Autovlak

Hlavním účelem je, aby řidiči osobních vozidel mohli po dobu cesty odpočívat a i se svými spolucestujícími cestovat ve větším pohodlí, zároveň jsou eliminována i bezpečnostní rizika z nadměrné doby řízení. V současné době slouží autovlaky zejména pro přepravu osob do vzdálených turisticky vyhledávaných oblastí, u některých vlaků je tato služba nabízena jen sezónně.

Rozměry (zejména výška, délka a šířka) přepravovaných automobilů jsou limitovány typem vozu a průjezdným profilem tratí (resp. přípustným obrysem pro vozidla). Některé autovlaky umožňují i přepravu motocyklů. Obvykle je možné ponechat si v automobilu zavazadla, avšak automobily jsou po dobu cesty zajištěny a případně zapečetěny a cestující k nim nemají přístup. Pro přepravu řidiče automobilu a jeho spolucestujících obvykle dopravce nabízí speciální tarif a pro tyto cestující jsou vyhrazena místa v určitých vozech vlaku. Nakládka a vykládka automobilů je zpravidla možná jen ve výchozí a cílové stanici vozu pro automobily.

Jiný princip se využívá pro kyvadlovou přepravou automobilů a jejich osádek přes místa, kudy nevede silnice, ale jen železniční trať. Mezi taková místa patří například Hindenburgova hráz na Severofríské ostrovy v Německu, některé průsmyky a tunely ve Švýcarsku (Oberalp, Simplon, Lötschberg[1], Furka, Vereina, Albula, před otevřením silničního tunelu roku 1980 též Gotthard), Taurská dráha v Rakousku, Eurotunel pod Lamanšským průlivem[2] či Bohinjský tunel ve Slovinsku. Cestovní doba je zde obvykle dostatečně krátká, takže osádky zůstávají v automobilech[1], eventuálně mohou i vystoupit a pohybovat se ve voze přepravujícím jejich automobil.[2]. Na rozdíl od dálkových autovlaků mohou mít kyvadlové autovlaky přizpůsobenou ložnou míru konkrétní trase (typické pro Eurotunnel).

V Německu byla služba přepravy automobilů zahájena Německými říšskými drahami (DR) 1. dubna 1930 jako Auto-Gepäck-Verkehr. Automobily však byly přepravovány samostatnými vlaky. Ve 40. letech byly vyvíjeny speciální patrové vozy, avšak kvůli druhé světové válce došlo k realizaci až Německými spolkovými drahami od 25. června 1956 pod označením Autoreisezug na trase Hamburg – Chiasso, kde bylo za sezónu přepraveno asi 930 automobilů. Do roku 1973 se počet relací, na nichž byly přepravovány automobily, zvýšil na 163, počet přepravených automobilů v tomto roce, ovlivněném ropnou krizí, dosáhl 185 500.[3] Od roku 1996 používají Německé dráhy označení Autozug místo Autoreisezug. V letech 2007 a 2008 byla nabídka relací silně zredukována, roku 2009 opět trochu rozšířena.

Německé dráhy v roce 2009 nabízely přepravu z několika německých měst (Berlin-Wansee, Hamburg-Altona, Hildesheim, Düsseldorf, Neu Isenburg, o rok dříve též z Mnichova) do francouzských měst Avignon a Narbonne poblíž španělských hranic.[4] V letní sezóně Německé dráhy vypravují autovlaky též do Rakouska (Innsbruck, Salcburk, Schwarzach-St.Veit, Villach).[5]

Rakouské dráhy nabízely v roce 2009 autovlaky z Vídně do Říma a Florencie.[4] V roce 2012 nabízejí vnitrostátní relace Graz – Feldkirch, Villach – Feldkirch, Vídeň – Feldkirch, Vídeň – Innsbruck, Vídeň – Lienz, Vídeň – Villach a mezinárodní relace Vídeň – Hamburg a Vídeň – Livorno, v letní sezóně i další autovlaky do Itálie.[5]

Ve Francii má služba název AutoTrain, v Belgii byla provozována do roku 2003 pod názvem Auto-train, ve Finsku má název CarTrain, v Nizozemsku dříve Motorail/Autotrein, nyní autoslaaptrein, v Řecku a Turecku Agenturbetrieb, ve Velké Británii v letech 1955–2005 Motorail, v Česku a na Slovensku Autovlak, ve Švýcarsku Autoreisezug, v Itálii Viaggiare con auto al seguito, v Srbsku Prevoz pračenih automobila.

