Adygejština

Adygejštinou jako rodným jazykem hovoří kolem 300 000 osob, z toho cca 130 000 osob na původním území v Adygejské republice v Krasnodarském kraji.^[zdroj?] Další skupiny Adygejců jsou roztroušeny na území Austrálie, Egypta, Francie, Německa, Izraele (izraelští Čerkesové), Iráku, Jordánska, Severní Makedonie, Holandska, USA a Turecka, kde se nachází největší diaspora Adygejců žijících mimo území Ruské federace.

Psaná podoba adygejštiny se začala rozvíjet až po VŘSR. Do roku 1927 se pro zápis adygejštiny užívalo přizpůsobeného arabského písma, které bylo následně nahrazeno latinkou. Od roku 1938 se adygejština píše upravenou cyrilicí.

Adygejština, jako jiné kavkazské jazyky, je bohatá na souhlásky a jejich shluky, naopak je chudá na samohlásky.

Podstatné jméno rozlišuje 4. pády (nominativ, genitiv, akuzativ a ergativ), přivlastnění, příslušnost k něčemu a v jednotném čísle, určité a neurčité skloňování.

Ke slovesu se připojují afixy osoby (podmětu a předmětu), čísla, času, způsobu, příslušnosti k podmětu, afixy vyjadřující mj. vynucenost, možnost a vzájemnost děje a zvratnost, dále předpony místní, směrové aj. Tím vzniká složitý složený slovesný celek, který je v mnoha případech samostatnou větou. Přechodná slovesa mají ergativní vazby.