Alva Hajn

Alva Hajn studoval na Výtvarné škole v Praze v letech 1953–1957. Jeho spolužáky byli Josef Procházka, Bedřich Novotný, Jiří Lacina. František Kyncl nebo Václav Sokol. Po vojenské službě (1957–1959) byl krátce pedagogem na učňovské škole v Poděbradech (se spolužákem J. Norkem). V roce 1961 přišel do Pardubic, spolupracoval na výstavách Sekce mladých (pozdější Starý psi) v galerii Za pasáží. V letech 1961–1963 byl zaměstnán ve Výstavnictví Pardubice, po té 1963–1972 v propagaci n. p. Kniha v Pardubicích. V roce 1968 získal první realizaci v architektuře, byl také přijat do SČVU. V 70. letech si na statku svých rodičů v Chrčicích zřizuje improvizovaný ateliér a od roku 1972 je ve svobodném povolání. V roce 1985 umírá jeho otec, Alva Hajn dojíždí do Chrčic a stará se o nemocnou matku, v roce 1987 se do Chrčic stěhuje definitivně. V roce 1991 umírá pár dní před otevřením své velké výstavy v Kramářově galerii v Praze. Je pohřben v rodinné hrobce v Ohařích. Dne 8. srpna otevřena velká výstava ze závěrečné etapy tvorby v Kramářově galerii v Praze už bez přítomnosti autora. V letech 1991–1993 Pavel Ondračka provedl systematický soupis díla deponovaného v Polních Chrčicích, Jolana Havelková pořídila fotodokumentaci původního stavu děl a R. Tomek natočil videozáznam. V roce 1996 vznikl v Galerii Klatovy-Klenová iniciativou Marcela Fišera soupis Hajnova díla.

Politická situace Hajnovi odcizila šanci stát se respektovanou osobností i za hranicemi pardubické a kolínské alternativní komunity. Bývá považován za talentovaného osamělce, za zapomenutého outsidera s životním příběhem blízkým Bohuslavu Reynkovi, Karlu Šlengerovi, Alénu Divišovi a Josefu Váchalovi. Ve skutečnosti Alva Hajn nebyl solitérem, ale charismatickou hvězdou a středobodem své generace. A i když svou smrtí učinil Hajn svůj život a umění legendou, jeho monumentální dílo zůstalo nezaopatřeno.

Alva Hajn byl autor velmi sečtělý, pracoval také řadu let v propagaci podniku Kniha. Jeho práci ovlivňovala ruská literatura, Dostojevský, Puškin, ale také Kafka. V šedesátých letech vznikla série velkoformátových temných modročervených obrazů právě na motivy Kafkovy Proměny. V sedmdesátých letech se věnoval figuře, erotickým motivům. Už na počátku 80. let se přiklonil k materiálovým realizacím a minimalismu. Objekty vznikaly ze sádry, drátu, térového papíru. Milan Knížák na Konferenci k životu, dílu a době Alvy Hajna v roce 2013 mluvil o dvou Alva Hajnech, o jednom, který tíhne k estetice a harmonii a o druhém, který je divoch a plácá materiály zcela nelibozvučně.[2] Jiří Valoch trefně napsal Hajn nebyl striktní systematik, sledující jediný problém. Byl příliš zaujat celou škálou možných řešení v té sféře, kterou pro sebe i pro výtvarné umění objevil.[3]

Protože během normalizace nebylo možné představit dílo v oficiálních galeriích, pořádal Alva Hajn na svém statku v Polních Chrčicích proslavené jednodenní výstavy. Pozval desítky přátel a obrazy rozestavěl po celé zahradě opřené o tyče a ploty, dokud nezačalo pršet. Umělecká díla byla uložena na půdě, v průjezdu, v garáži, prostě všude. Na dobových fotografiích Bohdana Holomíčka a Jana Adamce je nápadné, jak se návštěvníci stávali příjezdem takřka součástí inscenace. Mezi rozměrnými čtvercovými a kosočtverečnými obrazy a změtí soch se volně potulují slepice, kočky, děti a semtam se rychle uklízí, protože přichází bouřka.[1]

• 
  Jan Adamec Foto z jednodenní výstavy Alvy Hajna v Polních Chrčicích 1988 02
• 
  Jan Adamec Foto z jednodenní výstavy Alvy Hajna v Polních Chrčicích 1988 01
• 
  Jan Adamec Foto z jednodenní výstavy Alvy Hajna v Polních Chrčicích 1988 05
• 
  Jan Adamec Foto z jednodenní výstavy Alvy Hajna v Polních Chrčicích 1988 03
• 
  Jan Adamec Foto z jednodenní výstavy Alvy Hajna v Polních Chrčicích 1988 04