Město a hvězdy

Mladý muž Alvin vyšel ze Sálu stvoření do města Diaspar, jehož obyvatelé jsou přesvědčeni, že žijí v jediném lidském sídle na Zemi. Lidská zvědavost a touhy po nových objevech zakrněly, město nabízí vše, co jeho konformní společnost potřebuje. Alvinovi tyto možnosti nestačí, touží poznat to, z čeho mají ostatní panický strach - venkovní prostor za zdmi města.

Dílo Město a hvězdy vzniklo přepisem autorova románu Proti pádu noci, s nímž A. C. Clarke nebyl (na rozdíl od velké většiny čtenářů) nikdy zcela spokojen. Příležitost k revizi původního díla nadešla během plavby z Anglie do Austrálie, když Clarke uspořádal podvodní expedici na Velký bariérový útes s Mikem Wilsonem. Text byl dokončen v Queenslandu mezi výpravami na Velký bariérový útes a do perlonosných polí v Torresově průlivu a poprvé vyšel v nakladatelství Harcourt, Brace & World v r. 1956. [2]

Autor předpokládal, že nový román Město a hvězdy zcela nahradí svého předchůdce Proti pádu noci, ale mnoho čtenářů zachovalo přízeň i staršímu dílu. Obě knihy se dočkaly dalších vydání.[2]

Alvin se cítí mezi svými vrstevníky nesvůj. Před 20 lety vyšel ze „Sálu tvoření“ a nyní se přehoupl do další etapy svého života. Za jeho rodiče byli vybráni Etanie a Eriston, kteří se o něj starali tak, jak je od osob plnících tuto funkci vyžadováno. Alvin cítí, že je jiný než ostatní, zajímá se o věci, které ostatní děsí a naopak různé společenské konvence mu mnoho neříkají. Jeho učitel Jeserac mu prozradí, že je unikátní tím, že se v Diasparu „narodil“ poprvé, ostatní už prodělali mnohočetný cyklus znovuzrození.

Alvin silně pociťuje svou odlišnost. Láká jej venkovní prostor, své procházky směřuje k hradbám města, kde se v noci dívá na rozprostírající se poušť a na hvězdy (samotné město je v noci osvětleno). Přemýšlí, jak by se dalo z města uniknout. Pomůže mu Khedron - šašek, jenž jej vezme do ústředí Rady. Zde si může Alvin prohlédnout model města, jak je uložen v paměti počítače. Pomocí projektoru prozkoumá venkovní zdi a je zklamán, žádný východ nenalezne. S Khedronem využijí možnosti počítače a dají zpětný chod historie města. Město se na monitoru přetváří, pulzuje, až se scvrkne do miniaturní plochy. Z raných časů zůstal v současnosti zachován pouze centrální park. Zdá se, že může poskytnout vodítko pro další pátrání. Oba dobrodruzi se vydají do nedalekého mauzolea Yarlana Zeye - zakladatele parku (a podle mnohých i města). Netuší, že jsou sledováni Alystrou - dívkou Alvina. Naleznou zde šachtu vedoucí do podzemní stanice dopravního systému. Aktivní je pouze trasa do Lys. Khedron nedokáže překonat svou „vrozenou“ fobii a tak do dopravního prostředku nastoupí jen Alvin. Khedron se vrací do mauzolea, kde na něj čeká Alystra. Netuší, co se stalo s Alvinem a když jí šašek není schopen dát uspokojivou odpověď, umíní si, že to zjistí sama.

Alvin přijíždí do Lys. Khedron vyslovil domněnku, že Lys bude velmi podobné Diasparu, ale mýlil se. Není zde žádné město, jen vesničky obývané lidmi, kteří se věnují zemědělství a chovu, stroje používají jen v nejnutnějších případech. Alvin je přijat Seranis, představenou vesničky Airlee v Lys. Místní lidé vypadají zdravě, vitálně a navíc mají schopnost telepatie. Řeč používají pouze děti - které v Diasparu nejsou a dospělí při rozmluvě s Alvinem. Alvin se dozví, že se sice může vrátit do Diasparu, ale bude mu vymazána paměť, Lys tak chce bránit svou nezávislost. Alvinovi se zdá, že to není vše a rád by záhadě přišel na kloub. Je udiven, že se Lys natolik obává o své bezpečí. Souhlasí, že se jistou dobu zdrží a pozná zdejší zvyky a prostředí. Seranis mu poskytne lekci z historie.

