Aféra Karine A

Předchozí vyšetřování ukázalo, že kapitánem lodi byl plukovník Omar Akawi, aktivista Fatahu od roku 1976 a dřívější člen Palestinské samosprávy.[1][2][4] Podle Lloydova rejstříku, který registruje plavidla na celém světě, byla loď zakoupena 31. srpna 2001 Palestinskou samosprávou od libanonské společnosti na jméno the Adel Mughrabi.[1] Adel Mughrabi (jinak též Adel Salameh), je známý překupník zbraní, který byl až do počátku 80. let členem Arafatova štábu. Tehdy byl „propuštěn pro soukromé obchody, které byly v rozporu s jeho úředním postavením.“[5]

Mughrabi byl od října 2000 v kontaktu s Íránci a Hizballáhem.[1][2][6] Patřil ke klíčovým kontaktům v palestinském systému získávání zbraní. Stojí za ním velitel Palestinské námořní policie Džuma'a Ghali a jeho pobočník Fazi Ghazim. Jejich záměrem bylo propašovat do země velké množství zbraní pro Palestinskou samosprávu.[1] Tato konkrétní operace měla za cíl opatřit lodě, naverbovat posádku, naplánovat uskladnění a zamaskování zbraní, jejich naložení do lodí a dopravu až na místo převzetí nákladu Palestinskou samosprávou.[1][3][4]

Loď se pak přeplavila do Súdánu, kdy byly naložena obvyklým nákladem a posádku vystřídal personál Palestinské samosprávy.[2][4] Byla přejmenována z Rim K na Karine A a zaregistrována v Tonze 12. září. Tonga potvrdila, že Abbas je stále vlastníkem lodi.[7] Během listopadu 2001 se přeplavila do Hodeidy v Jemenu. Tam byly naloženy zbraně z Íránu a Hizballáhu, dopravu však zajišťovala posádka Palestinské samosprávy.[2] Cílem bylo předat zbraně Palestinské námořní policii v blízkosti pobřeží Gazy.[1][3][4]

V prosinci 2001 dal Mughrabi posádce podrobné pokyny k plavbě k ostrovu Kiš v Íránu.[1][2] Tam se setkala s íránskou lodí ze která bylo přeloženo 80 velkých dřevěných beden. Zbraně z těchto beden pak posádka přeložila do speciálních vodotěsných kontejnerů, jaké se vyrábí pouze v Íránu. Kontejnery jsou v moři speciálním nastavitelným systémem udržovány v určené hloubce pod hladinou.[1]

Když byla překládka skončena, musela loď kvůli technickým problémům změnit kurz do Hodeidy.[1] Po proplutí průplavem se měla setkat se třemi menšími čluny, které měly náklad převzít.[4] Ty pak měly zbraně spustit do vody poblíž El-Aríše, nedaleko Pásma Gazy.[4] Tam si měli zbraně vyzvednout velitel Palestinské námořní policie Džuma'a Ghali a jeho pobočník Fazi Ghazim.[1]

Samotná loď byla oceněna na 400 000 dolarů, civilní náklad použitý k zamaskování zbraní na 3 miliony dolarů, samotné zbraně na 15 milionů dolarů. Zásilka obsahovala následující položky:[1][2]

• 122 mm rakety typu Kaťuša
• 107 mm rakety typu Kaťuša
• 80 mm minometné granáty
• 120 mm minometné granáty
• protitankové střely
• protitankové miny
• odstřelovačské pušky
• samopaly Kalašnikov
• munice
• dvě a půl tuny výbušnin

Kdyby se kaťuše dostaly do Pásma Gazy, ohrozily by Aškelon a další pobřežní města.[1] Pokud by byly rozmístěny na Západním břehu, ocitlo by se v jejich dostřelu Ben Gurionovo mezinárodní letiště a další velká izraelská města.[8] V zásilce byly rovněž gumové čluny a potápěčská výzbroj. To by umožnilo útočit z Gazy přes moře na pobřežní města.[1]

Podle velitele Izraelského vojenského námořnictva, generálmajora Jedidji Ja'ariho, byly zbraně a výzbroj zabaleny v 83 bednách s vodotěsným obalem a spojených s bójemi, které měly usnadnit jejich vytažení z moře.

