Alfons XIII.

Narodil se 17. května 1886 v Madridu jako pohrobek 25. listopadu 1885 zesnulého krále Alfonse XII. Španělského a jeho druhé ženy Marie Kristýny Rakouské a tím se de jure ihned po svém narození stal králem. Do jeho plnoletosti roku 1902 však úřední záležitosti vedla jeho matka jako regentka.

Když se král Alfons XIII. a královna Viktorie Evženie vraceli po svatebním obřadu do královského paláce, stali se terčem atentátu prostřednictvím bomby ukryté v kytici květin, kterou hodil anarchista Mateo Morral na jejich vůz, před číslem 88 na madridské calle Mayor. Královský pár jako zázrakem vyšel bez zranění, avšak na následky exploze zemřelo nebo bylo zraněno mnoho přihlížejících a členů královské suity.

Během první světové války, jako monarcha neutrálního státu, uspořádal účinnou iniciativu, Úřad pro zajatce, (špan. Oficina Pro Cautivos), která umožnila kontakt mezi válečnými zajatci obou stran s jejich rodinami. Úřad zachránil na 70 tisíc civilistů a 21 tisíc vojáků, intervenoval ve prospěch 136 tisíc válečných zajatců a uskutečnil 4 tisíce inspekčních vizit v utečeneckých táborech. Král kromě toho měl v úmyslu osvobodit a nechat převézt do Španělska ruskou carskou rodinu, ale po státním převratu v režii bolševiků to již nebylo možné.[1]

Po smrti posledního rakousko-uherského císaře a českého krále Karla I. (zemřel 1. dubna 1922 v internaci na Madeiře) poskytl Alfons XIII. ve Španělsku azyl císařovně vdově Zitě a jejím osmi dětem.

Doba jeho vlády spadala do éry politické restaurace ve Španělsku. V tomto období se všechny významné síly snažily o zeslabení existujících politických a sílících sociálních protikladů ve španělské společnosti, avšak bez úspěchu. Král to však nechápal jako impuls k prosazení nezbytných reforem prostřednictvím svých širokých možností daných mu ústavou. Španělsko bylo sice uchráněno hrůz první světové války, ale i zde byly velké sociální rozdíly zdrojem napětí ve společnosti. Stávky, sociální nepokoje a atentáty situaci ještě zhoršovaly. Korupcí a reformním vzedmutím poznamenaný španělský politický systém se definitivně zhroutil roku 1923 po porážce španělské armády proti marockým povstalcům u Annualu. Správou Španělska byl pověřen generál Miguel Primo de Rivera, za jehož vedení se země stala de facto vojenskou diktaturou, v níž stál král ve stínu vojenského diktátora. Avšak ani tato sedm let trvající diktatura nepřinesla vytouženou konsolidaci ochromeného španělského státu a nesplnila očekávání.

V komunálních volbách z 12. dubna 1931, prvních volbách po roce 1923, ve velkých městech přesvědčivě zvítězili republikáni. O dva dny později byla v Madridu vyhlášena (2.) republika a král Alfons ještě téhož dne, bez formální abdikace, odešel se svou rodinou do exilu, nejprve do Paříže a Marseille, později do Říma. Na pokraji španělské občanské války horlivě podporoval vzbouřenecké skupiny, a prohlašoval se za falangistu od první chvíle.[2] Teprve krátce před svou smrtí, 15. ledna 1941, se vzdal práva na trůn ve prospěch svého syna Juana.

Alfons XIII. zemřel v Římě, kde byl poté rovněž pohřben, a to ve španělském národním kostele Santa Maria in Monserrato degli Spagnoli. V lednu 1980 byly jeho ostatky převezeny do královské hrobky kláštera El Escorial.

Alfons měl rovněž šest nelegitimních potomků:

• S francouzskou aristokratkou Mélanie de Gaufridy de Dortan (1876–1937), provdanou za J. Lévêque de Vilmorina, měl syna jménem Roger Marie Vincent Philippe Lévêque de Vilmorin (1905–1980)
• S Pauline of Saint Glen syna Charlese Maxime Victora of Saint Glen (1914–1934)
• S Béatricí Noon dceru Juanu Alfonsa Milán y Quiñones de León (1916–2005)
• Se španělskou herečkou María del Carmen Ruíz y Moragas (1898–1936) dceru Anu Maríu Teresu Ruíz y Moragas (1925–1965) a syna Leandra Alfonsa Luise Ruíz y Moragas (* 26. 4. 1929)
• S Marií Sousa syna Alonsa Borbon Sousa (1930–1934)

• GRANADOS, Juan. Španělští Bourboni (původním názvem: Breve historia de los Borbones espanoles). 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 264 s. ISBN 978-80-247-4097-3. S. 187–214. (čeština)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfons XIII. na Wikimedia Commons

Předchůdce: Alfons XII.

Španělský král Alfons XIII. 1886–1931

Nástupce: Niceto Alcalá-Zamora (jako prezident Španělské republiky)

Předchůdce: -

Titulární španělský král Titulární 1931–1941

Nástupce: Jan III.

Předchůdce: Karel XII.

Titulární král Francie a Navarry Alfons I. legitimistický pretendent 1936–1941

Nástupce: Jindřich VI.