Po aklimatizaci v novém prostředí se nový návštěvník vydává s Hilvarem, synem Seranis na výpravu po Lys. Dostanou se až k Shalmirane, pradávné pevnosti, která nebyla nikdy dobyta a to zažila i útok Nájezdníků. Pevnost je ponořena v temném jezeře, které je Alvinovi i Hilvarovi něčím podezřelé. Žije v něm již miliardu let obrovský polyp, jenž je tvořen mnoha koloniemi. Prodělává obdobné znovuzrození jako lidé v Diasparu, ale přirozenou cestou. Polyp je věrným následníkem Mistra, dávného náboženského mesiáše, jenž dokázal obrátit na svou víru příslušníky lidských i mimozemských ras. Mistr byl vyhnán z rodné Země a když se vrátil, měl sebou i své následovníky. Neustále zmiňoval „Velké“, kteří se odebrali mimo známý vesmír, ale kteří se podle jeho slov jednou vrátí. Přikázal svým vyznavačům, aby je přivítali, až jednoho dne přijdou. Dlouhověký polyp se poslušen jeho slov snaží o kontakt pomocí robota, kterého tu Mistr zanechal, ale doposud nepřišla žádná odpověď. Alvina vznášející se robot zaujme, musí znát spoustu tajemství z dávné minulosti. Robot však nemluví, jeho řečové schopnosti byly zablokovány Mistrem, jenž si nepřál, aby tento svědek mnoha událostí vydal svá mystéria. Polypa čeká přechod do nevědomé fáze své existence a tak souhlasí, aby robot následoval Alvina.

Hilvar a Alvin se společně vracejí do Airlee, kde na ně čeká Seranis. Oznamuje Alvinovi, že jí je líto, ale situace se změnila, Lys se cítí ohroženo nastalými událostmi po příchodu Alvina. Bude mu vymazána paměť. Alvin nyní cítí, že správnou cestou do budoucna by byla vzájemná spolupráce obou oddělených civilizací. S pomocí robota se vrátí zpátky do Diasparu, aniž by přišel o své vzpomínky.

V Diasparu se událo několik věcí. Šašek se odebral do paměťové banky, neboť se mu věci vymkly z ruky a on nedokázal čelit nové neznámé situaci. Po městě se navíc pohybují cizinci z Lys, kteří mají za úkol odstranit vzpomínky z myslí lidí, kteří věděli o Alvinově plánu. Avšak díky Alystře je o tom informováno příliš mnoho lidí. Alvin je předveden před Radu, kde má promluvit o svém zmizení. Lidé zpočátku nejsou schopni pojmout jeho tvrzení, ale jasný důkaz - cizí robot - je příliš přesvědčivý. Alvin poukazuje na všeobecný strach obyvatel města, kteří se ukrývají před již neexistujícím nebezpečím a nechtějí překonat své po miliony let zažité návyky. Vyžádá si konfrontaci centrálního počítače s neznámým robotem. Je dopraven i s robotem do sálu, kde požádá počítač o zrušení jeho bloku řeči. Stroj může po mnoha milionech let promluvit.

Alvin vyslechne usnesení Rady. Nebude nijak potrestán za opuštění Diasparu, město si cení toho, že poukázal na slabinu. Nechá zatím uzavřít přístup k podzemní dráze. Tedy žádný pokrok směrem ke sblížení oddělených společenství. Alvin přijme rozhodnutí v klidu, jeho učitel Jeserac tuší, že už má něco v záloze. Je to tak, Alvin vezme svého lektora do věže Loranne, kde robot vzkřísí v písku pohřbenou kosmickou loď Mistra. Jeserac překoná svoji bázeň k otevřenému prostoru a stane se svědkem Alvinova odletu. Neodletí s ním, Alvin jej poprosí, aby informoval Radu, že její zákaz byl marný.

„Cestu jednou otevřenou není možné zavřít pouhým zákazem.“

Alvin směřuje do Lys, tentokrát je opatrnější a vyšle svého robota. Setká se s Hilvarem a dozví se, že se koná konference. Zde vystoupí a promluví o Diasparu. Doufá, že si lidé uvědomí, že vzájemnou izolací se zmenšuje šance na lepší budoucnost. Ukáže představenstvu Lys kosmickou loď, s Hilvarem podnikne krátký let k Shalmirane.

Ledy se pohnuly, delegace Lys se chystá do Diasparu. Alvin se vydává se svým přítelem Hilvarem na pátrání po inteligentních bytostech. Instruují robota, aby dopravil jejich vesmírné plavidlo k Sedmi sluncím. Sedm sluncí je pravidelný šestiúhelník stejně jasných hvězd s jedním centrálním sluncem. Je zřejmé, že je to dílo nějaké inteligentní rasy. Badatelé pátrají na planetách centrální hvězdy, ale nacházejí pouze ruiny a mrtvé světy. Výjimkou je planeta s divokou vegetací, na níž zuří nelítostný boj o přežití mezi jednotlivými druhy. Když se zdá, že nenarazí na žádnou stopu po inteligenci, objeví se zvláštní stvoření Vanamond. Nejeví nepřátelské úmysly a zná mnoho z minulosti. Vanamond nemá fyzickou podobu, je pouhou myšlenkou a možnosti jeho vědění se zdají být nedozírné. Alvin s Hilvarem se vracejí na Zemi, Vanamond už je předstihl a nyní ho zkoumají mentalici z Lys. Zrekonstruují z jeho odpovědí historii lidské rasy.

