Ludmila Hartmannová Kybalová

Narodila se 9. června 1929 v Praze do rodiny českých textilních výtvarníků, Ludmily a Antonína Kybalových. Maturovala na Drtinově reformním reálném gymnasiu v Praze na Smíchově (1948). V letech 1948–1952 studovala na Univerzitě Karlově etnografii (prof. Drahomíra Slánská, Vilém Pražák) a dějiny umění (prof. A. Matějček, J. Květ, J. Cibulka, O. J. Blažíček, V. Volavka, J. Pečírka). Specializovala se na historický a současný textil, její disertační práce pojednávala o gotických textiliích v Čechách.[1]

Po studiích byla zaměstnaná v letech 1953–1955 v SPS v Praze, kde pořizovala soupisy uměleckohistorických fondů na státních zámcích a poté do roku 1959 jako odborná redaktorka nakladatelství ČSVU. V letech 1959–1968 byla vedoucí redaktorkou nakladatelství Artia. Tam se setkala s tématem, které ji přinejmenším v českém prostředí proslavilo asi nejvíce, dějinami módy. Spolu s dalšími autorkami připravila Obrazovou encyklopedii módy, jedinou práci svého druhu, která vyšla v roce 1973 německy a posléze v dalších jazycích.

V roce 1968 byla také zaměstnána v oddělení historické archeologie Národního muzea, jehož sbírky obohatila akvizicemi předmětů z uměleckých řemesel. Od roku 1968 byla vědeckou aspirantkou na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.[2] Po jejím dokončení byla v letech 1971–1977 vědeckou pracovnicí ve Státním židovském muzeu v Praze a kurátorkou textilních sbírek. Za normalizace musela muzeum v roce 1977 opustit. Poté působila jako externí pracovnice historického oddělení Národního muzea a od roku 1978 jako vedoucí redakce výtvarných publikací nakladatelství Odeon. V letech 1973–1997 učila jako externistka dějiny textilu a odívání na VŠUP v Praze.

Po Sametové revoluci se do Židovského muzea v Praze vrátila na přechodnou dobu jako ředitelka (1990–1994), třebaže v mezičase již odešla do důchodu a její angažování mělo charakter výjimečného a přechodného řešení. Stály před ní zásadní otázky právního statutu a podoby muzea. Podílela se na přeměně pražského židovského muzea ze státní instituce v zájmové sdružení právnických osob a úspěšně také spolu s dalšími protestovala proti vývozu části muzejních sbírek do zahraničí. Mimoto zahájila i restaurátorské práce v muzeu, které bylo po desítky let zanedbávané, a hledání depozitních prostor, kterých se rovněž dlouhodobě nedostávalo. Poté, co se v roce 1994 ujal vedení muzea Leo Pavlát, vrátila se na několik let do muzejního oddělení textilu jako jeho kurátorka. 1986–2001 učila dějiny kostýmu na Divadelní fakultě AMU.

Podnikla studijní cesty do zahraničí, připravovala zahraniční výstavy a obdržela zahraniční stipendia: Gruzie (1966–67), Itálie (1968), Paříž (1985), Mnichov (1990–2000), New York, Washington, San Francisco, Izrael (1990–1995)

Zemřela 23. července 2012 na své chalupě.[3]

V šedesátých letech se zabývala současnou českou tapisérií.[4][5][6] Od 90. let 20. století publikovala monografie věnované odívání v různých etapách světových dějin. Je autorkou textů v encyklopedii Kronika českých zemí (Praha 1999) a Všeobecná encyklopedie (Praha 2000–2001). V roce 2003 se podílela na výstavě Textilní poklady z českých a moravských synagog, která v prostorách Pražského hradu představovala různé příklady synagogálního textilu (např. opon před svatostánek) z 16. až 20. století.

• Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 385–386, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9

• Eva Kosáková

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ludmila Hartmannová Kybalová
• Ludmila Hartmannová Kybalová v informačním systému abART
• Ludmila Hartmannová Kybalová v Databázi knih