V USA a dříve též v Kanadě je služba provozovaná společností Amtrak pod názvem Auto Train.

V Chile pod názvem AutoTren či Transporte de automóviles.

V Austrálii jezdí autovlaky Motorail na třech osách: Indian Pacific, The Ghan, The Overland.

České dráhy zavedly poprvé autovlaky od grafikonu 1997/1998 na trase mezi Prahou a Popradem, zpočátku rychlíkem Hornád jen o víkendech v letní sezoně.[6][7] První tři roky fungoval jako autovlak rychlík Hornád (R 225/224), ten však byl od grafikonu 2000/2001 a funkci autovlaku převzal expres Laborec (Ex 125/124), o rok později překategorizovaný na rychlík (R 425/424). Ve dnech, kdy byl připojován autovůz, měly tyto vlaky odlišný jízdní řád, který počítal s časy navíc na připojování či odpojování a kvůli omezení rychlostí jízdy na 100 km/h.[8] Od grafikonu 2004/2005 začal jezdit ve vybrané dny jezdit další autovůz v rychlíku Cassovia na trase Praha – Košice, tak tomu bylo i o rok později.[8] Od grafikonu 2005/2006 byl rychlík Laborec přejmenován a přečíslován na R 225/224 Šírava a rychlík Cassovia vozil autovůz do Košic již denně. Od jízdního řádu 2008/2009 byl rychlík Cassovia zrušen a rychlík Šírava přesunut do jeho časové polohy, zároveň se objevil nový spoj Slovakia (EN 425/424) v kategorii EuroNight, který převzal oba autovozy (do Košic i do Popradu). Od roku 2012 vozí po většinu roku tři autovozy, z toho dva až do Košic a jeden jen do Popradu.[8] Kromě toho slouží od roku 2009 jako autovlak v trase Praha – Košice též denní EC 120/121 Košičan.[9]

Některé autovlaky přepravují i motocykly (není to možné v EN Slovakia do Košic). Pro řidiče a spolucestující z automobilu platí speciální jízdné a jsou pro ně určeny vozy. K cestě v Košičanu je přidruženo jízdné 1. třídy, k cestě v Euronight Slovakia cesta v lůžkovém voze.[10]

Od roku 2003 jezdil jako autovlak rychlík Jadran (R 1202/1203) v trase Praha hlavní nádraží – Split, z počátku jen s týdenní frekvencí, a v roce 2005 přepravil 795 vozidel a 5600 cestujících. V roce 2006 nejezdil, o letních sezonách 2007 až 2009 jezdil v odlišné trase, a to již denně.[4][11] V roce 2010 služba nepokračovala, protože maďarské a chorvatské železnice odmítly vlak dále dotovat z veřejných rozpočtů.[12]

Roku 1997 bylo přepraveno autovlaky Českých drah 107 automobilů, od té doby počet každoročně stoupal, v roce 2009 dosáhl čísla 13 061, z toho na nočním spojení Prahy a Košic bylo přepravených aut 5686, mezi Prahou a Popradem 5071, na denním spojení mezi Prahou a Košicemi 1329 a Jadranem bylo přepraveno 793 automobilů.[13]

Od 16. července 2012 bude zahájen zkušební provoz přepravy vyšších automobilů (až do výšky 2,00 nebo 1,96 metrů, např. SUV, VAN nebo off-road) na denním autovlaku do Košic (EC 120/121).[14]