Let Pan Am 103

N739PA, Clipper Maid of the Seas, pod původním jménem, Clipper Morning Light, zachycený v San Franciscu (KSFO) roku 1978. K explozi došlo skoro přesně pod písmenem "P" v "Pan Am" na druhé straně trupu.

Let PA103 odstartoval jako let PA103A z Letiště Frankfurt nad Mohanem – Německo na palubě Boeingu 747 a směřoval na letiště Heathrow v Londýně (Spojené království), kde přestoupilo 47 pasažérů z celkového počtu 89 do Boeingu 747, který pokračoval s 259 pasažéry jako let PA 103 a měl přistát na letišti JFK v New Yorku (USA), a poté pokračovat na cílové letiště, opět letadlem Boeing 727, do Detroitu.

Let měl podle letového řádu odstartovat z Londýna v 18:00 tamního času, ale kvůli zpoždění opustil runway číslo 27L v 18:25. V čase 18:56 překročilo letadlo anglicko-skotské hranice. V čase 19:00 byl let předán pod kontrolu leteckého provozu (KLP) letiště Glasgow Prestwick. Pozdrav spolu s udáním souřadnic byla poslední slova zachycená KLP.

V posledních minutách letu bylo letadlo pozorováno na radarech v čase 19:01 a 19:02 nad zálivem Solway Firth. Poslední dostupné informace o letadle byly, že letělo ve výšce 9 400 metrů rychlostí 580 km/h v čase 19:02:46.9 – 21. prosince 1988. Poté v letadle explodovala nálož. Následné pokusy o kontakt s kapitánem letu McQuarriem byly neúspěšné. Trosky letadla dopadly na Sherwood Crescent v Lockerbie, kde způsobily další neštěstí v podobě dalších 11 obětí.

Geologickou stanicí v Eskdalemuir poblíž Lockerbie byly zaznamenány seismické záchvěvy o hodnotě 1,6 stupně Richterovy škály. Pilot společnosti British Airways kapitán Robin Chamberlain, letící na lince Glasgow – Londýn, v té době poblíž města Carlisle, zpozoroval a následně ohlásil velký výbuch v oné oblasti.

Zpráva o varování

Dne 5. prosince 1988 vydala Federální letecká správa USA (Federal Aviation Administration (FAA)) buletin s prohlášením, že neznámý muž s arabským přízvukem ohlásil telefonicky na americkou ambasádu v Helsinkách možnost výbuchu letadla společnosti Pan Am na lince z Frankfurtu do USA v následujících dvou týdnech se spojitostí s organizací palestinského politika a teroristy Abu Nidala a že výbušninu dodá do letadla finská občanka v nějakém důmyslném zařízení.

Po tomto telefonátu a vydání buletinu FAA, byly kontaktovány všechny americké letecké společnosti, samozřejmě včetně společnosti Pan Am, která zdražila své letenky, respektive přidala k ceně letenek poplatek, o 5 dolarů na osobu, za speciální bezpečnostní opatření. Mnoho lidí si později vybralo k letu jinou leteckou společnost, na základě varování a volná místa byla pak prodána levněji. Bezpečnostní složky na frankfurtském letišti nalezly varovný buletin pod hromadou dokumentů na stole den po tragické události. Jedna z pracovnic, která měla za úkol prohlížení zavazadel, přiznala, že se o trhavině semtex dozvěděla až 11 měsíců po neštěstí (Prime Time Live, listopad 1989). Vyšetřovatelé později prohlásili, že varování byla mystifikace a spolu s tragédií souhra nešťastných náhod.

Poloha Lockerbie na mapě Skotska

Atentát měl být odpovědí Libye za bombardování jejího území. Ve dnech 15. a 16. dubna roku 1986 spustila americká armáda sérii útoků letadel z britských vojenských základen na libyjská města Tripolis a Benghází,[1] jako odvetu za atentát libyjských služeb v tehdy Západním Berlíně na bar, hostící americké vojáky, z kterých byli tři zabiti a 230 zraněno. Tuto operaci objednal Kaddáfí jako odpověď za potopení dvou libyjských lodí americkou armádou v Siderském zálivu na sever od Libye.

Během bombardování byla zabita také jeho adoptivní dcera Hanna Gaddafi.

Dne 23. února 2011 prohlásil bývalý libyjský ministr spravedlnosti Mustafá Muhammad Abbúd Džalíl v rozhovoru pro švédské noviny, že útok nařídil osobně Muammar Kaddáfí.[2]

Takto zní oficiální zprávy o motivu, ovšem existují i jiné teorie a jiní atentátníci, jako například spojitost výbuchu se čtyřmi pasažéry v podobě agentů CIA, údajně převážející větší množství heroinu a peněz. Zpočátku jedna z hlavních vyšetřovacích verzí a dodnes poměrně často uváděný motiv, měla být odveta arabských radikálů, popř. Íránu, za sestřelení dopravního letadla A300 s 290 lidmi na palubě, let Iran Air 655, provedené americkou armádou o šest měsíců dříve. Jeden z největších teroristů Abu Nidal měl podle jiné teorie být mozkem atentátu. Podle teorie Joe Viallse způsobily detonaci radiové vlny a další. Viz Jiné teorie motivu útoku na let Pan Am 103.

Bylo použito plastické trhaviny značky Semtex, která byla zabudována v kazetovém radiopřehrávači, který byl umístěn v cestovním kufru v zavazadlovém prostoru. Vyšetřovatelé došli k závěru, že spolu s přehrávačem bylo v zavazadle oblečení, jehož ohořelý útržek se našel na místě neštěstí. Z něj se později zjistilo, že bylo vyrobeno na ostrově Malta. Odborníky dovedl kousek látky až k maltskému obchodníkovi jménem Tony Gauci, který dosvědčil, že ono oblečení prodal neznámému muži libyjského vzhledu, ve kterém později poznal Al Midžráhího, a stal se tak klíčovým svědkem obžaloby. Byla nalezena i část (úlomek plošného spoje asi 1x1cm) švýcarského časovače (timeru), stejného typu, jako byl již dříve objeven mezi součástmi na výrobu bomby v zavazadle libyjského agenta. Existují ovšem skutečnosti, které zpochybňují svědectví Gauciho, v případě časovače zase existuje podezření, že s důkazy bylo vyšetřovateli záměrně manipulováno.

Vyšetřovatelé zjistili také přítomnost neoznačeného zavazadla na palubě, které se tam dostalo z letiště v Lugu (Malta), přes let číslo KM180 do Frankfurtu (Německo), odkud bylo přeloženo na let PA103A a posléze na PA103 v Londýně.

Oběti mají pomníčky v podobě křížků rozsety po okolí

Nápis u pomníku všem obětem na hřbitově v Lockerbie

Vyšetřování útoku probíhalo pod dohledem policie z prefektury Dumfries a Galloway, což byl mimochodem do té doby největší případ vyšetřovaný nejnižší policejní složkou. K vyšetřování bylo použito satelitních a leteckých systémů, armády, civilních a leteckých helikoptér. To vše sloužilo mimo jiné k seskupení více než 10 000 částí letadla.

Po sesbírání základních poznatků a identifikačních objektů byla provedena umělá rekonstrukce detonace trupu letadla, čímž se zjistilo, kde se začalo letadlo bortit a jakou sílu výbuch měl. Bylo zjištěno, že výbuch měl své „epicentrum“ v předním zavazadlovém prostoru, konkrétně pod písmenem „P“ v nápise Pan Am. Přední část letadla se od trupu oddělila během pouhých tří sekund od výbuchu. V později nalezené černé skříňce byl v době od detonace zaznamenáno pouze 180 milisekund šumu, při nichž bylo zařízení uvedeno mimo provoz.

Během tříletého vyšetřování, na kterém se kromě policie z Dumfries a Galloway podílela také americká FBI, bylo vyslechnuto na 15 000 výpovědí. 13. listopadu 1991 bylo vzneseno obvinění z vražd proti Abdelu Bassetu Ali al-Megrahimu, libyjskému příslušníkovi tajných služeb a veliteli ostrahy Libyan Arab Airlines, dále pak proti Laminu Khalifah Fhimahovi, vedoucímu muži na letišti Luqa Airport na Maltě. Dále byly OSN uvaleny sankce na Libyi, v čele s plukovníkem Kaddáfím. Hlavní líčení proběhlo na neutrální půdě v nizozemském Camp Zeist.

31. ledna 2001 byl Megrahi odsouzen za vraždu s dobou pobytu 27 let ve vězení. Fhimah byl osvobozen. Megrahiho odvolání bylo zamítnuto 14. března 2002. Odvolal se ještě k Evropskému soudu pro lidská práva, který zproštění viny označil za nepřípustné. V říjnu se opět u skotských právních institucí odvolal. Megrahi si svůj trest odpykával ve věznici města Greenock, západně od Glasgowa. Tento rozsudek ovšem vyvolal mnoho rozporuhodných reakcí a mnoho otázek. Existuje spousta lidí, kteří si myslí, že rozhodnutí soudu bylo vykonstruované a s politickým podtextem.

Kvůli novým okolnostem zjištěným od roku 2004 právnický týmem okolo Megrahiho sepsaných na 500 stránkách budou právníci odsouzeného znovu usilovat u Nejvyššího soudu v Edinburghu o znovuobnovení procesu. (Zdroj: The Observer, neděle 17. 6. 2007.) Při dalším vyšetřování se postupně zjistilo, že některé objevené části bomby byly pravděpodobně dodány na místo neštěstí později.[3] 22. prosince 2008 světové tiskové agentury přinesly zprávu o tom, že důkaz, usvědčující Libyi z účasti na leteckém neštěstí v Lockerbie, byl podvrh.[4][5]

V srpnu 2009 byl Megrahi z humanitárních důvodů skotskou exekutivou propuštěn, protože měl podle lékařů rakovinu prostaty v konečném stádiu. Kvůli možnosti propuštění ze zdravotních důvodů se předtím vzdal odvolání proti trestu, jak to vyžadují britské zákony. Na rakovinu také o necelé tři roky později (20. května 2012) v Tripolisu ve věku 60 let zemřel.