Alexandra Koláčková

Alexandra Koláčková (* 12. dubna 1964 Bruntál) je česká výtvarnice,[2] sochařka a keramička. Absolvovala studia na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (výtvarný obor).[3][4] Ve své tvorbě určené pro veřejný prostor se věnuje zejména barevným velkoformátovým plastikám zhotovovaným z keramiky a betonu.[3][4] V některých projektech se svým výtvarným působením dostává až do oblasti koncepce řešení samotného prostoru.[3][4] Tímto tvůrčím přesahem se její práce přibližuje k práci architekta nebo krajináře.[3][4] Její díla se vyznačují použitím výrazných barev, jednoduchých a oblých tvaru a smyslem pro určitou míru hravosti.[3][4]

Alexandra Koláčková
Alexandra Koláčková (2009)
Narození12. dubna 1964[1]
Bruntál,[2] Československo Československo
VzděláníPedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci (výtvarný obor)
Alma materUniverzita Palackého v Olomouci
Povolánívýtvarnice,[2] sochařka a keramička
Partner(ka)Jiří Koláček
Webová stránkahttp://kolackova.cz/
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Andrea Koláčková se narodila 12. dubna 1964[5][1] v Bruntále.[2] V letech 19821987 absolvovala studium výtvarného oboru pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.[5] V letech 19881989 byla na roční stáži v keramickém atelieru pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (praxe v keramické manufaktuře v Opavě).[5] V roce 2001 se účastnila sympozia „Tradice a možnosti“ (Porcelán, a.s. Dubí).[5]

Charakter tvorby

Alexandra Koláčková se ve své sochařské praxi věnuje převážně práci s keramickým materiálem.[5] V její tvorbě určené do veřejného prostoru je patrná orientace na venkovní objekty, které jsou (pro svoji interaktivitu) oblíbené u dětí.[5] Svá kreativní díla vytváří Andrea Koláčková zejména na základě zadání radnic mnoha obcí, například: Praha, Liberec, Hradec Králové, Zlín, Kladno, České Budějovice, Amersfoort (Nizozemsko), Nijmegen (Nizozemsko), Lipno nad Vltavou a jiné.[5] V současné době (rok 2020) nachází Koláčková investory i mezi soukromou českou klientelou.[5] Od roku 2013 představuje pravidelně svoje díla široké veřejnosti v rámci dočasných instalací během sochařských festivalů projektu „Sculpture line“.[5]

Její tvorba do veřejného prostoru má specificky čitelný autorský rukopis (výrazná barevnost, jednoduché a oblé tvary, smysl pro určitou míru hravosti), jenž se manifestuje barevnými velkoformátovými plastikami z betonu a keramiky.[5] Pozitivním změnám naladěná část široké veřejnosti přijímá tyto její plastiky s kladným ohlasem mimo jiné i pro fakt, že v odlidštěném a mnohdy fádním veřejném prostoru působí díla Koláčkové jako nepřehlédnutelné a silně opticko–estetické umělecké objekty.[5]

Spolu se svým manželem Jiřím Koláčkem původně založila Alexandra Koláčková sochařský ateliér, který je zaměřen nejen na užití keramiky v českém veřejném prostoru, ale i na využívání kombinování tradiční technologie práce s hlínou s moderními stavebními postupy (například užití betonu pro plastiky ve veřejném prostoru).[5] Atelier Alexandry Koláčkové se věnuje (kromě výtvarných kritérií) i problematice povětrnostní a teplotní odolnosti (výkyvy teplot – slunce/mráz v zimních měsících v Česku) venkovních výtvarných realizací (plastik a soch) založených na použití keramických materiálů.

