Bedřich Franz

Bedřich Franz: Slavnost Božího těla na Zelném trhu v Brně, foto Bedřich Franz, 10. června 1841, daguerrotypie ze sbírky Muzea města Brna

Bedřich Franz, záznam o narození a křtu, 1796

Pokřtěn byl jako Jan Evangelista Franz, syn souseda ve Vysokém Veselí Antonína Franze a matky Terezie, rozené Žákové.[1] Promoval v roce 1831 na Pražské univerzitě, a předtím, než se odebral do Olomouce, vyučoval fyziku na filosofickém institutu v Brně.[4]

Spolu s fyzikem a zároveň rektorem koleje v Litomyšli Ignácem Florem Staškem se zabývali vědeckými pokusy s daguerrotypií v letech 1839–1840.[3] Začali tedy ve stejném roce, kdy francouzský výtvarník Louis Daguerre tuto metodu fotografování vyvinul. Franz se pak stal prvním vyučujícím daguerrotypie na Moravě, pořádal k tomu také první úspěšné výstavy, a je mu připisováno zdomácnění této techniky fotografování na Moravě.[4] Franz je pravděpodobným autorem daguerrotypie slavnosti Božího těla na Zelném trhu v Brně z června 1841 – prvního reportážního snímku v českých zemích a jedné z nejstarších fotografií svého druhu na světě.[5] Bedřich Franz údajně vytvořil nejstarší dochované portrétní snímky v českých zemích.[5] V roce 1841 portrétoval biskupa Františka Antonína Gindla.[3]

Bedřich Franz se stal profesorem fyziky a aplikované matematiky na olomoucké univerzitě v roce 1842. Mezi jeho studenty patřil také Gregor Mendel, s nímž udržoval časté styky a opatřoval mu vědeckou literaturu.[4] Po ukončení jeho studia mu doporučil vstup do Starobrněnského kláštera,^[zdroj?] kde Mendel později definoval základní zákony dědičnosti.

V roce 1844 se Franz stal děkanem Filosofické fakulty, v roce 1847 se stal rektorem olomoucké univerzity, a v roce 1850 opět děkanem Filosofické fakulty. Ta byla, v důsledku účasti olomouckých studentů a profesorů na revoluci roku 1848 a národním obrození, o rok později uzavřena.

Během revoluce rovněž od roku 1848 do roku 1849 zasedal i jako poslanec Moravského zemského sněmu. Nastoupil sem po zemských volbách roku 1848 za kurii vysoké školy v Olomouci, coby virilista (poslanec zasedající na sněmu z titulu funkce děkana jedné z fakult olomouckého vysokého učení).[6]

Po uzavření fakulty Franz odešel do Nové Říše, kde se stal premonstrátským kanovníkem a opatem novoříšského kláštera. V klášteru také 12. dubna 1860 zemřel.[4]