Anna Regina Husová

Rodiče: Josef Husa, vojenský vysloužilec a podruh z „Křešťovic“ (1819–1900) a Anna Veronika Husová-Šamanová (1831–1901).[1] Bratr Josef Ján Husa (1863–1930) byl učitelem v Benátkách nad Jizerou[3]

Anna Regina navštěvovala v letech 1873–1875 Měšťanskou dívčí školu v Písku, kde dosahovala nejvyšších hodnocení. Pak se přihlásila do studia na c. k. českém ústavu ku vzdělání učitelek v Praze, která studovala do roku 1879. Také zde dosahovala výborných výsledků a dokonce v posledním ročníku získala stipendium. Zkoušku dospělosti složila 29. června 1879, dostala Vysvědčení dospělosti pro školy obecné.[3]

Svou učitelskou dráhu začala v Protivíně. Na dalším místě – ve Vodňanech se spřátelila s Františkem Heritesem. Roku 1889 se vrátila do měšťanské dívčí školy v Písku, kde pracovala 37 let, než odešla do výslužby. Definitivní učitelkou pro odbor gramaticko-historický byla ustanovena 15. prosince 1894. Během školních let obdržela od úřadů pochvalná uznání, např. 1912 od c. k. okresní školní rady v Písku „… za dosavadní horlivé a každým směrem úspěšné působení ve službě školní, …“ Dne 26. listopadu 1920 byla jmenována definitivní ředitelkou při občanské škole dívčí v Písku.[3]

Byla velkou cestovatelkou, ale své zážitky z cest uchovala většinou jen v podobě ručně psaných konceptů. Sbírala lidový oděv Prácheňska – hlavně ženský sváteční nebo obřadní oděv. Spolu se svojí přítelkyní Emílií Fryšovou spravovala píseckou sbírku oděvů.[3] Husová sbírala také jihočeské pohádky, říkanky, pověsti a písně, ale byla i autorkou mnoha knih pro děti a mládež, v nichž se objevovaly sociální náměty, motivy vlastenectví, domova, poctivosti a pracovitosti, stejně jako kladné lidské city. Pro její tvorbu byly charakteristické přírodní motivy a výchovný záměr.[4]

Byla aktivní členkou spolků: Spolek paní a dívek píseckých „Světlá“ a Ústřední jednota učitelek píseckých, odbor v Písku. Blízkými přáteli byli: Emílie Fryšová (1840–1920), František Herites (1851–1929), Eliška Krásnohorská (1847–1926), Tereza Sedláčková-Barcalová (1883) – bývalá žákyně a Vilma Seidlová-Sokolová (1859–1941)[3]