Technologie tvorby plastik

Výtvarný návrh, hliněný model, 3D skenování

Na začátku tvůrčího procesu (jako prvotní etapa celého projektu) je pohovor s investorem, rekognoskace plánovaného místa, kde bude dílo umístěno a výtvarný návrh předložený k posouzení zadavateli.[6] Plastika je namodelována ve zmenšeném měřítku (obvykle jako hliněný model) a následně oskenována ručním 3D skenerem, jehož výstupní data se použijí pro přípravu šablon, které budou sloužit pro výrobu vnitřního opěrného modelu plastiky a to již téměř v reálné velikosti.[6]

Výroba vnitřního polystyrénového modelu, armování a betonování

Vnitřní model vzniká slepováním a vyztužováním polystyrenových desek.[6] Ty jsou nařezány podle šablon do požadovaného tvaru plastiky.[6] Takto vzniklá vnitřní konstrukce musí být ale proporcionálně poněkud menší, neboť bude ještě pokryta vrstvou armovaného betonu.[6] Vnitřní konstrukce se poté pokrývá armovacími železy, jenž se svařují.[6] Do této fáze tvorby spadá nejen výběr spojovacích materiálů, ale i posouzení stability statikem, volba vhodné technologie betonování atd.[6] Nakonec vznikne opěrný model.[6]

Nanášení hlíny, modelování, rozřezání plastiky na kusy

Sochařsky tradičním způsobem se na opěrný model nanese pokud možno pravidelná vrstva hlíny.[6] Ta je sochařsky řemeslným způsobem (poměrně rychle, aby nedošlo k nerovnoměrnému vysychání velkého objemu hlíny a jejímu popraskání) upravena do finální podoby.[6] Následně je budoucí keramická plastika rozdělena spárami na menší nepravidelné oblasti a rozřezána na malé díly.[6] Vzniklé spáry se „nemaskují“, ale „přiznávají“, neboť jsou nejen nutným technologickým prvkem, ale i žádaným výtvarným prvkem (a někdy se kombinují např. i s mozaikou).[6]

Sušení, vypalování, glazování, kompletace sochy – lepení a spárování kachlí

Vzniklé malé hliněné díly se pečlivě zadokumentují (očíslují a označí) tak, aby byla zajištěna jejich jednoznačná poloha na výsledné plastice.[6] Po začištění hran následuje rovnoměrné sušení malých dílů v sušicí peci.[6] Po vysokém výpalu dílků v elektrické peci následuje jejich glazování barevnými glazurami a opětovné vypálení glazury v elektrické peci.[6] Z malých nepravidelných hliněných dílků tak vzniknou hotové barevné „kachle“, jenž se lepí na betonový podklad a spáry mezi nimi se vyplní vhodnou spárovací hmotou.[6]

Případná výroba bronzových částí, doprava a instalace na cílovém místě

Některé mechanicky exponované části plastiky, které by byly náchylnější k poškození (zejména u plastik do veřejného prostoru) nebo jisté detaily sochy, jenž je třeba umělecky akcentovat se „zodolňují“ použitím bronzových částí.[6] Hotové plastiky mají svoji hmotnost a tak se nakládají, transportují a instalují na cílové místo určení pomocí manipulační techniky a podle předem vypracovaného harmonogramu (plánu).[6] Završením celého procesu je slavnostní odhalení plastiky a její předání „do užívání“ zadavateli (investorovi).[6]

Realizace ve veřejném prostoru


Výstavy

Odkazy

Reference

  1. Alexandra Koláčková (* 12. 4. 1964) [online]. Archiv výtvarného umění [cit. 2020-07-04]. AbART ID osoby: 55888. Dostupné online.
  2. Výtvarnice: Alexandra Koláčková(* 1964, Bruntál) Identifikační číslo: xx0000164 [online]. NK ČR databáze autorit [cit. 2020-07-04]. Dostupné online.
  3. RED. Mozaiková křesla zdobí nábřeží. červenec – srpen 2020. vyd. Praha 5: Měsíčník MČ Praha 5 (periodický tisk územního samosprávního celku městské části Praha 5) www.ipetka.cz, 2020. 31 s. S. 15. Registrační číslo: MK ČR 20262.
  4. ALEXANDRA KOLÁČKOVÁ (* 1964) [online]. [cit. 2020-07-02]. Dostupné online.
  5. KOLÁČKOVÁ, Alexandra. Sochařka ALEXANDRA KOLÁČKOVÁ (* 1964) – životopis [online]. [cit. 2020-07-03]. Dostupné online.
  6. KOLÁČKOVÁ, Alexandra. Jak vzniká socha [online]. [cit. 2020-07-09]. Dostupné online.

Literatura

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.