodu tohoto jména se objevuje již v roce 1010. Bezpečně pak mezi patricijskými rodinami roku 1226, rodokmen lze sledovat od roku 1353.[1]

Hrobka Belcredi v Jimramově

V 18. století se usídlili na Moravě, Antoine de Belcredi začátkem 18. století získal dědičný titul markýze na rakousko-lombardském území. Roku 1769 povýšila Marie Terezie jeho vnuka do hraběcího stavu, třicet let poté je přijali za obyvatele Království českého. Vlastnili panství Jimramov u Nového Města na Moravě, kde původní tvrz přestavěli na zámek. Dále drželi panství Líšeň a Vosenice. Nacisté během okupace na jejich majetek uvalili nucenou správu, po válce jim byla panství vrácena, po únoru 1948 většina příslušníků rodu odešla do Rakouska. Hrabě Richard Mořic Karel pracoval v Rádiu Svobodná Evropa. Karel Michael předpovídal počasí na rakouské televizi. Na Moravě zůstal Ludvík Hugo a jeho synové lékař Karel a archeolog Ludvík.

Nejvýznamnějším členem byl Richard Belcredi (1823–1902), jenž se stal krajským hejtmanem, v roce 1865 se stal státním ministrem. Zasedal v říšském sněmu i radě, kde usiloval o federalizaci starého mocnářství a samosprávu pro české země. S těmito postoji narazil na německý odpor a po porážce v prusko-rakouské válce musel v roce 1867 rezignovat.

Některé osobnosti rodu

Příbuzenství

Belcrediové se především pomocí sňatků spojili s Nostici, Lobkovici, Rohany a další českou i zahraniční šlechtou.

Erb

Dvakrát dělený erb, v horní zlaté části se nachází černá orlice, v prostředním červeném poli zlatý lev, v dolní zlaté části lev červený.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. S. 87.

Literatura

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Belcredi, s. 16.
  • Belcredi, Ludvík: 1000 let rodu Belcredi. Brno 2010.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.