Rytíř de Maison-Rouge
Rytíř de Maison-Rouge (1846, Le chevalier de Maison-Rouge), česky též jako Královnin kavalír nebo Konec královny, je dobrodružný historický román francouzského spisovatele Alexandra Dumase staršího, který napsal ve spolupráci s Augustem Maquetem. Román sice nepatří do autorova románového cyklu Paměti lékařovy (Mémoires d'un médecin), protože však jeho příběh bezprostředně navazuje na poslední část cyklu (román Hraběnka de Charny) a završuje tragický příběh francouzské monarchie, bývá s tímto cyklem často vydáván tak, jako by byl jeho součástí. Navíc je titulní postava románu často ztotožňována s Filipem de Taverney,[1] jednou z hlavních postav cyklu, ačkoliv o tom není v knize žádná zmínka.
Rytíř de Maison-Rouge | |||
---|---|---|---|
Marie Antoinetta ve vězení v Conciergerie | |||
Autor | Alexandre Dumas starší | ||
Původní název | Le chevalier de Maison-Rouge | ||
Země | Francie | ||
Cyklus | Paměti lékařovy | ||
Žánr | historický dobrodružný román | ||
Datum vydání | 1846 | ||
Česky vydáno | 1919 | ||
Předchozí a následující díl | |||
| |||
multimediální obsah na Commons | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dumas román napsal na základě skutečné události. Markýz de Rougeville, ve snaze zachránit královnu, jí při návštěvě ve vězení podal karafiát, který měl v knoflíkové dírce. Byl v něm lístek, ve kterém nabízel královně své služby. Román se měl také původně jmenovat Rytíř de Rougeville, ale po stížnosti markýzova syna byl jeho název změněn.[2]
Obsah románu
Román se odehrává během jakobínské hrůzovlády v Paříži roku 1793. Rytíř de Maison-Rouge chce za každou cenu zachránit Marii Antoinettu, kterou miluje, ale žádný z jeho pokusů mu nevychází. Každý královnin útěk, který zorganizuje, je kvůli nešťastné náhodě zmařen. Když královna dostane v karafiátu vzkaz, aby se připravila k útěku, její psík prozradí úkryt šlechticů, kteří ji přišli osvobodit, a ti musí prchnout.
Další dějovou linii románu tvoří příběh statečného mladého muže jménem Maurice Lindey, který se zamiluje do krásné ženy Genevievy. Ta je však pomocnicí rytíře de Maison-Rouge, a tak se Maurice, který Genevievě pomáhá s úkrytem, nechtěně zaplete do monarchistického spiknutí.
Královna je převezena do vězení v Conciergerie a rozhodnutím Revolučního tribunálu odsouzena k smrti jako předtím její manžel král Ludvík XVI. Přes všechny snahy rytíře de Maison-Rouge je 16. října roku 1793 veřejně sťata gilotinou na Náměstí Revoluce. V tu samou chvíli si rytíř de Masion-Rouge probodne dýkou srdce.
Genevieva je zatčena a rovněž odsouzena k smrti společně a Mauricovým přítelem Lorinem. Maurice se vydává za nimi do vězení, aby byl popraven s nimi, což se také skutečně stane.
Filmové adaptace
- Le chevalier de Maison-Rouge (1914, Rytíř de Maison-Rouge), francouzský němý film, režie Albert Capellani.
- Il cavaliere di Maison Rouge (1954, Rytíř de Maison-Rouge), italský film, režie Vittorio Cottafavi.
- Le chevalier de Maison-Rouge (1963, Rytíř de Maison-Rouge), francouzský televizní seriál, režie Claudie Barma.
Česká vydání
- Rytíř z Masion Rouge I.-II., Jan Kotík, Praha 1919, přeložil František Tietze-Buchovský.
- Konec královny I.-II, Antonín Svěcený, Praha 1923, přeložil J. K.
- Královnin kavalír I.-II, Josef Richard Vilímek, Praha 1925, přeložil Alois Tvrdek, znovu 1930.
- Rytíř de Maison-Rouge I.-II., Vladimír Orel, Praha 1930, přeložil Bedřich Vaníček.
- Rytíř z Masion Rouge I.-II., Alois Neubert, Praha 1933, přeložil Josef Janský.
- Rytíř de Maison-Rouge I.-II., Svoboda, (1973), přeložil Ladislav Jehlička, první díl tohoto vydání však obsahuje dokončení románu Hraběnka de Charny, teprve druhý díl obsahuje román Rytíř de Maison-Rouge.
Související články
Odkazy
Reference
- http://www.goodreads.com/characters/35040-philippe-de-taverney-maison-rouge
- J. Lucas-Dubreton: La vie d'Alexandre Dumas père, Gallimard 1927
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rytíř de Maison-Rouge na Wikimedia Commons
- (francouzsky) Mémoires d’un médecin
- (francouzsky) Les Mémoires d'un médecin
- (anglicky) http://www.cadytech.com/dumas/work.php?key=72 Archivováno 11. 3. 2012 na Wayback Machine