Akce započala 3. ledna 2002 ve 4.45 v Rudém moři, 500 km od Izraele.[2] Loď plula v mezinárodních vodách a směřovala k Suezskému průplavu.[1] Izraelské námořní komando Šajetet 13, podporované bojovými vrtulníky a letadly, posádku překvapilo a zmocnilo se lodě bez jediného výstřelu. Loď pak dorazila do Ejlatu v noci 4. ledna.[9]

Generálporučík Šaul Mofaz, náčelník Generálního štábu Izraelských obranných sil, oznámil na tiskové konferenci v Tel Avivu dne 4. ledna, že armáda loď zadržela, zatímco generál Anthony Zinni se sešel s Jásirem Arafatem, aby podpořil jednání mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou.[9]

Izrael a Spojené státy americké měly podezření, že zadržená loď byla v nějaké souvislosti s Hizballáhem. V Jordánsku byli zatčeni tři příslušníci Hizballáhu při pokusu propašovat kaťuše Palestincům (na žádost libanonské vlády byli později všichni propuštěni na svobodu). Jiná rybářská loď pašující zbraně pro Palestince byla u libanonského pobřeží potopena Izraelem v květnu 2002. Izrael obvinil Hizballáh, že zbraně a vojenský materiál byly nakoupeny s jeho pomocí, Hizballáh však jakýkoli podíl na této zásilce odmítl.[10] Izraelské zprávy tvrdily, že loď koupená od Libanonu, naložila zbraně na íránském ostrově Kiš uprostřed noci u íránského pobřeží. Proplula pak Ománským zálivem, Arabským mořem, Adenským zálivem a Rudým mořem.[11]

Palestinský vůdce Jásir Arafat však účast na tomto obchodě popřel.[8] Přestože izraelská armáda tvrdí, že zbraně byly určeny Palestinské samosprávě, jiné zdroje se domnívají, že mířily spíše do Libanonu pro islamistickou militantní skupinu Hizballáh.[5] Někteří vysokoškolští pedagogové, jako Matthew Levitt,[12] Anthony Cordesman[13] a Efraim Karsh[14] však zastávali rovněž názor, že zbraně měly být propašovány Palestinské samosprávě.[8]

Aféra se vynořila uprostřed stále rozsáhlejší spolupráce mezi USA a Íránem v Afghánistánu – k nelibosti některých Izraelců, neokonzervativců v USA a jestřábů v Íránu, kteří jakékoli třenice mezi USA a Íránem pokládali za nebezpečné. Podle Trita Parsiho a Barbary Slavin jsou důvody pochybovat o celé aféře; načasování událostí napovídá, že by za aférou mohla být izraelská režie nebo záškodnické elementy v Íránu.[15][16]

Izrael vzápětí uvěznil Fuada Šubakiho, Arafatova pobočníka odpovědného za finance Palestinské samosprávy a tím i za plánování této operace.[17] Byl obžalován za obchod se zbraněmi a spojení s nepřátelskou mocností kvůli roli, jakou sehrál ve financování pašerácké lodi.[17] Roku 2006 byla na Šubakiho uvržena vazba poté, co izraelská armáda obsadila vězení v Jerichu, kde byl držen spolu s Ahmedem Sa'adatem, vůdcem Lidové fronty za osvobození Palestiny.[17] Byli vězněni společně s dalšími vrahy dřívějšího ministra turistiky Rechavama Ze'eviho.[17] Izraelský prokurátor žádal pro Šubakiho trest 25 let odnětí svobody, s poukazem na závažnost jeho zločinů. Soud rozhodl o mírnějším trestu s ohledem na jeho věk a zdravotní stav.[8] Šubaki byl usvědčen a odsouzen k 20 letům odnětí svobody.[8][17]

Po svém uvěznění v roce 2006 vypověděl Šubaki, že Palestinská samospráva financovala teroristické buňky, jako byla ta jeho. Odhadoval, že každé dva roky bylo utraceno 7 až 10 milionů dolarů za nákup zbraní pro pásmo Gazy. Další 2 miliony se utratily za zbraně pro Západní břeh.[17] Podle Šubakiho pocházely finance jednak z mezinárodní pomoci pro Palestinskou samosprávu, z daní, které Izrael pravidelně převáděl samosprávě a z daní vybraných v pásmu Gazy.[17] Přiznal i svou účast v nákupu zbraní pro vedení teroristické skupiny Tanzim v Gaze. Tato skupina je známá svými útoky na vojenské objekty a izraelské osady v pásmu Gazy.[17]

Pašování zbraní je přímým porušením všech existujících dohod mezi Palestinskou samosprávou a Izraelem.[2] Tyto dohody jasně určují množství a druh zbraní, které smí Palestinská samospráva vlastnit.[2]

V důsledku aféry zrušila Tonga mezinárodní registraci lodě.