Impérium bylo tvořeno mnoha rasami a trvalo minimálně miliardu let. Vědci mnoha sjednocených ras Impéria dospěli k závěru, že vytvoří čistou inteligenci zbavenou hmoty. Experiment se nepodařil a vznikla „Šílená mysl“, která pustošila vesmír. Nebylo možno ji zničit, byla nesmrtelná. Impériu se podařilo za cenu odčerpání obrovské energie z hvězd odklidit „Šílenou mysl“ na okraj Galaxie do umělé hvězdy zvané „Černé slunce“, kde stále přetrvává. Experiment s vývojem ryzí inteligence pokračoval, ačkoli měl řadu odpůrců. Tentokrát se zdařil a dal vzniknout Vanamondovi. Impérium se záhadným způsobem přemístilo mimo kosmos a prostor. Jednou se možná vrátí. Ve vesmíru zůstalo jen několik starších ras, které nechtěly opustit své domovy. Člověk se začal izolovat na své planetě a vytvořil legendy o Nájezdnících, které vycházely ze zápasu se „Šílenou myslí“. Shalmirane bylo vytvořeno za účelem zničení Měsíce, který se začal nebezpečně přibližovat k povrchu zemskému. Dvě enklávy, které přežily eony věků - Lys a Diaspar - byly deformovány strachem a zděděnými mýty.

Nyní se před oběma společenstvími otevírá nová budoucnost, v níž obě mají potenciál odvrhnout své komplexy z minulosti. První kroky již byly podniknuty. Lysský psycholog Gerane programuje v Diasparu „Ságy“ - virtuální reality, aby se s jejich pomocí obyvatelé Diasparu pokoušeli odstranit svou agorafobii. Prvním, komu se to podaří je Alvinův učitel Jeserac.

Alvin sám ví, že jeho budoucnost neleží ve hvězdách, nýbrž na Zemi. Možná člověk jednoho dne opět získá to, co ztratil, ale nyní na něj čeká mnoho práce na Zemi. Je potřeba zastavit postup pouští a obnovit oceány. Hilvar ví, že osud známého vesmíru bude záležet na Vanamondovi, protože až se jednou vyčerpá energie „Černého slunce“ a „Šílená mysl“ se dostane z jeho zajetí, bude to právě Vanamond, který se s ní bude muset utkat.

Ulamova spirála

„Jeserac seděl bez hnutí ve víru čísel. Prvních tisíc prvočísel...Prvočísla měla tajemství, které člověka vždy fascinovalo a stále vábilo jeho představivost. Jeserac nebyl žádný matematik, ačkoli někdy by rád věřil, že je. Jediné, co mohl dělat, bylo pátrat v nekonečné řadě prvočísel po zvláštních vztazích a pravidlech, která by ti talentovanější shrnuli do obecných zákonů. Mohl zjišťovat, jak se čísla chovají, ale nemohl vysvětlit proč. Působilo mu potěšení klestit si cestu aritmetickou džunglí a někdy objevil neočekávané věci, které zkušenější průzkumníci nenašli. Nastavil matici všech možných celých čísel a spustil počítač rozhozením prvočísel po jejím povrchu, jako by aranžoval korálky do průsečíků síťky.“[10]

• Ve výše uvedené pasáži Clarke popsal Ulamovu spirálu (spirálu prvočísel), metodu znázornění prvočísel, která odhaluje určitý vzorec. Popsal ji 7 let před jejím objevením Stanisławem Ulamem. Clarke však patrně neodhalil vzorec, který spirála skrývá, protože „se nikdy nepokusil rozvinout tento myšlenkový experiment“.[11]

• Vědeckofantastický román americké spisovatelky Ursuly Kroeber Le Guinové Vyděděnec zpracovává obdobné téma jedince usilujícího o bližší kontakt dvou odlišných společenských zřízení.

• Město a hvězdy, 1.vydání, Laser-books, 1992, ISBN 80-85601-11-7, překlad Helena Šebestová, 208 stran, brožovaná, autor obálky Martin Zhouf.
• Město a hvězdy, 2.vydání, Baronet, 2005, ISBN 80-7214-835-4, překlad Tomáš Jirkovský, 296 stran, vázaná, autor obálky Valentino Sani.