Anton Wolkenstein-Trostburg

Zámek Prunéřov, rodiště Antona Wolkenstein-Trostburga

Manželka Marie hraběnka von Schleinitz (portrét z roku 1874)

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu z Tyrolska, byl druhorozeným synem hraběte Karla Bedřicha Wolkensteina (1802–1875), prezidenta zemského soudu v Brně. Antonín se narodil v severních Čechách na dnes již neexistujícím zámku Prunéřov, který tehdy Wolkensteinové vlastnili jako dědictví po vymřelém rodu Martiniců. Studoval gymnázium v Innsbrucku, poté na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1851 vstoupil do armády, kterou opustil v roce 1863 v hodnosti rytmistra. Mezitím již ale přešel do služeb ministerstva zahraničí a po složení diplomatických zkoušek zastával nižší posty v různých evropských metropolích (Mnichov, Berlín, Řím, Stuttgart, Paříž). Delší dobu působil v Londýně (1870–1876), kde byl nakonec velvyslaneckým radou. Zúčastnil se zde mezinárodní konference o otázkách Černého moře (1871). V letech 1876–1880 byl velvyslaneckým radou v Berlíně, odkud přešel na post vyslance v Saském království (1880–1881), souběžně vykonával funkci sekčního šéfa na ministerstvu ve Vídni a v roce 1881 získal titul tajného rady. V letech 1882–1894 byl rakousko-uherským velvyslancem v Petrohradě. Ruské podnebí mu ale nesvědčilo a na vlastní žádost byl přeložen na uvolněný post velvyslance v Paříži (1894–1903). V roce 1903 odešel do výslužby. Zemřel na rodovém sídle Castel Ivano v dnešní severní Itálii.

Během diplomatické služby získal Leopoldův řád (1871) a Řád železné koruny (1876), při odchodu do penze mu byl udělen velkokříž Řádu sv. Štěpána (1903). Mezitím byl v roce 1889 dekorován Řádem zlatého rouna a v roce 1895 jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny.

V roce 1879 se v Berlíně seznámil s hraběnkou Marií von Schleinitz (1842–1913), manželkou pruského státního ministra Alexandra Schleinitze. Po jeho smrti (1885) se o rok později Marie provdala za Wolkensteina a pobývala s ním na diplomatických misích v Rusku a Francii. Ve druhé polovině 19. století patřila k významným osobnostem společenského života v Berlíně a mimo jiné byla patronkou Richarda Wagnera.

Antonínovi bratři Leopold (1831–1893) a Vilém (1836–1915) díky pozemkovému majetku v Čechách působili v české politice a zasedali jako poslanci v českém zemském sněmu.