Aleš Rumler

Aleš Rumler (21. srpna 1940, Praha – 2020) byl český technik, vědec, biofyzik, diagnostik, senzibil, prognostik a léčitel.[2][3]

Ing. Aleš Rumler
Ing. Aleš Rumler (kolem roku 2014)
Narození21. srpna 1940
Praha, Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí2020
BydlištěRadniční 253/9, 787 01 Šumperk[1]
VzděláníVysoká škola v Košicích, obor metalurgie barevných kovů
Povolánívýzkumný pracovník – metalurg
ZaměstnavateléKovohutě Břidličná; Výzkumný ústav práškové metalurgie v Šumperku
Domovské městoŠumperk
TitulIng.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Virgule (lísková větvička) v rukou anglického farmáře hledajícího vhodné místo pro kopání studny na pozemcích (pastvinách) kolem své farmy v Devonu (rok 1942)
Jeden z přístrojů vyvinutých v PEL měl za pomoci primitivních prostředků zesilovat mentionové záření organismu
Crookesův mlýnek

Život

Rodinné zázemí

Aleš Rumler se narodil 21. srpna 1940 v Praze do rodiny vojenského pilota.[3] Po druhé světové válce jeho otce převeleli do Pardubic a v roce 1950, když bylo Alešovi 10 let, byl jeho otec přeložen do Prešova.[3] Aleš měl rád horské túry, závodně plaval, zajímal se o historii, fotografoval a sám si snímky i vyvolával.[3] Mezi jeho hlavní záliby patřila elektronika a chemie.[3] Už jako školou povinný byl schopen sestavit vlastní radiopřijímač a později svým známým opravoval nejen rádia, ale i televizory.[3]

Kovohutě Břidličná

Velké množství uchazečů zhatilo jeho úmysl studovat Vojenskou akademii a tak začal, na otcovu radu, studovat v Košicích metalurgii barevných kovů.[3] Po studiích se stal inženýrem v tomto oboru a umístěnka jej zavedla do Kovohutí v Břidličné na severní Moravě.[3][p. 1]

A bylo to na Moravě, kde Aleš poznal svoji nastávající ženu.[3] Společně si pořídili chalupu na vesnici a během její rekonstrukce se Aleš Rumler seznámil v roce 1960 s proutkařením.[3]

V Šumperku

Ve Výzkumném ústavu práškové metalurgie v Šumperku, kam se nechal Ing. Rumler přeložit, pracoval 30 let a kromě jiného se tu věnoval problematice keramických materiálů vhodných pro užití při výrobě polovodičů. V roce 1978 (to mu bylo 38 let) zaregistroval v časopisu Věda a technika mládeži (VTM) inzerát, ve kterým profesor František Kahuda z Prahy hledal senzibilní osoby vhodné pro spolupráci na výzkumu paranormálních jevů.[3] U pohovoru s profesorem Kahudou i v praktickém testu Ing. Aleš Rumler obstál a byl přijat jako externí spolupracovník Psychoenergetické laboratoře (PEL) v Praze.[3]

Psychotronika

Na přednáškách léčitelů Josefa Zezulky a Bohumila Housera se Rumler seznámil s bioterapií prováděnou dotykem ruky.[3] Do akupresury jej zasvětila MUDr. Dobroslava Jandová[p. 2] a její otec MUDr. Vladimír Beran.[p. 3] Další zkušenosti čerpal Rumler od MUDr. Václava Kajdoše.[3]

Ing. Aleš Rumler diagnostikoval pomocí malé virgule držené mezi prsty jedné ruky (mezi senzibily je označována jako „vlaštovka“), kterou pohyboval v určité nevelké vzdálenosti od lidského těla a na místě, kde se „vlaštovka“ vychýlila detekoval nějaký zdravotní problém.[3] (Jeho inspirací byl český bylinkář a léčitel Jindřich Paseka.[3])

Opravy televizorů a nastavování antén lékařům v šumperské nemocnici sblížilo Ing. Rumlera s personálem nemocnice natolik, že mu primář MUDr. Sněžný zprostředkoval možnost porovnat u několika pacientů jejich chorobopisy s výsledky Rumlerovy mentální diagnostiky.[3] Na základě překvapivě dobré shody této Rumlerovo diagnostiky a lékařských diagnóz šumperských pacientů byl profesor František Kahuda inspirován k novému úkolu v PEL.[3]

O geopatogenních zónách (GPZ) se Rumler dozvěděl poprvé od MUDr. Oldřicha Juryška[p. 4] a olomouckých senzibilů (Ing. Vlastimil Žert,[p. 5] RTDr. ing. arch. Zdeněk Gardavský).[3][p. 6] V roce 1985 pak Ing. Aleš Rumler, sám zdatný proutkař, vedl svůj první proutkařský kurz na Slapech.[3]

