Johann Karl Nestler

Nestler studoval v letech 1800–1806 filosofii, teologii a právo na olomouckém akademickém lyceu. V letech 1806–12 byl vychovatelem ve Starém Hobzí a v letech 1812–18 byl ředitelem gymnaziálního institutu v Klafterbrunnu (Dolní Rakousy). V letech 1818–20 absolvoval odborné vzdělání v polním hospodářství, v letech 1820–21 pak studoval polní hospodářství na Vídeňské univerzitě, kde byl později také adjunktem na katedře polního hospodářství.[3][4]

V roce 1823 se Nestler stal profesorem polního hospodářství, a v roce 1824 také přírodních dějin, na Stavovské akademii a olomouckém akademickém lyceu. Poté, co byly lyceu navráceny univerzitní privilegia, byl v Olomouci promován doktorem filosofie. V roce 1835 se stal rektorem olomoucké univerzity a v roce 1837 děkanem její Filosofické fakulty.[3]

V rámci výuky v Olomouci Nestler zařadil zvláštní sekci věnovanou vědeckému šlechtění zvířat a plodin. Hlavní důraz kladl na historii šlechtění ovcí s cílem zlepšit produkci vlny. Ve svých publikovaných přednáškách (1829) přesvědčoval chovatele k rozvinutí teoretických základů pro selekci ovcí. Snažil se také vysvětlit, jak příroda produkuje nové druhy zvířat a rostlin skrz síly mimo kontrolu člověka, a jak šlechtitelé kontrolují reprodukci a změny skrz příbuzenské křížení a mezidruhové křížení s cílem zvýšit produkci.[5]

Nestler chtěl objasnit Vererbungsgeschichte (genetickou historii). Využíval k tomu i výzkum záznamů o předcích nejlépe šlechtěných zvířat, který nazýval vývojovou historií (Entwicklungsgeschichte). Hlavním zdrojem informací byly výjimečné úspěchy, kterých bylo dosaženo na farmě Geisslera v průběhu předcházejících 100 let. Podobnou práci v té době prováděl také profesor Filosofického institutu v Brně Franz Diebl.[5] Výzkum na poli šlechtění ovcí pak podle některých autorů[6] ovlivnil pozdější práci Gregora Johanna Mendela (ten samotný studoval na olomoucké Filosofické fakultě v letech 1840–43).

Nestler byl velmi aktivním členem Moravsko-Slezské společnosti pro povýšení polního hospodářství (Mähr.-Schles. Ges. zur Beförderung des Ackerbaues, Natur- und Landeskde.), v rámci které byl také pořadatelem 4. mezinárodního shromáždění rolníků a lesníků v roce 1840 v Brně (poprvé v rakouských zemích). Byl členem mnoha dalších stejně orientovaných společností a napsal na dané téme velké množství literatury.[3]

• Mittheilungen der k. k. Mährisch-Schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde in Brünn. Četné příspěvky od roku 1825, vědecky mimořádně významný příspěvek "Neues aus alter Zeit" (Sv. 20, 1831, S. 71-72), ve kterém se obrací na zemědělce, aby zkoumali historii šlechtění
• Ueber Auswahl, Bereitung und Anwendung der Düngerstoffe nach Lage, Boden und Gegenständen der landwirthschaftlichen Kultur: gekrönte Preisschrift. Brno, 1835.
• Mittheilungen über die zweckmäßigste Aufbewahrung von Nahrungsmitteln für Menschen und Hausthiere: zwei von der k.k. mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde gekrönte Preisschriften 1840
• Amts-Bericht des Vorstandes über die vierte, zu Brünn vom 20. bis 28. September 1840 abgehaltene Versammlung der deutschen Land- und Forstwirthe. Olomouc, 1841.