Barrandov Studio

Model prvních budov studií, 1932

V roce 1921 založil Miloš Havel akciovou společnost A-B spojením distribučních společností. Na počátku 30. let 20. století jeho bratr Václav plánoval vystavět luxusní komplex rezidencí 5 km od Prahy. Miloš Havel navrhl, že k tomu začlení i moderní filmové studio včetně podpůrných zařízení. Jako místo byl zvolen Barrandov. Stavba byla založena na návrzích Maxe Urbana a začala 28. listopadu 1931. Při výstavbě bylo pamatováno na dostatečný prostor pro administrativu, sklady rekvizit a kostýmů, šatny herců, místnosti produkčních štábů i restaurační zařízení. Budovy měly vlastní elektrické sítě a výtopny, byly tu rovněž truhlářské dílny, střižny, projekční síně a laboratoře. Podle zahraničních zkušeností byly vystavěny dvě natáčecí haly o rozměrech 25 krát 35 krát 10 metrů s možností propojení. V době svého vzniku patřily Barrandovské ateliéry svým technickým vybavením k nejmodernějším v Evropě.[3] 14 měsíců po zahájení výstavby zde byl natočen první film Vražda v Ostrovní ulici. Objem vyráběných filmů se velmi rychle zvedl – studia měla 300 stálých zaměstnanců, produkovala 80 filmů ročně a začala zajímat zahraniční producenty. V roce 1939 už ateliéry zabíraly plochu 4850 metrů čtverečných a celková výměra pozemků byla 45 000 metrů čtverečných.

Den po nacistické okupaci Československa, 16. března 1939, se ateliérů pokusili zmocnit zástupci českých fašistů.[4] Generál Radola Gajda pověřil tímto úkolem barrandovského asistenta režie Josefa Krause, který se rozhodl se svými společníky zbavit funkce ředitele Lavoslava Reichla a propustit i další židovské zaměstnance Barrandova. Tato akce se nezdařila a tak Radola Gajda posílá do ateliérů svého blízkého spolupracovníka a dlouholetého člena Národní obce fašistické dr. Ing. Zdeňka Zástěru, kterého doprovází režisér Václav Binovec a herec, režisér a producent Ladislav Brom. Ti si svolají všechny zaměstnance ateliérů, oznamují jim arizaci pražských filmových podniků a kin a znovu žádají propuštění všech židovských zaměstnanců. Miloš Havel, který je v té době mimo Prahu, nakonec telefonicky vyzve doktora Zástěru k opuštění ateliérů, což se také stane. Václav Binovec stále žádá o propuštění židovských zaměstnanců, ale je členy správní rady vykázán z jednací místnosti. Tím celý nezdařený pokus českých fašistů končí. Miloš Havel je však nakonec nacisty v roce 1940 stejně donucen k odprodeji svého většinového podílu ve společnosti a německá správa tak získává nad ateliéry kontrolu.[5] Na valné hromadě A-B Barrandov 21. 11. 1941 navrhl ředitel Karl Schulz změnu názvu společnosti na Prag-Film, Aktiengesellschaft, což bylo schváleno 10. 2. 1942 a společnost byla zařazena do filmového koncernu UFA.[6] V ateliérech se natáčely filmy české i německé. České filmy se tematicky vyhýbaly událostem doby a převažovaly historické náměty, případně komedie a jednoduché příběhy. V letech 1941–1945 zde byly postaveny (mj. za nucené účasti židovských pracovníků)[7] tři navzájem propojené obrovské scény (celkem přes 3400 m²), s kterými se Barrandov mohl začít srovnávat se studii v Berlíně či Mnichově, a které přitahují poptávku filmařů dodnes. V průběhu let 1940 – 1945 natočili Němci v protektorátu na osmdesát říšských filmů[8] (kromě Barrandova nacisté postupně ovládli filmovou továrnu Foja v Radlicích, Host v Hostivaři a filmové ateliéry ve Zlíně).

Po druhé světové válce, 11. 8. 1945, podepsal prezident Edvard Beneš Dekret o zestátnění československého filmu, který vstoupil v platnost 28. 8. 1945. Zároveň začaly zasedat disciplinární rady filmových pracovníků, které měly posoudit a prověřit činnost filmařů za protektorátu. Řada zaměstnanců Barrandova tak dostala zákaz činnosti na několik měsíců, někteří zákaz doživotní. Studia zůstala pod vlastnictvím státu do roku 1991, organizačně spadala pod podnik s názvem Československý státní film. Během tohoto období byly na Barrandově vystavěny filmové laboratoře, trikové studio, dabingové studio, stejně jako speciální efektové studio se zpětnou projekcí a vodní nádrž pro točení podvodních záběrů.

Brzy po Sametové revoluci v roce 1989 bylo Studio Barrandov privatizováno; stát přestal poskytovat podporu pro českou filmovou tvorbu. Studia se s touto změnou, neschopna vyrovnat se s novým volno-tržním prostředím, těžce potýkala; kolem roku 2000 se dokonce jednalo o tom, že by byla zavřena. Ale již od konce 90. let 20. století se Barrandov mohl začít těšit přízni zahraničních, zejména amerických filmových produkcí a jeho služeb ve větší míře začaly využívat i zdejší televizní stanice. Na Barrandově nyní sídlí TV Nova a od začátku roku 2009 odtud vysílá i televizní stanice Barrandov TV, která byla se studii přímo vlastnicky propojena. Vlastníkem společnosti byla do září 2012 Moravia Steel, a.s. ze skupiny Finitrading.[9][10]

V současné době Barrandovská studia nabízejí kompletní služby, schopné pokrýt vše, co se pojí s filmovým natáčením, pro filmové produkce z Česka i zahraničí. V prosinci 2006 zde bylo navíc otevřeno veliké Studio MAX. Barrandov tak dnes nabízí 14 natáčecích hal (některé z nich v trvalém pronájmu), dále služby filmových laboratoří, stavby dekorací, dabingu, hudebního nahrávacího studia v ulici Ve smečkách (dnes Smecky Music Studios) nebo jedné z nejrozsáhlejších sbírek kostýmů a rekvizit na světě. Vlastní produkční aktivity rozvíjí prostřednictvím dceřiné společnosti Barrandov Productions.

5. května 2016 řekl ředitel ateliérů, Petr Tichý, že areál čekají velké investice do zázemí s předpokládanou investicí 100 milionů korun. „Letos připravujeme nové kostymérny, rekvizitárny a nové haly, ve kterých si potřebuje udělat zázemí zvyšující se počet projektů přicházejících do barrandovských studií,“[11]