Autismus

Obyčejně jsou (neurotypikální / "neurotypical" ) děti od časného věku společenské bytosti – navazují oční kontakt, otáčejí se ke zdroji zvuků, uchopují prst a usmívají se. Už ke konci prvního roku života jsou u dětí pozorovatelné všechny základní emoce, což souvisí se zráním nervového systému.[6] Naproti tomu většina autistických dětí dává přednost předmětům před obličeji a má obrovské potíže při učení se běžné každodenní mezilidské interakci. Už během prvních měsíců života často vypadají, že jsou lhostejní k druhým lidem, protože se vyhýbají očnímu kontaktu a nekomunikují tak často jako ostatní děti.

Autistické děti se často zdají dávat přednost samotě před společností a mohou reagovat pasivně na objímání a mazlení. Později zřídka hledají útěchu od druhých a neodpovídají normálním způsobem na projevy hněvu či náklonnosti ze strany rodičů. Výzkumy ukázaly, že ačkoliv autistické děti mají své rodiče rády, projevy této náklonnosti mohou být neobvyklé a je obtížné je interpretovat. Rodiče, kteří se těší na radosti mazlení a hraní, jsou často zmateni i zdrceni tímto neočekávaným chováním.

Podle Simona Baron-Cohena autistické děti se také často (ale ne vždy) zdají postrádat empatii a schopnost vidět věci z perspektivy druhých. Neurotypikální děti nad pět let mají schopnost vhledu do pocitů, záměrů druhých podle nonverbálních gest, výrazu tváře, apod. (Pozn. Připomínka toho, že autismus patří do spektra. Na každé dítě i dospělého člověka působí jinak, takže i když je možnost aby autistický člověk postrádal empatii, je také možné aby byl velice empatický či aby se jeho empatie zdála 'vyvážená'.)

Sociální odcizení jedinců s autismem může být natolik intenzivní, že mnoho z nich udává, že mají imaginární přátele, nebo si vytváří imaginární světy a scénáře. Navazování a udržování přátelství ve skutečném životě je pro ně často velice obtížné, objevují se tak příznaky sociální fobie.

I když ne všichni, většina autistů nedokáže zcela regulovat své jednání. To může mít podobu slovních výbuchů, které jsou neadekvátní situaci, nebo také sebezraňujícího chování. Autisté typicky preferují neměnné rutiny a stálá prostředí a mohou reagovat negativně na jejich změny. Nejsou neobvyklé projevy agresivity, sebestimulační chování ani přílišné stáhnutí se do sebe v obtížných situacích.

Velmi časté jsou příznaky shodné se symptomy u dysfunkce smyslové integrace, např. nadměrná nebo naopak nedostatečná citlivost na doteky, zvuky či pohyby, tělesná neobratnost, sklon k snadnému rozptýlení, impulzivní tělesné nebo verbální jednání, abnormálně vysoký nebo naopak nízký stupeň aktivity, obtíže při učení se novým aktivitám, potíže při přechodu z jedné situace do druhé, sociální a emocionální problémy, opožděný vývoj řeči či motorických schopností.

Jedním častým příkladem jsou obtíže se sluchem, kdy autistický člověk může mít potíže slyšet a rozumět ostatním v hlučném prostředí, například ve větším davu na oslavách. Pokud s někým mluvíme v hlučnějším prostředí, vnímáme řeč směřovanou k nám jako hlasitější (díky neverbální komunikaci), ačkoliv tomu tak není. Tento jev je známý jako fenomén koktejlové party[7] a u autistů je zjevně narušen. Kolem druhého roku věku lze také u autistických dětí vypozorovat, že se častěji dívají na ústa svých maminek namísto do jejích očí. To lze vysvětlit vyšší mírou vyhledávání spojitosti mezi pohybem úst a řečí.[8]

Kromě toho někteří autisté vnímají za určitých okolností vjemy prostřednictvím tzv. synestezie - vjem přijatý jedním smyslem je interpretován i jako vjem jiného smyslu, např. hudbu vnímá nejen jako zvuk, ale i vizuálně v tvarech nebo barvách. Samotnými autisty je tato vlastnost často ceněna, zejména v umělecké sféře.

