Fridrich Ferdinand Rakouský

Byl třetím synem těšínského knížete arcivévody Karla Ludvíka a princezny Jindřišky Nasavsko-Weilburské. Jeho dědečkem byl císař Leopold II.

Za svou životní kariéru si zvolil službu u námořnictva, což bylo u habsburského rodu něco nevídaného. V 16 letech vstoupil na vlastní žádost do námořnictva. V 19 letech již velel fregatě Guerriera. Za druhé turecko-egyptské války se proslavil při obléhání Saidy. V Sýrii, jako rakouská námořní posila v anglicko-turecké válce, dobyl pevnost Saint-Jean d'Acre,[1] za což získal rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie. Ke dni 21. srpna 1844 byl jmenován velitelem válečného námořnictva a povýšen na viceadmirála.

Ve své nové funkci se s chutí pustil do práce. Snažil se zlomit monopol benátských dodavatelů a správní úřad pro námořnictvo podrobil tvrdé kontrole. Nechal postavit sklady pro uložení výstroje lodí mimo službu, zavedl pravidelnou námořní výuku a pro žáky pátého ročníku námořní akademie přímou službu na lodích. Též vydělil dělostřelectvo jako samostatnou složku.

Zemřel na žloutenku 5. října 1847 v Benátkách a jeho tělo spočinulo v kostele San Giovanni Battista di Malta.