Aby vyhověl Kahudovu zadání zjistit, jak mezi sebou komunikují rostliny, zhotovil Rumler ze špagátu vlnovod a virgulí na něm kontroloval energetické půlvlny. Svoje pokusy s vlnovody popsal ve své útlé knize nazvané Za tajemstvím senzibilů (v roce 1993 vydalo nakladatelství Óm v Žilině). Publikace shrnuje informace o fundamentálním záření hmot, kterým se zabývala PEL, zmiňuje se o biopoli a geopatogenních zónách (GPZ) včetně praktických návodů na jejich eliminaci. V publikaci Rumler popisuje zásady při provádění bioterapie, fytoterapie, magnetoterapie a zmiňuje i léčení pomocí spirál včetně různých metod distanční mentální diagnostiky.[13]

Po sametové revoluci v roce 1989 se začal Rumler živit jako léčitel.[3] Ke konci života měl sám zdravotní problémy.[3] Ing. Aleš Rumler zemřel v roce 2020 ve věku 80 let.[3]

Něco patří Bohu, něco lékaři a něco léčiteli. Hlavně lidem neslibovat něco, co neumíme a na co nemáme!

—Ing. Aleš Rumler, O přístupu léčitele k pacientovi, [3]

Publikační činnost
  • RUMLER, Aleš. Za tajemstvím senzibilů. Prvé vydanie. Žilina: Óm, 1993. 79 stran. ISBN 80-967069-0-X.

Odkazy

Poznámky
  1. Ve Frýdlantu nad Moravicí (dnes v Břidličné) byla v roce 1852 zahájena výstavba fabriky na zpracování lnu. V roce 1930 tovární objekt zakoupila firma Franke a Scholz. Tato společnost, zabývající se již dříve výrobou cínových a olověných výrobků, zahájila v roce 1933 výrobu hliníkových a duralových plechů určených pro potřeby leteckého průmyslu. Po druhé světové válce v roce 1946 se firma Franke a Scholz stala součástí nově zřízených Moravských válcoven kovů, které byly po únoru 1948 přejmenovány (v roce 1950) na Kovohutě Břidličná, národní podnik. Spotřební zboží z hliníkových folií se začalo v podniku vyrábět od roku 1954. Rozšiřování výroby následovalo v roce 1963 (dokončení výstavby válcovny za tepla a válcovny širokých pásů) a pokračovalo v roce 1972 (zbudováním komplexu kontinuálního lití hliníkových pásů, válcovny a zušlechťovny). Po sametové revoluci po roce 1989 se podnik (v rámci kuponové privatizace) transformoval (v roce 1994) na akciovou společnost Kovohutě Břidličná, a. s. V roce 2001 vznikla akciová společnosti AL INVEST Břidličná, a. s., jako součást koncernu KARBON INVEST, aby o 5 let později (rok 2006) došlo k fúzi se společností AIB CZ, a.s. a k vystoupení z koncernu KARBON INVEST. Od roku 2013 byl proveden převod obchodní činnosti společnosti AL INVEST Břidličná, a. s. (s výjimkou obchodní činnosti divize Tapa Tábor) na akciovou společnost METALIMEX a. s.[4]
  2. Doc. MUDr. Dobroslava Jandová[5] (* 11. ledna 1943, Jičín) je dcerou MUDr. Vladimíra Berana (* 1910).[6] Dobroslava Jandová je fyzioterapeutka (působí v Priessnitzových lázních v Jeseníku). Pracuje na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT, katedře biomedicínské techniky a na Klinice rehabilitačního lékařství 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde vykonává funkci prednosty.[6] Publikuje odborné práce z oblasti balenologie, konvenční a nekonvenční medicíny, fyzioterapie, reflexní terapie, rehabilitační a fyzikální terapie.[5]
  3. MUDr. Vladimír Beran (* 1910) – (otec MUDr. Dobroslavy Jandové) zasloužil se o rozvoj oboru: elektropunktura. Elektropunktura je léčebná metoda vychází z poznatků tradiční čínské medicíny (TČM) a na rozdíl od akupunktury, která používá vpichů jehel do akupunkturních bodů léčené osoby, používá elektropunktura povrchovou stimulaci akupunkturních bodů slabými elektrickými proudy za pomoci elektrických sond přikládaných na povrch lidského těla. Používá se k léčbě neuralgií a nervových paralýz, akutní i chronické bolesti kloubů a páteře i při degenerativních onemocněních kloubů.[7]
  4. MUDr. Oldřich Juryšek (* 4. března 1922, Olomouc – 20. února 2008, Olomouc) byl publicista a redaktor jubilejních regionálních sborníků, ale především byl klinický onkolog a primář onkologického oddělení v Olomouci. V letech 1978 až 1980 se uskutečnil systematický výzkum (vedla jej Lékařská fakulta univerzity Karlovy v Praze) vlivu určitých lokalit na některé biologické a fyzikální jevy (zrychlování koroze kovů, zpomalování sedimentace červených krvinek, nižší dojivost ustájených krav, atd.)[8] MUDr. Oldřich Juryšek se pokusil statisticky podchytit korelaci mezi výskytem nádorových onemocnění a určitými zeměpisnými oblastmi (lokalitami) v Olomouci a těsném okolí města.[8] Dospěl k názoru, že výskyt zhoubných novotvarů má úzký vztah k místu bydliště pacienta, a to zejména pokud se tam nacházejí geofyzikální anomálie (speciálně podzemní vody). Lidé by se těmto geopatogenním místům měli vyhýbat, protože tato místa na zdraví člověka působí, kromě mnoha dalších rakovinotvorných faktorů, obzvláště silně.[8]
  5. Ing. Vlastimil Žert (* 1928) vykonával funkci hlavního projektanta velké stavební firmy. Aktivně působil v mezinárodní společnosti, která sdružovala stavební biology a kde se řešily technické problémy spojené s projektování a s hledáním pravidel pro realizaci obytných prostor zajišťujících jejich obyvatelům zdravý a pohodový pobyt. Vlastimil Žert byl autor a spoluautor velkého množství odborných publikací, zlepšovacích návrhů a vynálezů. Zybýval se stavební bologií, radionikou, léčitelstvím, interakcí člověka s přírodním či technickým prostředím a psychotronikou.[9]
  6. RTDr., ing. arch. Zdeněk Gardavský (* 14. listopadu 1923, Přerov - 28. března 2002, Olomouc) – byl historik, olomoucký architekt, znalec hradů a geopatogenních zón. V roce 1941 složil maturitu na České reálce v Olomouci. Po skončení druhé světové války v roce 1945 zahájil studium Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství v Praze. Stal se také mimořádným posluchačem dějin umění a také asistentem (katedra dějin umění) u českého historika a teoretika umění profesora Václava Richtera na Univerzitě Palackého v Olomouci.[10] Poté pokračoval opět v Praze v odborném studiu historie a architektury. Pak ještě absolvoval studia na brněnské technice, kde získal znalosti z oboru rekonstrukce historické architektury, územního plánování a urbanismu. Na brněnské technice získal i méně běžný titul doktora technických věd (RTDr.) poté, co obhájil svoji disertační práci (téma: Asanace a rekonstrukce historických jader měst).[10] Více jak 50 let působil výlučně v Olomouci. Pracoval na někdejším Krajském národním výboře (KNV), ve firmě Stavoprojekt, v Útvaru hlavního architekta města Olomouce, nejdéle působil v čele Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (prakticky od jeho vzniku v roce 1969 až po jeho ransformaci na jiné subjekty).[11] Zdeněk Gardavský byl badatel v oblasti geopatogenních zón a znalec hradů Helfštýna, Sovince, Buchlova, Hukvaldu a mnoha dalších (také na Slovensku). Byl autorem publikací zabývajících se historií architektury a výzkumem hradů. Zemřel v roce 2002 v Olomouci a je pochován v rodinné hrobce v Přerově.[10][12]