Do tří let věku zdravé děti ovládnou řeč. Už okolo prvního roku batole říká první slova, otáčí se při zaslechnutí svého jména, ukazuje, když chce hračku, a jasně odmítá, když něco nechce. U autistů je řečový vývoj odlišný. Někteří zůstanou němí po celý život, s různým stupněm gramotnosti. Komunikace jinou formou, např. obrázky, posunky nebo písmem pro ně může být mnohem přirozenější. Některé autistické děti v prvním měsících normálně žvatlají, ale brzo poté přestanou. U jiných může být vývoj řeči opožděn, někdy až do období dospívání. Nicméně neschopnost mluvit neznamená nedostatečnou inteligenci. Při vhodných podmínkách mohou někteří mluvit celé hodiny.

Ti, co mluví, někdy používají řeč neobvyklými způsoby a zachovávají rysy časnějších vývojových stádií. Někteří komunikují pouze jednotlivými slovy, jiní opakují naučenou frázi znovu a znovu. Někteří opakují vše, co slyší, což je známé jako tzv. echolálie.

Některé děti mohou mít vývoj řeči jen slabě opožděn, nebo dokonce i předčasný a mohou mít neobvykle velký výrazový slovník, nicméně mají velké potíže udržet běžnou konverzaci. Často vedou monolog na své oblíbené téma a nedávají ostatním možnost komentovat. Když hovoří s jinými autisty, často vedou střídavé monology. Tak jako normální lidé mají potíže s chápáním autistické nonverbální komunikace, intonace a výrazů, stejně i autisté obtížně rozumí normálním lidem. Autistické chápání jazyka bývá velmi doslovné, normální lidé většinou hledají skrytý význam v tom, co autisté říkají, a očekávají od nich naopak pochopení těchto skrytých významů ve své řeči.

Autistická gesta, mimika a pohyby mohou být snadno pochopeny jiným autistou, ale jen obtížně jinými lidmi. Intonace hlasu je u autistů typicky velmi subtilní a normálnímu člověku připadá značně monotónní až strojová. Některé autistické děti s dobrými řečovými schopnostmi nekomunikují na své věkové úrovni, ale mluví jako malí dospělí.

Z těchto důvodů je pro normálního člověka obtížné pochopit, co se vlastně autistické děti snaží říct, a ty proto mohou hlasitě dávat najevo svou frustraci, nebo si samy vezmou, co chtějí. Tyto komunikační bariéry jsou pro ně velmi stresující a mohou přispět k sociální úzkosti, depresím nebo k sebepoškozujícímu jednání.

Spící autistické dítě

I když autisté vypadají fyzicky normálně a mají dobrou svalovou kontrolu, mohou se odlišovat neobvyklými repetitivními (stále se opakujícími) pohyby, označovanými jako sebestimulace. Ty mohou být na první pohled nápadné nebo subtilnější. Někteří autisté dlouhou dobu opakovaně pohybují rukama nebo prsty na nohou, jiní náhle ztuhnou v pohybu. Jako děti mohou trávit hodiny seřazováním autíček a vláčků určitým způsobem, místo aby je používaly k normální hře. Pokud někdo náhodou pohne s těmito hračkami, autistické dítě se může velice rozčílit. Autistické děti často potřebují a vyžadují absolutní stálost svého prostředí. Malá změna v rutině pro ně může být velmi rušivá. Autisté často mají trvalé intenzivní nutkavé záliby. Například mohou být posedlé hledáním všeho o počítačích, majácích nebo jízdních řádech. Často projevují velký zájem o jazyková, matematická a vědecká témata. Repetitivní chování se může vztahovat i na řeč, součástí denní rutiny může být opakování jednoho slova nebo fráze.

Historické statistiky vypovídaly, že mezi autisty je až 75 % pacientů s různým stupněm mentální retardace. Tato hodnota dnes již neplatí zejména proto, že v posledních letech je nově diagnostikováno mnoho případů Aspergerova syndromu (i mezi dospělými) a tito pacienti mají inteligenci normální nebo vysokou, někdy až v pásmu geniality. Tato vysoká inteligence však ani dospělým autistům nemusí zajistit plnohodnotný život, protože mnoho z nich vzhledem k potížím zejména v sociální komunikaci selhává v běžných každodenních situacích. Přesto se řada z nich úspěšně začlení do společnosti tam, kde jejich nedostatky nejsou nápadné a kde naopak mohou využít své přednosti (smysl pro detail, vytrvalost, loajalita, jednostranná hluboká specializace...).

