Arthur Koestler

Ve 20. letech ho silně oslovil sionismus. Roku 1926 odjel do Palestiny. Chvilku žil v kibucu Ejn ha-Šofet, ale neshodl se s jeho ostatními členy. Pracoval poté pro Žabotinského revizionisty a zejména jako novinář pro tituly berlínského vydavatelství Ullstein Verlag. Roku 1929 byl převelen do Paříže a o rok později se vrátil do Berlína a nastoupil jako redaktor do Ullsteinova deníku Vossische Zeitung. Jako takový se ve stejném roce zúčastnil na palubě vzducholodi Graf Zeppelin polární expedice. Reportáže z výpravy mu zajistily reputaci po celé Evropě.

V kibucu Ejn ha-Šofet, pátý zprava

Kolem roku 1931 se nadchl pro marxismus a vstoupil do Komunistické strany Německa. Roku 1932 cestoval po Turkmenistánu a střední Asii, poté ho Kominterna vyslala do Paříže organizovat protifašistickou propagandu. Dobrodružně se zapojil do španělské občanské války, kdy se pokusil proniknout do štábu generála Franca v Seville, když se vydával za novináře News Chronicle - byl však odhalen a prchl. Znovu se však na území ovládané royalisty vrátil a znovu se vydával za novináře News Chronicle. Byl zatčen, uvězněn a odsouzen k smrti. Čekání na popravu vylíčil posléze v knize Dialogue with Death. Popraven však nebyl, byl vyměněn za zajaté frankistické piloty. Po návratu do Francie poměrně náhle změnil oblast svého zájmu a napsal populární encyklopedii sexuality, pod pseudonymem "A. Costler, A. Willy, a jiní". Záhy vystoupil z komunistické strany, znechucen stalinskými praktikami. Své zklamání z totalitarismu vylíčil právě ve své nejznámější knize Tma o polednách, částečně inspirované zážitky Koestlerovy přítelkyně – designérky Evy Zeisel – která strávila šestnáct měsíců ve stalinistickém kriminále. Rukopis knihy dal své milence, sochařce Daphne Hardyové, aby ho dopravila do bezpečí v Británii.

Koestlerova socha v Budapešti

Po vpádu Němců do Francie byl internován v koncentračním táboře Vernet (tuto zkušenost později vylíčil v knize Scum of the Earth), byl však záhy propuštěn díky silnému britskému diplomatickému tlaku. Vzápětí vstoupil do Francouzské cizinecké legie. Z ní záhy dezertoval a pokoušel se dostat do Británie. V Lisabonu se k němu dostala zpráva, že loď na níž plula jeho milenka Daphne i s rukopisem Tmy o polednách, se potopila, načež se pokusil o sebevraždu. Přežil a zpráva se následně ukázala být fámou. Do Británie nakonec dorazil, byl však uvězněn, neboť neměl úřední povolení vstupu do země. Když vyšla v Londýně jeho kniha Tma o polednách a stala se bestsellerem, byl stále ještě ve vězení. Po propuštění vstoupil do britské armády a sloužil u Royal Pioneer Corps. Roku 1942 byl převelen na ministerstvo informací a podílel se na britské válečné propagandě. Až roku 1943 znovu potkal Daphne, vztah se jim už ale nepodařilo obnovit. Roku 1944 byl vyslán do Palestiny, aby jednal s vůdcem sionistické organizace Irgun Menachemem Beginem a odradil ho od protibritského terorismu. Jednání byla neúspěšná.

V Palestině pak zůstal do roku 1945 a sbíral zde inspiraci pro svůj román Thieves in the Night. Pak se sice vrátil, ale jakmile roku 1948 vypukla válka mezi Araby a Izraelem, byl znovu vyslán na Blízký východ jako válečný zpravodaj řady britských, ale i francouzských a amerických deníků. Po návratu se věnoval zejména literární práci a antikomunistickému a antisovětskému aktivismu, zejména po sovětské invazi do Maďarska v roce 1956. Angažoval se též v kampani za zrušení trestu smrti.

Roku 1976 se v knize The Thirteenth Tribe věnoval otázce židovství - přišel s originální teorií, že aškenázští a sefardští Židé nejsou geneticky spřízněni, Aškenázové jsou podle Koestlera původně turkickým národem záhadné Chazarské říše na Kavkaze, který částečně přijal judaismus.

V úplném závěru života propagoval myšlenku eutanazie a eutanazií i zemřel, v pokročilém stadiu rakoviny. Otázky nicméně vyvolalo, že spolu s ním spáchala sebevraždu i jeho pětapadesátiletá manželka, která netrpěla žádnými zdravotními problémy. V poslední vůli odkázal milion liber na univerzitní výzkum paranormálních jevů a parapsychologie. Správce poslední vůle dlouho nemohl najít univerzitu, která by dar akceptovala, nakonec tak učinila Edinburská univerzita.

Životopisec David Cesarani Koestlera obvinil z misogynie a znásilňování žen.

• Španělsko krvácí, Volná myšlenka, Praha 1937.
• Tma o polednách, Odeon, Praha 1992 (2. vydání, Odeon, Praha 2016)
• Zloději v noci, Jitro, Praha 2006.
• Šíp do nebe (1905–1931), přeložila Petruška Šustrová, Academia, Praha 2016, 424 stran.
• Neviditelné písmo. Druhý svazek autobiografie 1932-1940. Academia, Praha 2018. ISBN 978-80-200-2838-9

• Buckard, Christian G., 2004. Arthur Koestler: Ein extremes Leben 1905–1983. ISBN 3-406-52177-0.
• Cesarani, David, 1998. Arthur Koestler: The Homeless Mind. ISBN 0-684-86720-6.
• Hamilton, Iain, 1982. Koestler: A Biography. ISBN 0-02-547660-2.
• Levene, M., 1984. Arthur Koestler. ISBN 0-8044-6412-X
• Mikes, George, 1983. Arthur Koestler: The Story of a Friendship. ISBN 0-233-97612-4.
• Pearson, S. A., 1978. Arthur Koestler. ISBN 0-8057-6699-5.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Arthur Koestler na Wikimedia Commons
• Portrét v časopise The New Yorker
• Skvělá autobiografie Arthura Koestlera, který v ní analyzuje sebe i ostatní. A to bez exhibicionismu nebo krutosti, zato s pochopením pro lidskou povahu