Podstatná jména v angličtině

Množné číslo se tvoří pravidelně:

• v písmu: příponou -s, po sykavkách a slabičných samohláskách -y (změní se na "-i") a -o: -es;
• ve výslovnosti:
  • po sykavkách: slabičná znělá [iz]: watch, watches = hodinky; dresses;
  • po neznělých souhláskách (vyjma sykavek): neslabičná neznělá [s]: cap, caps = čepice; bets, weeks, beliefs;
  • po znělých souhláskách (vyjma sykavek) a slabičných samohláskách neslabičná znělá [z]: bottle, bottles = láhev, lahve; doctors, plays, pegs; body, bodies; hero, heroes

Angličtina má jedenáct nepravidelných podstatných jmen:

Nepočitatelná podstatná jména množné číslo nemají z definice. Ale některá podstatná jména počitatelná mají stejný tvar jednotného i množného čísla, bez koncovky -s, např.

• aircraft = letadlo, letadla
• fish = ryba, ryby
• means = prostředek, prostředky
• sheep = ovce, ovce

Řada podstatných jmen pocházejících z klasických jazyků si ponechávají původní latinský, řecký nebo hebrejský plurál. Většinou o odborné termíny z matematiky, medicíny, zoologie, botaniky, astronomie aj. Podstatná jména s koncovkou

• "-us": "-i" (vysl. -ai), např. stimulus - stimuli (podnět, podněty)
• "-um": "-a", (vysl. -a), např. stratum - strata (vrstva)
• "-sis": "-ses" (vysl. -zíz), např. analysis - analyses analýza
• "-a": "-ae" (vysl. -i:), např. larva: larvae (larva)
• "-ix": "-ices" (vysl. -siz), např. matrix: matrices (matice)
• Některá podstatná jména převzatá z hebrejštiny si ponechávají hebrejský plurál např. kibutz - kibutzim, chasid - chasidim.

Nominativ, jak z jeho obecné definice vyplývá, je pád, kterým se ve větě realizuje podmět. Každé podstatné jméno je v nominativu, pokud je podmětem.

Genitiv, přivlastňovací pád má v angličtině stejnou funkci jako ve většině ostatních indoevropských jazyků (krom těch, které mají vedle genitivu i ablativ). Má dvě formy: předložkovou a adnominální.

Předložková forma genitivu v angličtině je realizována pomocí předložky of. Lze ji použít pro všechna podstatná jména.

Příklady:

• This is a house of my Father. = Toto je dům mého otce.
• A brother of my Mother is my uncle. = Bratr mé matky je můj strýc.

Adnominální forma genitivu, běžněji nazývaná přivlastňovací pád (nebo také saský genitiv), je v angličtině realizována pomocí přípony "-’s" (resp. "-’" u psaného množného čísla - zvukově se neprojevuje). Lze ji použít pouze pro podstatná jména označující osoby (včetně vlastních jmen a titulů), zvířata (zejména pro zvířata chovaná pro potěchu, méně už pro zvířata chovaná pro užitek), názvy států a zemí, neurčitá zájmena osobní a pro časové výrazy. U zeměpisných názvů a neživých věcí se přivlastňovací pád používá ale pouze tehdy, pokud jimi rozumíme skupinu lidí.

Příklady:

• the hotel’s occupants spíše než the hotel’s furniture

Příklady:

• My sister lived in Ann’s house for 7 years. = Moje sestra žila v Annině domě sedm let.
• Sahara is Africa’s largest desert = Sahara je největší pouští Afriky
• Liberals’ view on government is unacceptable for most of us. = Názor liberálů na vládu je pro většinu z nás nepřijatelný.

U více podstatných jmen ve skupině realizujeme abdominální formu genitivu pouze u posledního členu skupiny, přivlastňujeme-li všem jednu věc. Přivlastňujeme-li každému členu seznamu po jedné věci stejného druhu, opatříme příponou -’s každý člen skupiny.

Příklady:

• This is my mother and father’s car. = To je auto mého otce a matky. (hovoříme o jednom autu)
• These are my mother’s and father’s car. = To je auto mého otce a to auto mé matky. (hovoříme o dvou autech)

Přivlastňovací pád funguje jako determinátor (člen) (determiner) nebo modifikátor (modifier). Tato vlastnost ovlivňuje používání členů v angličtině.

Pokud je přivlastňovací pád ve funkci centrálního determinátoru, pak není možné ke klíčovému podstatnému jménu přidávat ještě další determinátory.

Příklady:

• Joan’s new briefcase. (nikoli: The Joan's new briefcase.) (1)
• My cousin’s new briefcase. (nikoli: *My new briefcase.) (2)

Z příkladů jasně vyplývá, že determinant my v příkladu (2) nepatří k podstatnému jménu briefcase, ale cousin. Ještě lépe je toto vidět, pokud použijeme předložku of:

• The new briefcase of my cousin.

My cousin’s tedy nahradí pozici determinátoru the.

Slova, která se vyskytují před přivlastňovacím pádem, se vždy vztahují k tomuto pádu, proto v příkladu (1) není možné používat určitý člen, pokud je přivlastňovací pád tvořen vlastním jménem. V angličtině se vlastní jména vždy vyskytují bez členu. Nelze říct: The new briefcase of the Joan.

Pokud je přivlastňovací pád ve funkci modifikátoru, pak se determinátory před ním vztahují ke klíčovému podstatnému jménu.

Dativ lze v angličtině snadno rozlišit u ditranzitivních sloves (tj. sloves pojících se se dvěma předměty). V těchto případech stojí v dativu nepřímý předmět. Pokud je pořadí předmětů nepřímý – přímý, je podstatné jméno v dativu bez předložky; pokud je v pořadí předmětů přímý – nepřímý, stojí před podstatným jménem v dativu předložka to nebo for.

Příklady:

• My sister gave our Mother a beautiful present. = Moje sestra dala naší matce krásný dárek.
• My sister gave a beautiful present to our Mother. = Moje sestra dala krásný dárek naší matce.
• That was the nicest church Mary showed the children = Byl to nejkrásnější kostel, který Mary dětem ukázala.
• Our children often listen to the radio. = Naše děti často poslouchají rádio.

Akuzativ je pád, ve kterém stojí přímý předmět tranzitivních sloves. Je realizován bez předložky nebo s předložkou, krom předložek of a to.

Příklady:

• We built a new house. = Postavili jsme nový dům.
• The teacher will speak about English grammar this afternoon. = Učitel bude dnes odpoledne hovořit o anglické mluvnici.
• We are studing for the exam. = Učíme se na tu zkoušku.

Pády akuzativ a dativ se někdy společně nazývají poněkud nepřesně objective, česky předmětný pád, toto pojmenování má však význam hlavně pro označení tvarů zájmen, pro podstatná jména je systematicky nedostačující.