Ambroň západní

Ambroň západní (Liquidambar styraciflua) je opadavý listnatý strom původem ze subtropického a tropického podnebného pásma. Je jediný z pěti druhů rodu ambroň, který je schopný přežít ve středoevropském podnebí.

Ambroň západní
Ambroň západní (Liquidambar styraciflua)
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádlomikamenotvaré (Saxifragales)
Čeleďaltingiovité (Altingiaceae)
Rodambroň (Liquidambar)
Binomické jméno
Liquidambar styraciflua
L., 1753
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ambroň západní vybarvená v podzimních barvách

Rozšíření

Pochází ze Severní Ameriky (jižní oblasti Spojených států amerických a Mexika) a Střední Ameriky (Guatemala, Belize, Salvador, Nikaragua, Honduras). Roste v rozmezí od mořské hladiny do nadmořské výšky 800 m. Do Evropy byl jako ozdobná dřevina dovezen roku 1861 a vysázen v zámecké zahradě ve Fulhamu v Londýně.

Ambroň západní je jako okrasná, nenáročná, meliorační a protierozní rostlina vysazována v různých částech světa, často i v Africe, Austrálii i na Novém Zélandu. V České republice, kde je občas pěstována pro své na podzim výrazně zbarvené listy, roste v několika botanických zahradách a arboretech.

Ekologie

Tato dřevina není na pěstební podmínky příliš náročná, nejlépe ji prospívají neutrální až mírně kyselé a dostatečně vlhké naplaveniny okolo dolních toků řek. Spolehlivě roste v propustných štěrkovitých nebo písčitých, stejně jako v jílovitých a bažinatých půdách. Požaduje dostatek vláhy, za optimální pro růst jsou považovány lokality, kde se roční srážky pohybují od 1000 do 2000 mm. Je rostlinou světlomilnou a špatně snáší zastínění, obvykle se vyskytuje jako příměsová dřevina ve vlhkých lesích. Při pěstování ve středoevropských podmínkách její květy obvykle namrzají. Doporučuje se ji vysazovat na chráněná místa a mladé stromky chránit před chladem zimním krytem.

Popis

Jednodomý, opadavý, dlouhověký strom vyrůstající obvykle do výšky 15 až 30 metrů a s průměrem kmene 60 až 100 cm; ve své domovině a ve vlhku je obvykle mohutnější. U jedinců na mokrých a měkkých půdách je kořenový systém mělký a rozlehlý, na štěrkovitých propustných půdách je hlavní kořen velmi hluboký a strom dobře odolává větru. Zprvu kuželovitá koruna se později široce větví a stává se okrouhlou, bývá široká 10 až 20 m. Kůra šedě zbarvená je v mládí hladká, později hluboce podélně zbrázděná, korkovitá a dva až čtyři cm tlustá. Letorosty jsou olivově zelené a později se zbarvují do hnědá, jsou mírně hranaté a mají výrazné lenticely a listové jizvy. Porůstají střídavě asi 6 až 12 mm velkými pupeny, koncový bývá největší. Po poranění vytéká z kůry nažloutlá pryskyřičná tekutina.

Na řapících, 5 až 15 cm dlouhých, vyrůstají střídavě jednoduché, dlanitě laločnaté listy. Jejich lesklé a lysé čepele jsou v obryse okrouhlé nebo ledvinovité, bývají 7 až 15 cm dlouhé a 4 až 18 cm široké a mívají tři až sedm špičatých laloků (prostřední lalok bývá největší). Na bázi jsou srdčité nebo uťaté, na horní straně tmavě a na spodní světle zelené, okraj mají pilovitý až zubatý a po rozemnutí pryskyřičně voní. Listy se na konci léta výrazně zbarvují do různých odstínů, od oranžové po růžovou, nachově červenou či fialovou barvu a později opadávají.

Z koncových pupenů větviček vyrůstají drobné, jednopohlavné květy bez okvětí, které jsou sestavené do kulovitých hlávek. Samčí květy, obsahující čtyři až deset tyčinek a rostou v mnoha hlávkách ve vzpřímených květenstvích. Samičí květy, s jedním spodním semeníkem a dvěma čnělkami se zkřivenými bliznami, visí v hlávkách na stopkách.

