Alláh

Slovo Alláh v arabské kaligrafii

V islámu je Alláh stvořitelem a všemocným vládcem světa, který proroku Mohamedovi posílal své zprávy pro lidi (a pro tzv. „džiny“) skrze archanděla Gabriela. Tyto zprávy (negramotný) Mohamed recitoval svým společníkům. Korán (v překladu „recitace“) je kolekcí těchto údajných zjevení.

V některých súrách (kapitolách Koránu) se u popisu Aláha objevují atributy lidské (např. usazení na trůně).

Alláh má být rovněž i nejvyšším soudcem, který rozdělí lidi na ty, kteří budou odměněni nebem a ty kteří budou potrestáni peklem. Podle Koránu půjdou do nebe věřící, kteří poslouchali Alláhovy rozkazy. A ti, kteří neposlouchali („překračovali boží hranice“), budou potrestáni peklem. Zároveň Alláh určuje to, jestli člověk věří nebo ne (verš 35:8). Alláh tedy trestá nevěřící za své vlastní rozhodnutí udělat z nich nevěřící.

V islámské teologii (tawhídu) je kladen důraz na jedinost Boží. To je však až výsledek (byť raného) vývoje, kdy byla původně uctívána staroarabská božstva, al-Manát, al-Lát a al-Uzzá.[1] V islámu neexistuje koncept Boží trojjedinnosti a Ježíš v islámu není Boží syn, ale pouhý prorok.

Rozbor slova:
1. alif
2. hamza wasl
3. lám
4. lām
5. šadda
6. alif chandžaríja
7. há

První polovina slova (čteme zprava doleva) je určitý člen ال (al-), tedy má podobný význam, jako „the“ v angličtině. Druhá polovina له (-láh) znamená „bůh“. Slovo al-láh vyslovené nebo napsané bez určitého členu považují muslimové za rouhání, protože tento výraz označuje „nějakého boha“ – tj. připouští existenci více bohů.

Slovo se skládá ze čtyř písmen:

1. ا – alif
   • Alif může znamenat „a“, „i“ nebo „u“. Horizontální čárka („fatha“) nad tímto písmenem naznačuje, že se jedná o “a“ (viz obrázek kaligrafie). Pokud je nad písmenem “hamza wasl“ (viz obrázek Rozbor slova), tak to znamená, že se alif nečte a místo něj se čte poslední samohláska předchozího arabského slova. Alif v Al- prefixu se v arabštině tradičně píše s hamzou wasl. Pokud však řeč začíná alifem s hamzou wasl, tak se tento alif čte jako alif s fathou (tedy jako “a“).
2. ل – lám
   • Pokud slovo (po určitém členu ال) začíná na tzv. “sluneční“ písmeno, tak se tento ل (lám) nečte a dané sluneční písmeno se čte dvojnásobně dlouze.
     • Polovina arabské abecedy jsou písmena “sluneční“ a druhá polovina “měsíční“.
3. ل – lám
   • Nad tímto ل je znaménko ّ (šadda) které prodlužuje výslovnost tohoto písmena. Jedná se totiž o sluneční písmeno. První lám se tedy nečetl a tento lám se čte dvakrát tak dlouze.
   • Za druhým ل se vyslovuje dlouhé “á“. To je naznačeno diakritikou - svislou čárkou nad ل (alif chandžaríja).
4. ه – há
   • Toto poslední písmeno se standardně píše jako uzavřený kruhovitý útvar (viz: الله), ale v arabské kaligrafii se u tohoto slova často píše jako vlnovka (viz obrázek).
   • V arabštině se mluvnický pád určuje podle samohlásky na konci slova. Samohláska -u značí nominativ, -i genitiv, -a akuzativ. Proto toto slovo končí na různé samohlásky v různých frázích. Např. Alláhu Akbar. Pokud je nad písmenkem و (viz obrázek kaligrafie), jedná se o Alláhu, tedy nominativ. Pokud čteme jen jedno slovo, nebo je slovo na konci řeči, tak se poslední samohláska nečte.

Ve většině textových editorů se sekvence písmen ا, ل, ل, ه automaticky přemění na ligaturu الله. Pro jméno boha existuje v Unicode také zvláštní znak ﷲ (U+FDF2)[2]

Alláh se obvykle překládá jako “Bůh“, přesto určitá část muslimů s tímto nesouhlasí, protože tento přepis podle nich porušuje jedinečnost, jakou může mít prý jedině jméno “Alláh“.^[zdroj?]

• La ilaha illallah (لآ اِلَـهَ اِلاَّ الله‎ – není boha kromě Alláha (Boha))
• Allahu Akbar (الله أكبر‎ – Alláh (Bůh) je velký)
• Mašallah (ماشاءالله – Bůh požehnej)
• Inšallah (إ نشاءالله – Dá-li Bůh)
• Bismillah ir-rahman ir-rahim (بسم الله الرحمن الرحيم – Ve jménu Boha milosrdného a slitovného)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alláh na Wikimedia Commons
• Téma Alláh ve Wikicitátech
• Slovníkové heslo Alláh ve Wikislovníku
• Encyklopedické heslo Alláh v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích