Ringhofferovi

Ringhofferovi byla pražská německá rodina podnikatelů a průmyslníků. Zprvu vyráběli pivovarské a cukrovarnické zařízení, později železniční vagony a tramvaje. Jejich Ringhofferovy závody byly jedním z největších průmyslových závodů v Rakousko-Uhersku. Po sloučení s kopřivnickou vagónkou nesl podnik od roku 1936 název Ringhoffer–Tatra a po druhé světové válce byl znárodněn pod jménem Tatra. Původní smíchovská vagónka se posléze v roce 1963 stala součástí ČKD jako ČKD Tatra.

Pražská tramvaj vyrobená v roce 1930 Ringhofferovými závody

Historie

František Ringhoffer byl kotlář z Müllendorfu u Eisenstadtu (Burgenlandsko), který po vyučení ve Vídni roku 1769 odešel na vandr do Prahy a po složení mistrovských zkoušek si založil v Platnéřské ulici na Starém Městě dílnu na výrobu pivovarských kotlů. Později se stal starostou kotlářského cechu, od roku 1793 městským starším a radním. Po jeho smrti roku 1827 dílnu převzal jeho syn Josef Ringhoffer, který už roku 1820 zřídil kovárnu mědi (hamr) v Kamenici u Jílového a začal vyrábět i cukrovarská zařízení – dnes firma Strojmetal Kamenice s.r.o.

František Ringhoffer II.
Podrobnější informace naleznete v článku František Ringhoffer II..

Po jeho smrti roku 1847 továrnu ve věku 30 let převzal jeho syn František Ringhoffer II. (1817–1873), který ji přestěhoval na Nové Město, do dnešní Opletalovy ulice a roku 1852 založil výrobu železničních vagonů na Smíchově. První nákladní vagon byl vyroben 1854, tendr 1857 a osobní vagon 1863. Roku 1870 vyrobila firma také první osobní výtah v českých zemích, na zámku v Zákupech. V letech 1861–1865 byl Ringhoffer starostou města Smíchova, o nějž se neobyčejně zasloužil a roku 1862 byl vyznamenán Rytířským řádem Františka Josefa.[1] Už roku 1854 založil pro své dělníky jako jeden z prvních nemocenské pojištění a roku 1870 penzijní fond. V letech 1861–1873 byl (s přestávkou) poslancem Českého zemského sněmu a roku 1872 získal Řád železné koruny, což znamenalo také povýšení do šlechtického stavu. V roce 1871 nechal znovu založit Velkopopovický pivovar, jehož otevření se nedožil. Když 23. března 1873 zemřel, odkázal svým třem synům továrny, panství a zámky v Kamenici, Štiříně, Kostelci u Křížků a Velkých Popovicích.

František Ringhoffer III.
Podrobnější informace naleznete v článku František Ringhoffer III..
Salonní vůz od firmy Ringhoffer

Vedení továren se ujal nejstarší František Ringhoffer III. Narodil se 22. listopadu 1844, vystudoval vojenskou akademii a do roku 1873 sloužil v císařské armádě jako důstojník. Přestěhoval i mědikoveckou výrobu ze Starého Města na Smíchov, rozšířil cukrovarskou výrobu i hamr v Kamenici. Pro zaměstnance zřídil úrazový fond, fond pro pozůstalé, knihovnu a učňovskou školu. Základem úspěchu firmy bylo dokonalé řemeslné zpracování všech výrobků. Za F. Ringhoffera III. se nejvíce rozvinula výroba osobních i nákladních vagonů a v letech 1874–1880 jich továrna vyvezla 4500. Roku 1891 vyrobila salonní vlak pro rakouského císaře, v dalších letech i pro rumunského krále a tureckého pašu, jídelní vozy pro belgickou společnost Wagons-Lits, vagony pražských tramvají, petřínské lanovky, chladicí zařízení a mnoho dalšího. Byl poslancem Českého zemského sněmu (od roku 1876[2]) a od roku 1892 doživotním členem Panské sněmovny ve Vídni. Zemřel 23. července 1909.[3]

Ve 20. století

Firmu převzal jeho syn inženýr František Ringhoffer IV. (31. května 1874–29. února 1940). Od roku 1911 se firma stala akciovou společností Ringhofferovy závody a během první světové války vyrobila přes 20 tisíc vagonů. Později, když koupila i automobilku v Kopřivnici, jmenovala se Ringhoffer-Tatra a postupně ovládala i další vagonky a elektrotechnické firmy v ČSR (Moravskoslezskou vagónku ve Studénce, Waggonfabrik Bohemia v České Lípě, Továrnu na vozy v Kolíně, Elektrotechnickou továrnu Sousedík ve Vsetíně). Stala se tak vůbec největším výrobcem vagónů na světě.[4] V letech 1929–30 firma Ringhofer vyrobila salonní vůz Aza 80 pro prezidenta T. G. Masaryka. Roku 1938 se rodina přihlásila k německé národnosti a poslední člen dynastie Ringhofferů, JUDr. Hanuš Ringhoffer zemřel v prosinci 1946 v internaci v Mühlberg an der Elbe.

Po znárodnění v roce 1945 vystupoval původní závod na Smíchově ve svazku centrálně řízených vagónek pod názvem Vagonka Tatra Smíchov s dosavadním výrobním programem – osobní i nákladní železniční vozy, tramvaje, trolejbusy – až do roku 1963, kdy byl přeřazen do nově ustaveného oborového podniku ČKD Praha jako závod ČKD Tatra. Výroba železničních vozů byla záhy ukončena a kromě krátké kooperace na výrobě motorových lokomotiv se závod definitivně orientoval na výrobu tramvají.[5] Přestože firmu koupila společnost Siemens, závod v Praze zanikl v roce 2011.

Ve 21. století
Jeden z panelů výstavy o Ringhofferech.

U příležitosti 200. let od narození Františka II. Ringhoffera proběhla na Smíchově v galerii Portheimka výstava nazvaná Ringhofferové. Historik Pavel Fabini, autor výstavy, zde zachytil vývoj rodového podnikání Ringhofferů a jejich politické a kulturní aktivity.

Hrobka
Podrobnější informace naleznete v článku Ringhofferova hrobka.

Monumentální hrobka rodiny Ringhofferů s ukřižovaným Kristem od Josefa Václava Myslbeka se nachází v Kamenici u Prahy.

Rodokmen

děd Jakob Ringhoffer (1673-1732) otec Martin Ringhoffer (1714-1786); m. Magdalena Küchlerová

  • František Ringhoffer I. (1744–1827); m. 1) Johana Marschaková (+ 1781); m. 2) Elisabeth Pakeny (1762–1801)
    • Johana Ringhofferová (1775–?); m. Václav Johan Krach
    • Magdalena Ringhofferová (1777–?); m. Ferdinand Laufberger
    • Marie Františka Ringhofferová (1779–1825); m. Martin Ringhoffer (1780–1838)
    • Františka Ringhofferová (1781–1854)
    • Josef Ringhoffer (1785–1847); m. Johana Körblová (1794–1871)
      • Amálie Ringhofferová (1816–1884); m. Antonín Scheibner
      • František Ringhoffer II. (1817–1873); m. Josefína Schallowetzová (1822–1896)
        • František Ringhoffer III. (1844–1909); m. Františka svobodná paní Klein von Wisenberg (1853–1940)
          • František Ringhoffer IV. (1874–1940); m. Leopoldina sv. p. Ringhofferová (1879–1956)
            • Elisabeth Ringhofferová (1901–1967); m. Rudolf hrabě Serényi (1902–1954)
              • Franz-Gabriel Serényi-Ringhoffer (1927–1945)
              • Hans Karl Serényi-Ringhoffer (1928–1993); m. Brigitta Schmelová (1930–2004)
                • Corinna Serényi-Ringhoffer (* 1960)
              • Anton Johann Serényi-Ringhoffer (* 1938); m. Elke Bechtoldová (* 1943)
            • František Ringhoffer V. (1902–1937); m. Marie Karolina svobodná paní Nádherná z Borutína (1915–2004) m. 2) Ottokar hr. Haugwitz (1902–1989)
          • Leopoldina Ringhofferová (1878–1945); m. Ervín Nádherný z Borutína (1876–1944)
          • Alfréd Ringhoffer (1880–1938); m. Maria Ana hraběnka Nostitz-Rieneck (1882–1952)
            • Marie Anna Františka Ringhofferová (1905–1932)
            • Anna Maria Ringhofferová (1907–1981); m. Max rytíř Froschmair von Scheibenhof (1901–1982)
            • Leopoldina Ringhofferová (1909–1976); adopt. Felixová
            • Selina Ringhofferová (1911–1953); m. Vojtěch hr. Schönborn (1881–1946)
            • Marie Christiana Ringhofferová (1918–2006); m. Peter rytíř von Doderer (1909–1998)
          • Hanuš Ringhoffer (1885–1946)
        • Emanuel Josef Ringhoffer (1848–1923); m. Bedřiška svobodná paní Klein von Wisenberg (1855–1936)
          • Leopoldina Ringhofferová (1879–1956); m. František Ringhoffer IV. (1874–1940)
          • Josefína Ringhofferová (1881–1922); m. Josef svobodný pán Nádherný z Borutína (1882–1970)
          • Bedřich František Ringhoffer (1884–1945); m. Aline Emilie Pauline von Seybel (1891–1957)
            • Ferdinand Václav Ringhoffer (1919–1991); m. Arminia Waltraut Klingerová (1924–2015)
              • Emanuel Josef Ringhoffer (* 1950)
          • Felix Emanuel Ringhoffer (1891–1954); m. Růžena Pazourková (1912–1995)
        • Viktor Ringhoffer (1854–1922); m. Marie svobodná paní Klein von Wisenberg (1858–1951) m. 1) Karel sv. p. von Ludwig
        • Emma Maria Johana Ringhofferová (1858–1947); m. František svobodný pán Klein von Wisenberg (1851–1930)
      • Anna Ringhofferová (1818–1823)
      • Karolína Ringhofferová (1819–1823)
      • Juliana Ringhofferová (1819–?), dvojče Karolíny; m. Adolf Straširybka
      • Josef Ringhoffer (1821–1878)
      • Johana Ringhofferová (1822–1824)
      • Emanuel ryt. Ringhoffer (1823–1903); m. Hedvika Klapsová (1827–1912)
        • Amálie Ringhofferová (1852–1938)
        • Luisa Ringhofferová (1860–1932)
      • Vilém Ringhoffer (1826–1885); m. Helene Burmester
        • Karel František Ringhoffer (1854–1906)
        • Johana Marie Elisabetha Ringhofferová (1856–?); m. Karel rytíř Berger von Bergenthal
        • Vilém Adolf Ringhoffer (1858–1863)
        • nejmenované dítě (1863)
        • Helena Josefína Ringhofferová (1865–1866)
        • Olga Josefína Ringhofferová (1868–1926); m. Hermann Heinrich Burmester (1854–1934)
        • Marta Amálie Ringhofferová (1870–1968); m. Gerhard Burmester (1865–1939)
      • Sofie Johana Ringhofferová (1827–1870); m. Karel Krach
      • Marie Františka Ringhofferová (1829–1830)
      • Ludvík Ringhoffer (1831–1833)
      • Františka Serafínská Ringhofferová (1833–?); m. Karel Hugo Schmackpfeffer
      • Pavlína Johana Ringhofferová (1838–1841)
    • Anna Ringhofferová (1788–?); m. Jan Václav Suchánek
    • Jan Křtitel Ringhoffer (1790–1792)
    • Jan Křtitel Ringhoffer (1792–1794)
    • Antonia Františka Ringhofferová (1795–?); m. Jan Zeidler
    • Karolina Anna Ringhofferová (1798–1799)

Odkazy

Reference
  1. FABINI, Pavel. Smíchov v éře Ringhofferů. www.ipetka.cz [online]. [cit. 27.4.2018]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-28.
  2. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/5/stenprot/007schuz/s007001.htm
  3. Zdroj: Ottův slovník naučný, heslo Ringhoffer, Sv. 21, str. 811 a sv. 28, str. 1064.
  4. http://www.mmspektrum.com/clanek/osobnosti-ceskeho-prumyslu-frantisek-ringhoffer
  5. fira.hyperlink.cz [online]. [cit. 17-05-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-05-2009.

Literatura
  • Ottův slovník naučný, heslo Ringhoffer, sv. 21, str. 811

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.