Bedřich Linhart

Byl příslušníkem československých legií v Rusku. V říjnu 1918 po sebevraždě plukovníka Josefa Jiřího Švece (Josef Švec se zastřelil ve štábním vagonu ve stanici Aksakovo-Belebej dne 25. října 1918 ve tři hodiny ráno. Příčnou Švecovy sebevraždy byl fakt, že mu jeho vyčerpaní podřízení vypověděli poslušnost a odmítli splnit rozkaz - vytlačit přesilu bolševiků z linie Buzuluk - Bugulma) se Bedřich Linhart utkal v pěstním souboji s Josefem Vodičkou. Vodička byl jedním z vůdců levicové opozice a sympatizoval s bolševiky. Demoralizoval stav bojové jednotky a nesouhlasil s nasazením legií proti bolševikům. Nepřímo tak Vodička zavinil smrt plukovníka Švece.[1]

Ve třicátých letech dvacátého století pracoval Bedřich Linhart ve funkci vrchního kriminálního inspektora zpravodajského oddělení československé protektorátní policie. [7] V rámci své funkce a s vědomím odboje byl v roce 1939 přeložen do Petschkova paláce.[1] Jako tlumočník v Petschkově paláci poskytoval v letech 1939 až 1941 československému odboji řadu cenných informací. [8] Díky nim se podařilo zachránit mnoho osob před zatčením a mimo jiné například včas varovat vinohradskou redakci ilegálního časopisu V boj před zátahem gestapa.[1] Je též známo, že Bedřich Linhart ukrýval ve svém vozidle a garáži nějaký čas ilegální vysílačku Sparta Ic.[1] Další získávání zpráv z Petschkova paláce definitivně skončilo v červnu 1941, kdy byl (jako bývalý legionář) Bedřich Linhart penzionován.[7]

Vazební fotografie z Pankrácké věznice (rok 1944)[9]

Bedřich Linhart byl zatčen gestapem v červenci 1942. Od léta 1942 do 20. října 1944 byl pak vězněn v Pankrácké věznici. [8] V pátek dne 20. října 1944 v 16:00 byl popraven v sekyrárně Pankrácké věznice v Praze. [8] Společně s ním byli téhož dne a prakticky ve stejnou hodinu (16:00) popraveni:[9]

• MUC. Václav Rusý (vedoucí osobnost ilegální organizace ÚVODu v západních Čechách), [9]
• JUC. Vítězslav Dvořák (právní úředník na poštovním ředitelství v Praze, levicový odbojář, jedna z vůdčích osobností Ústředního vedení odboje domácího), [9]
• JUDr. Rudolf Mareš (představitel YMCA, člen ÚVODu a PVVZ) [9]
• a štábní kapitán Miroslav Šára (starší) (vedoucí odbojové skupiny KOS).[9]

V roce 1951 se jeho "protivník" z ruských legií Josef Vodička stal členem ÚV KSČ. Ve funkci předsedy ÚV Svazu protifašistických bojovníků prosadil, aby z domu na Národní třídě v Praze byla odstraněna pamětní deska. Ta totiž obsahovala mezi jmény příslušníků československé policie, kteří zemřeli za války v boji proti nacismu i jméno jeho ruského "soka" - Bedřicha Linharta.[1] Deska byla obnovena až po Sametové revoluci (po roce 1989).[1]

Pamětní deska bratrům Linhartovým

Na domě číslo popisné 1063 v ulici "Na Bitevní pláni" (orientační číslo 16; Praha 4, Nusle; nedaleko pražského Paláce kultury) odhalil dne 18. května 2015 (u příležitosti 70. výročí konce války) starosta městské části Praha 4 pamětní desku bratrům Linhartovým. [2] [p 1] V tomto domě žil Otto Linhart, který se (spolu se svými bratry: Bedřichem, Zdeňkem a Václavem) aktivně podílel na nekomunistickém protifašistickém odboji. O provedení pamětní desky a o textu na ní rozhodlo druhé jednání komise "Rady pro kulturu, volný čas a náboženské společnosti" dne 19. února 2015. Jako materiál byla zvolena černá leštěná žula s vyrytým stříbrným písmem a následujícím textem:

           RODINĚ LINHARTOVÝCH

ZA JEJICH OBĚŤ PRO SVOBODU ZEMĚ

         Václav Linhart
   * 21.7.1892    † 4.7.1942
       zahynul při zatýkání

          Zdeněk Linhart
   * 12.5.1888    † 17.1.1943
       zahynul v KT Stutthof

         Bedřich Linhart
   * 9.4.1886    † 20.10.1944
       zahynul v pankrácké věznici

         Otto Linhart
   * 24.9.1895    † 29.3.1980
  radiotelegrafista odbojové skupiny ÚVOD,
     dožil se osvobození v ilegalitě

—MČ Praha 4, 2015

• Bratři Linhartové
• 
  Bedřich Linhart (1886 – 1944)
• 
  Zdeněk Linhart (1888 – 1943)
• 
  Václav Linhart (1892 – 1942)
• 
  Otto Linhart (1895 – 1980)

Otto Linhart spolu se svojí chotí Boženou Linhartovou je pochován na pražském Nuselském hřbitově (Krčská ulice), ostatní členové rodiny Linhartů (Václav Linhart, Bedřich Linhart, Zdeněk Linhart) pak v hrobě rodiny Linhartů na Podolském hřbitově. [7] [5]

• Místa odpočinku členů rodiny Linhartových
• 
  Nuselský hřbitov
  Otto Linhart
  a Božena Linhartová [5]
• 
  Nuselský hřbitov
  Otto a Božena Linhartová
  (detail desky) [5]
• 
  Podolský hřbitov
  Václav, Zdeněk a Bedřich Linhartovi [7]
• 
  Podolský hřbitov
  Václav, Zdeněk a Bedřich Linhartovi
  (detail desky) [7]