Leo Kanner

Narodil se v haličské vesničce Klekotów (nedaleko města Brody), dnes na území Ukrajiny, tehdy na území Rakousko-Uherska. Roku 1906 se jeho rodina přestěhovala do Berlína. Za první světové války sloužil v rakouské armádě, po ní vystudoval lékařství na berlínské univerzitě (absolvoval 1919, doktorský titul 1921). Roku 1924 odjel do Spojených států, kde již zůstal. Začal pracovat v psychiatrické léčebně v Yanktonu v Jižní Dakotě. Roku 1928 ho Adolph Meyer pozval na Johns Hopkins Medical School v Baltimoru. Roku 1930 založil Johns Hopkins Children's Psychiatric Clinic, první dětskou psychiatrickou kliniku ve Spojených státech. Roku 1935 vydal první učebnici dětské psychiatrie Child Psychiatry.[3]

Krom psychiatrických témat se občas věnoval i tématu folklóru.[4]

Kanner popsal autismus jako první v roce 1943, téměř současně s Hansem Aspergerem. Kanner žil v té době již v USA, Asperger v Rakousku a kvůli druhé světové válce o sobě nevěděli. Kanner tak učinil v práci Autistické poruchy afektivního kontaktu, kde popsal 11 dětí v extrémním autistickém stažení, které však dle jeho soudu nebylo možno označit za schizofrenní, zejména proto, že autisté, ač neschopni vztahů k lidem, budují si silný vztah k věcem. Autismus se musí dle Kannera projevit již v dětství, proto hovořil o "early infantile autism", dnes nazývaném na jeho počest "Kannerův časný dětský autismus". Kanner označoval autismus za vrozený, avšak zároveň jeho vznik připisoval špatné mateřské péči, typicky podle něj vzniká u dětí s příliš intelektuálními a chladnými matkami. Asperger ve stejné době hovořil o genetickém základu a zdůraznil možnost vysoké inteligence u autistů.[5]