Plodem jsou tobolky s vytrvalými čnělkami. Jsou uspořádané po dvaceti až padesáti ve 2 až 4 cm velkém kulovitém plodenství, které při zrání mění barvu od zelené přes žlutou až po hnědou. Leskle hnědé tobolky obsahující asi 1,5 mm velká semena nepravidelného tvaru s křídly. Květy rozkvétají poměrně brzy v závislosti na zeměpisné šířce a povětrnostních podmínkách, v subtropech od konce února (v tropech od ledna) do poloviny května, plody dozrávají během září až října. Po uzrání se tobolka s jedním nebo dvěma okřídlenými semeny otevře a semena odnese vítr. Prázdná plodenství s trčícími tvrdými čnělkami obvykle vytrvávající na stromech i přes zimu a jsou i po opadu na zem příštím rokem velmi tvrdá a pichlavá.

Rozmnožování

Zralé plodenství s otevřenými tobolkami

Stromy počínají tvořit plody ve stáří 20 až 30 roků a plodí asi 150 let. Množství semen v plodenství se pohybuje od pěti do padesáti a je závislé na klimatických podmínkách během vegetace. Při roznášení semen větrem jich okolo 90 % nezaletí dál než 60 m. Pokácené stromy se mohou obnovovat také výmladky ze spících kořenových pupenů.

Význam

Poškozená dřevina produkuje z poraněného místa žlutavou, hustou pryskyřici, která tuhne a získává podobu jantaru, teplem však opět měkne. Tato hmota, také nazývaná Styraxový balzám, se získává účelovým nařezáváním kůry nebo extrakci z lýka které se tepelně zpracovává. Pryskyřice se již od předkolumbovských dob používá v léčitelství, hlavně pro odstranění kožních, dýchacích, trávicích, gynekologických i psychických obtíží. Využívá se také v kosmetice, parfumerii i k aromatizaci sladkostí a tabáku, často také slouží jako vykuřovadlo. Z kůry a kořenů se vaří čaje, např. proti průjmu a úplavici. Balzám obsahuje resinalkoholy, estery kyseliny skořicové, skořicový alkohol, vanilin a jiné látky.

Ambroň západní poskytuje těžké, dekorativní a lesklé dřevo. Jeho běl je bíle růžová a jádro bývá zbarveno do červenohnědá. Používá se hlavně k výrobě nábytku, bytových doplňku, obkladů a získává se z něj dýha pro zhotovení překližky, slouží i jako řezivo, stavební dřevo a vyrábějí se z něj železniční pražce, zbytky se používají k výrobě papíru. Také se obarvuje na černo a nahrazuje dražší dřeva pro výrobu obrazových rámů.

Pro své listy, které na podzim získávají krásné barvy oranžovou, červenou až fialovou, se ambroň západní vysazuje v parcích a okrasných zahradách jako solitéra či pro lemování širokých městských komunikací. Bylo vyšlechtěno a v zahradnické praxi se používá více než dvacet kultivarů, ty se od sebe odlišují výškou a habitem koruny, tvarem a velikosti listových laloků, podzimním zabarvením listů i odolností proti chladu.[2][3][4][5][6][7]

Galerie

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-22]
  2. LEUGNEROVÁ, Gabriel. BOTANY.cz: Ambroň západní [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 03.07.2007 [cit. 2015-07-20]. Dostupné online. (česky)
  3. Dendrologie.cz: Ambroň západní [online]. P. Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2015-07-20]. Dostupné online. (česky)
  4. AtlasRostlin.cz: Ambroň západní [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2015-07-20]. Dostupné online. (česky)
  5. MEYER, Frederick G. Flora of North America: Liquidambar styraciflua [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-07-20]. Dostupné online. (anglicky)
  6. KORMANIK, Paul P. Liquidambar styraciflua [online]. United States Forest Service, Washington, D. C., USA [cit. 2015-07-20]. Dostupné online. (anglicky)
  7. Landscape Plants: Liquidambar styraciflua [online]. Oregon State University, Corvallis, OR, USA, rev. 17.06.2015 [cit. 2015-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-25. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.