Antonín Drašar
Antonín Drašar (8. března 1880, Studénka u Nové Paky – 16. prosince 1939, Praha) byl český herec, režisér, divadelní ředitel a podnikatel.
Antonín Drašar | |
---|---|
Antonín Drašar | |
Narození | 8. března 1880 Studénka Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 16. prosince 1939 (ve věku 59 let) Praha Protektorát Čechy a Morava |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Zprvu byl obchodním cestujícím, projevoval však zájem o divadlo. Prošel několika divadelními společnostmi a rovněž Divadlem sdružených měst východočeských, kde byl ředitelem v sezóně 1920/1921.[1]
V letech 1921–1931 byl ředitelem Českého divadla v Olomouci. Jeho zásluhou bylo olomoucké divadlo hodnoceno jako nejlépe prosperující nově založená scéna a patřilo k nejstabilizovanějším mimopražským souborům 20. let.[2] Za svého působení angažoval mnoho talentovaných mladých herců, např. Otomara Korbeláře, Františka Vnoučka, Františka Salzera, Jaroslava Průchu, Evu Adamcovou, Jarmilu Kurandovou, Zdeňka Podlipného a další.[2] Na sezónu 1930/1931 angažoval do Olomouce jako režiséra E. F. Buriana, který se zde uplatnil i jako jazzový zpěvák.[3] Za Drašarova působení v Olomouci vedl operu mladý nadějný dirigent Karel Nedbal, pracoval zde rovněž výtvarník Antonín Heythum. Drašar pořádal zájezdová představení divadla do dalších měst (Vídeň 1924 – opera, Praha 1926 – činohra, Krakov 1927 – opera).
Na jaře 1931 se stal ředitelem Slovenského národního divadla v Bratislavě, kam nastoupil po sebevraždě stávajícího ředitele Oskara Nedbala[4] a kde působil až do roku 1938. Současně vedl i Východoslovenské divadlo v Košicích. Do Bratislavy získal jako režiséry i Viktora Šulce a Jana Škodu (na konci sezóny 1932 Škoda však odešel). V roce 1938 byla z bratislavského divadla část souboru vypovězena a Drašar se spolu se šéfem činohry Šulcem uchýlil do Jičínského společnosti, kde pracovali i další perzekvovaní divadelní umělci.[5]
Je pochován na hřbitově v Nové Pace.
Citát
„ | V létě jsem hrál pohostinsky v Luhačovicích se společností bývalého kolegy Karla Jičínského, do které patřili i herci vypovězení na podzim ze Slovenska… Byl tu také bývalý ředitel bratislavského divadla Antonín Drašar, zvaný „Velký Ziegfeld“, i v civilu tak trochu operetní gróf, i jeho přední subreta, temperamentní Ljuba Hermanová. | “ |
— Eduard Kohout[6] |
Odkazy
Reference
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 181
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 178
- Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 98
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 238
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 521
- Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 166
Literatura
- Jaroslav Kladiva: E.F.Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 98, 354
- Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 166
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 178, 181, 238, 262, 265, 402, 521, 612
- Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 188, 253
- Ondřej Suchý: Ljuba Hermanová…a co jsem ještě neřekla, Melantrich, Praha, 1986, str. 54, 56, 58
- Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 12, 38, 41–2
- Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 42–3, 45–9, 55, 66–7, 71, 165, ISBN 978-80-7388-552-6
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 14. sešit : Dot–Dvo. Praha: Libri, 2011. 339–466 s. ISBN 978-80-7277-451-7. S. 364–365.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Drašar na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Drašar
- MÚ Nová Paka: http://www.munovapaka.cz/antonin-drasar-divadelni-reditel/d-39247/p1=22647
- České divadlo: https://web.archive.org/web/20130908155132/http://ceskedivadlo.cz/divadla/moravske-divadlo-olomouc