Americká psychiatrie rozděluje autistické poruchy na Aspergerův syndrom a (Kannerův) autismus, přičemž u druhého je přítomno opoždění nebo abnormality alespoň v jedné z následujících tří oblastí, se vznikem před třetím rokem věku dítěte: sociální interakce, řeč používaná v sociální komunikaci, symbolická či imaginativní hra (takzvaná triáda). U Aspergerova syndromu tato klinicky zjevná opoždění přítomná nejsou. Poslední verze diagnostického manuálu DSM-5, platná od června 2013, zásadním způsobem mění definici poruch autistického spektra a de facto popírá existenci Aspergerova syndromu.

Mezinárodní klasifikace nemocí ve verzi MKN-10 kóduje autistické poruchy takto:

1. Dětský autismus (F84.0)
2. Atypický autismus (F84.1)
3. Rettův syndrom (F84.2)
4. Jiná dezintegrační porucha v dětství (F84.3)
5. Hyperaktivní porucha sdružena s mentální retardací a stereotypními pohyby (F84.4)
6. Aspergerův syndrom (F84.5)
7. Jiné pervazivní vývojové poruchy (F84.8)
8. Pervazivní vývojová porucha nespecifikovaná (F84.9)[9]

Jiní odborníci nevidí žádnou jasnou hranici mezi Aspergerovým syndromem, autismem a tzv. poruchou smyslové integrace a nabízí pohled na autismus jako na spojité spektrum. Známá autistická osobnosti Donna Williams (také jako Polly Samuels) popularizovala koncept autismu jako "ovocného salátu" - všichni mají ovocný salát, ale složení je pro každého jiné. Teorii, že autismus je jen jeden, zastávají zástupci autistické komunity.[10]

U autistických jednovaječných dvojčat je velmi vysoká pravděpodobnost (60-95 % u monozygotních dvojčat, 0-9 % u dizygotních) vzniku poruchy i u druhého dvojčete. To naznačuje možnou dysfunkci několika různých genů, které se zřejmě účastní vývoje mozku. Vztahy jsou ale složitější.[12] U rodin s jedním autistickým dítětem může být pravděpodobnost narození dalšího až 1:20. Ukazuje se také, že poruchy autistického spektra může způsobovat narušený mikrobiom střev, který se také přenáší na potomky.[13]

U některých autistů lze prokázat určitá poškození mozkové tkáně, hlavně funkční poruchy levé poloviny mozku a abnormální změny v mozkovém kmeni. Výsledky jsou však zatím nejednoznačné a nelze s určitostí říct, jestli jsou příčinou autismu, jeho následkem nebo pouze doprovodným jevem.

U dětí po operaci nádorů zadní jámy lební dochází k naprosto překvapivým negativním změnám chování ve smyslu autismu. Někdy tyto změny odeznívají během několika dní, někdy týdnů či měsíců výjimečně jsou trvalé. Příčinou je nejpravdpodobněji otřesení nebo poškození síťovité-retikulární-formace, která propojuje všechny podkorové struktury mozku. Na živém mozku je nelokalizovatelná, objevuje se při naložení mrtvého mozku do formaldehydu a lze ji pak vypreparovat. Její funkce není jednoznačně verifikována, nerespektuje totiž mozkové dráhy. Mohlo by se jednat o jakousi rezervu podkorových struktur. Neuroanatomové tuto formaci označují za "duši" člověka a praktické zkušenosti toto podporují. K útlaku nebo poškození retikulární formace nemusí dojít jen operačním výkonem nebo poraněním . Může ji způsobit například i útlak velkého nádoru nejčastěji zadní jámy, aktivní cysta vzniklá například i z poúrazového krvácení. Dojde li k poškození retikulární formace u dospělého člověka,například poúrazově nebo degenerativně, nedochází k tak intenzivním změnám a inteligentní jedinec své citové změny může zakrývat. Často se ale uchyluje k závislostem na různých škodlivinách.

Magnetická rezonance ukázala, že u autistů chybí nervová propojení mezi různými mozkovými centry. Proto se uvažuje o vzniku autismu vinou jejich nedostatečné koordinace.

Britský odborník Simon Baron-Cohen se domnívá, že autisté mají extrémně mužský typ mozku, což je způsobeno vysokou hladinou testosteronu v těle matky během těhotenství. Mužský typ mozku se vyznačuje nedostatečným propojením pravé a levé hemisféry, což vede k menší míře emoční citlivosti.