Reference
  1. Poradce, léčitel, prognostik - Rumler Aleš, Ing. [online]. web: Bělotín cz. Radniční 253/9, 787 01 Šumperk, Česko. Dostupné online.
  2. Rumler Aleš (1940–) – Ing., léčitel. Autor publikace z oboru. [online]. web: Databáze autorit NK ČR [cit. 2021-11-20]. Identifikační číslo: nlk20050161290. Dostupné online.
  3. SCHRÖTTER, Josef. Aleš Rumler – šumperský čaroděj. Regenerace. Listopad 2021, roč. XXIX, čís. 11, s. 38 až 40. ISSN 1210-6631.
  4. Historie (Al Invest Břidličná, a. s.) [online]. web: Al Invest cz [cit. 2021-11-29]. Dostupné online.
  5. ODBORNÝ PROFIL – DOBROSLAVA JANDOVÁ [online]. [cit. 2021-11-29]. Doc. MUDr. Dobroslava Jandová – Neuroložka a rehabilitační lékařka, přednáší na vysoké škole. Dostupné online.
  6. Dobroslava Jandová (životopis) [online]. web: Databáze knih [cit. 2021-11-29]. Dostupné online.
  7. Elektropunktura [online]. [cit. 2021-11-29]. Dostupné online.
  8. Geopatogenní zóny a naše zdraví (1); kapitola: Výzkumy potvrdily vliv GPZ na onemocnění rakovinou [online]. [cit. 2021-11-29]. Dostupné online.
  9. Vlastimil Žert (* 1928) – životopis [online]. web: Československá bibliografická databáze cz [cit. 2021-11-29]. Dostupné online.
  10. Gardavský Zdeněk, RTDr., ing. arch. – historik, odborník na geopatogenní zóny [online]. [cit. 2021-11-29]. Dostupné online.
  11. web: Osobnosti Moravy eu [cit. 2021-11-29]. Dostupné online.
  12. Autoritní databáze NK ČR [cit. 2021-11-29]. Identifikační číslo: jk01032322; Zdeněk Gardavský (* 1923, Přerov - 2002) – Ing. arch., asistent katedry dějin umění, publikace z oblasti historie architektury a výzkumu hradů. Dostupné online.
  13. Za tajemstvím senzibilů [online]. web: Databáze publikací NK ČR [cit. 2021-11-20]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.