Anglická gramatika

Angličtina má 6 slovesných časů. a dvě časové vazby (going to - označující chystanou budoucnost, used to - označující vzdálenou minulost). Každý z časů má 2 formy: průběhovou a prostou. Názvy slovesných časů se mohou lišit, ale vždy lze identifikovat 1. čas přítomný, 2. čas minulý, 3. čas předpřítomný, 4. čas předminulý, 5. čas budoucí a 6. čas předbudoucí.

K vyjadřování přítomných dějů se využívá čas přítomný a čas předpřítomný, k vyjadřování minulosti časy předpřítomný, minulý a předminulý, k vyjadřování budoucnosti časy budoucí, předbudoucí a také průběhové formy času přítomného.

Příklady:

Přítomnost

He lives in Paris. It is raining. (Přítomný čas prostý a průběhový)

I have had the bike for two years. We have been waiting here for two hours. (Předpřítomný čas prostý a průběhový).

Minulost:

She has translated the whole manual for us. Mr. Black moved two weeks ago. They were travelling when the message arrived. I had seen him before he left. (Predpřítomný čas prostý, minulý čas prostý a průběhový, předminulý čas).

Budoucnost:

It will be interesting. She will be reading in the afternoon. We are playing in Hungary next Sunday. Tom is going to study history. I will have finished the repair by the end of May. (Budoucí čas prostý a průběhový, přítomný čas průběhový, model „be going to“ – gramaticky rovněž přítomný čas průběhový, čas předbudoucí).

I will pick you up. I am going to drink an alcohol.

The Future Forms

V angličtině je několik tvarů, které se mohou vztahovat k budoucnosti –will, going to a přítomný čas průběhový. Rozdíl mezi nimi není v blízkosti nebo vzdálenosti budoucnosti, ani v jistotě; mluvčí volí budoucí tvar v závislosti na době, kdy bylo učiněno rozhodnutí a jak se mluvčí na budoucí událost dívá.

1. Předvídání (will, going to)

• Will se nejčastěji používá jako pomocné sloveso ukazující na budoucí čas, vyjadřuje budoucí fakt nebo předvídání (We will be away for two weeks.) Will použité pro předvídání může být založeno více na názoru než na faktu. (I think Laura will do very well in her exams. She works hard.)

• Going to se také může použít u předvídání, zvláště, když je založeno na přítomném faktu, je zde nějaký důkaz, že se něco určitě stane. (She is going to have a baby. (Bude mít dítě. – Je vidět, že je těhotná.)

Někdy není mezi will a going to žádný rozdíl.

2. Rozhodnutí a záměr (will, going to)

• Will se také používá jako modální pomocné sloveso k vyjádření rozhodnutí, záměru nebo nabídky vytvořené v okamžiku mluvení (I’ll have the steak please.)
• Going to se používá k vyjádření budoucího plánu, záměru nebo rozhodnutí vytvořeného před okamžikem mluvení (When I grow up, I’m going to be a doctor.)

3. Dohody (přítomný čas průběhový)

Přítomný čas průběhový se může použít k vyjádření budoucí dohody mezi lidmi, to se obvykle vztahuje k blízké budoucnosti. (We’re going out with Jeremy tonight.) Někdy není rozdíl mezi odsouhlasenou dohodou (přítomný čas průběhový) a záměrem (going to) (We’re going to get / we’re getting married in the spring.)

Trpný rod (passive voice) se skládá z příslušného tvaru slovesa to be a příčestí trpného (past participle) významového slovesa: The story was written by my friend. We are being sent lots of unwanted messages – Je nám zasíláno mnoho nežádoucích sdělení.

Pro vyjadřování dějů, které mají určitou délku trvání, existují průběhové formy slovesných časů (continunous, progressive tenses). Jsou složeny z pomocného slovesa to be v příslušném čase a příčestí přítomného významového slovesa:

• We were walking across the field when we were attacked by a bull.
• I’ve been learning English for years.
• What are you doing on your hands and knees?
• Don’t phone at 8.00. We’ll be eating.

Průběhový tvar klade důraz na délku činnosti:

• Jsme-li si vědomi doby mezi začátkem a ukončením činnosti, která však není trvalá. (I’m staying with friends until I find a flat.)
• Protože činnost probíhá určitou dobu, může být přerušena. (Am I disturbing you? No. I’m just doing the ironing.)
• Činnost nemusí být ukončena. (Who’s been drinking my beer? – Nějaké zbylo.)
• Činnosti označované určitými slovesy trvají delší dobu, např. live, work, play; použití průběhového tvaru poukazuje, že činnost byla dočasná, omezená. (Hans is living in London while he’s learning English.)

Modální slovesa mají v angličtině oproti ostatním slovesům specifická pevná pravidla užití. Nemají tvary infinitivu a nahrazují se v takových případech opisnými tvary: can – be able to, must – have to, may – be allowed to. Jsou dále následována holým infinitivem bez částice to (I can go namísto: I can to go). Mezi modální slovesa patří z hlediska způsobu použití i could, might, shall, should, will a would.

přechodník přítomný

• asking – tázaje se [Sitting in the hall, he stared at the telephone. – Když seděl v hale, díval se upřeně na telefon.];

přechodník minulý

• having asked – tázav se [Having finished his work, he went home. – Když skončil svou práci, šel domů.];
• having been asked – [Having been asked for help, he promised to come at once. – Když byl požádán o pomoc, slíbil, že hned přijde.].