Podle této hypotézy se autisté mohou sice velmi silně koncentrovat na jeden podnět, ale mnohem hůře na víc věcí najednou, což je nezbytné pro pochopení rychle se měnících sociálních situací. Tato teorie byla poprvé uveřejněna v britském časopise Autism v květnu 2005.

Příčinou mohou být i antibiotika[14] a s tím spojená střevní mikroflóra.[15]

Za rozšíření tohoto názoru může hlavně studie dr. Andrewa Wakefielda, který v roce 1998 řekl, že vakcíny MMR (očkování proti spalničkám) způsobují autismus. V roce 2010 byl však jeho výzkum označen za podvodný a dr. Wakefield byl vyloučen z Britské lékařské komory (byl mimo jiné ve střetu zájmů.

Jde o „mýtus, který v oblasti medicíny napáchal nejvíc škody za posledních 100 let“. [16]. Vědecké studie a meta-analýzy publikovaných dat opakovaně ukázaly, že mezi vznikem poruch autistického spektra a očkováním neexistuje příčinná souvislost [17][18][19][20][21]

Aspergerův syndrom je definován v Diagnostickém a statistickém manuálu mentálních poruch (DSM-IV-TR) jako pervazivní vývojová porucha, která je rozpoznána podle řady symptomů, nikoliv pouze jednoho. Je charakterizována znesnadněním sociálních interakcí, stereotypními a omezenými vzorci chování, aktivit a zájmů, a absencí výrazného opoždění kognitivního vývoje nebo opoždění vývoje řeči. Tyto projevy musí být významné a musí mít vliv na důležité oblasti fungování a diagnóza je vyloučena v případě splnění kritérií pro autismus. Posedlost úzkou oblastí zájmů, jednostranná výřečnost a neobratnost jsou typickými příznaky, nejsou však nutnou podmínkou pro tuto diagnózu.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Diagnosis of Asperger syndrome na anglické Wikipedii a Autism na anglické Wikipedii.

• Hrdlička, Michal: Mýty a fakta o autismu. Praha: Portál, 2020. ISBN 978-80-262-1648-3.
• Johnson, Elle Olivia: ABA pro děti s autismem. Praha: Portál, 2020. ISBN 978-80-262-1628-5.
• McHenry, I., Moog, C.: Aktivity pro starší děti s PAS. Praha: Portál, 2019. ISBN 978-80-262-1533-2.
• Grandin, T.: Jak to vidím já. Praha: Csémy Miklós ve spolupráci s Janou Csémy, 2015. ISBN 978-80-906078-0-4.
• Grandin, T: Jiní... Ne Horší. Praha: Csémy Miklós ve spolupráci se Za Sklem o.s., 2016. ISBN 978-80-906078-2-8.
• Griffin, S., Sandler, D.: 300 her pro děti s autismem. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0177-9.
• Hrdlička, M., Komárek, V. (eds.): Dětský autismus. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-813-9.
• Jacobs, Debra S.; Betts, Dion E.: Nácvik sebeobsluhy a sociálních dovedností u dětí s autismem. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0498-5
• Thorová, K.: Poruchy autistického spektra. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-091-7.
• Yau, A.: Autismus: Praktická příručka pro rodiče. Praha: Csémy Miklós, 2016. ISBN 978-80-906078-1-1.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu autismus na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo autismus ve Wikislovníku
• Adventor - Český server o autismu - servisní a komunitní organizace
• EUCAP - Evropská rada autistických osob (asociace organizací řízených autisty)
• Aspie blog - stránky psané lidmi s Aspergerovým syndromem nebo autismem
• Nadační fond Autismu - první český nadační fond zaměřený na podporu terapeutické a osvětové činnosti souvisejísí s autismem a na podporu lidí žijících s PAS
• Naděje pro autismus - volné sdružení právnických osob zabývajících se terapeutickou, osvětovou a další činností souvisejísí s autismem
• Nakladatelství PASPARTA, o.p.s. - sociální firma zaměstnávající lidi s autismem, vydává knihy týkající se především problematiky autismu
• Národní ústav pro autismus, z.ú. /NAUTIS/ - Organizace poskytuje komplexní nabídku služeb pro lidi s autismem a jejich rodiny v ČR (dříve APLA Praha a Střední Čechy o.s.).
• Neurodiverzita.cz - stránky s informacemi o autismu, zaměřené na paradigma neurodiverzity
• Portál o autismu - webové stránky provozované NAUTIS
• Zrzavá holka - blog autorky žijící s Aspergerovým syndromem, zabývající se autismem u žen a dívek

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.