Baryt

Baryt (Karsten, 1800), chemický vzorec BaSO4 (síran barnatý), je kosočtverečný minerál. Název pochází z řeckého slova barys – těžký. Starší český název je těživec. Od podobných minerálů ho snadno rozeznáme právě podle hustoty. Baryt je mnohem těžší. Ve starší či anglické literatuře je často uváděn název barit, který je nesprávný, platné názvosloví určuje IMA.

Baryt
Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec BaSO4
Identifikace
Barva bezbarvý, různě zbarvený
Vzhled krystalu tabulkovité, lupenité
Soustava kosočtverečná
Tvrdost 3–3,5
Lesk skelný – perleťový
Štěpnost výborná – dobrá
Index lomu nα = 1,636
nβ = 1,637
nγ = 1,648
Vryp bílý
Hustota 4,5 g ⋅ cm−3
Rozpustnost slabě v H2SO4

Minerál baryt je hlavním představitelem barytové skupiny, kde je v jeho struktuře běžně část Ba nahrazena Sr a Pb. Díky strukturním podobnostem vytváří pevné roztoky s celestinem (SrSO4) a anglesitem (PbSO4), vzácně také s hashemitem (BaCrO4). Společně všechny čtyři minerály tvoří koncové členy barytové skupiny s jednotným zjednodušeným vzorcem A(XO4), kde do pozice A vstupují prvky jako Ba, Sr, Pb, Ca a do pozice X vstupuje hlavně síra, vzácně Cr. Pokud je však pozice X obsazena atomem s větším atomovým poloměrem, struktura přestává být stabilní a přechází v scheelitový typ[1].

Vznik

Minerál krystalizuje za středních a nízkých teplot, které často panují na hydrotermálních žilných ložiskách. Nejčastěji se jedná o samostatné hydrotermální fluorit-barytové žíly či hydrotermální rudní žíly s barytem. Geneze barytu může být spojena i se sedimentárním prostředím či s dutinami vulkanitů, také je běžný na řadě metasomatických a stratiformních ložisek.

Morfologie

Jeho narostlé krystaly bývají hojnoploché a mají proměnlivý vzhled. Nejčastěji jsou tlustě i tence tabulkovité, lupenité, vertikálně protažené („rakvičkovitého“ vzhledu – habitu). Hojné jsou jeho radiálně vějířovité, miskovité, ledvinité nebo stébelnaté, vláknité i zrnité agregáty, často tvoří i krápníky.

Vlastnosti
  • Fyzikální vlastnosti: Lze rýpat měděným drátem (tvrdost 3–3,5), hustota 4,5 g/cm³, je křehký, štěpnost výborná podle {001} a dobrá podle {210}, lom má lasturnatý. Je velmi těžký a má nekovový vzhled.
  • Optické vlastnosti: Barva: bezbarvý, bílá, žlutá, modrá, šedá, červená, hnědá. Průhledný, průsvitný až neprůhledný, vryp je bílý, lesk na krystalových plochách skelný, na štěpných plochách přechází do perleťového.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Ba 58,84 %, S 13,74 %, O 27,42 %, příměsi Sr, Pb, Ca. Slabě rozpustný v H2SO4, před dmuchavkou praská, barví plamen na žlutozeleno.

Odrůdy barytu
  • stronciobaryt – vyšší obsah stroncia, chemický vzorec (Ba,Sr)SO4
  • barytocelestin – strukturně identický se stronciobarytem, chemický vzorec (Ba,Sr)SO4 (liší se od sebe v poměru Ba:Sr ve struktuře)
  • hokutolit – vyšší obsah olova, chemický vzorec (Ba,Pb)SO4
  • radiobaryt – obsahuje stopove množství radia (Ra)

Získávání

Baryt se získává těžbou, vyskytuje se v hlubinných dolech často s fluoritem.

Využití

Zdroj barya, dále se využívá v papírnickém a gumárenském průmyslu jako plnivo, ve stavebnictví jako ochranná omítka proti rentgenovému záření (RTG), které baryt pohlcuje. Je také oblíben v pyrotechnice při výrobě ohňostrojů, jelikož barví plamen. Další využití nalézá např. v lékařství, při výrobě barev nebo ve sklářství. Baryt je důležitý materiál i pro těžařský průmysl, kde je využíván k výplachům a těsnění vrtů.

Jen zřídka se používá jako drahý kámen (fasetové brusy, kabošony).

Parageneze

Vyskytuje se nejčastěji společně s fluoritem, kalcitem, dolomitem, rodochrozitem, sádrovcem, sfaleritem, galenitem a antimonitem.

Baryt na pískovci v Děčíně na Špičáku

Naleziště

Jedná se o hojný minerál.

Odkazy

Reference
  1. HILL, R.J. A further refinement of the barite structure. The Canadian Mineralogist. Roč. 1977, čís. 15, s. 522–526. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.