Žofie Karolína Brunšvicko-Wolfenbüttelská

V roce 1753 britský král Jiří II. doufal, že se Žofie Karolína provdá za jeho vnuka Jiřího, prince z Walesu (budoucího krále Jiřího III.). Byl to pokus o zlepšení vztahů s Pruskem, jehož krále Fridricha II. byla Žofie Karolína neteří a Jiří II. potřeboval pruské vojáky, aby mu pomohli vyvážit alianci mezi Francií a Rakouskem, ke které došlo důsledkem diplomatické revoluce. Princova matka Augusta, princezna vdova z Walesu, však královy plány zmařila, což zvýšilo napětí v britské královské rodině. Sám princ z Walesu, ovlivněn svou matkou, se tomuto sňatku vehementně bránil, tvrdíc, že nebude "bewolfenbuttellován". Augusta chtěla, aby se syn oženil s její neteří Frederikou, tento její plán však také selhal. Brzy poté co se stal v roce 1760 králem, se Jiří III. oženil se Šarlotou Meklenbursko-Střelickou; jejich manželství bylo šťastné.

Omítnutí Jiřího a jeho matky také odráželo další měnící se realitu v britské zahraniční politice: vztah s hannoverským kurfiřtstvím. Jiří II. i jeho otec Jiří I. byli oba potomky Hannoverské dynastie a oba se v Hannoveru narodili, a tak jim bylo toto kurfiřtství velmi citově drahé. Jako dcera brunšvicko-wolfenbüttelského vévody byla Žofie Karolína předky příbuzná se sousedním Hannoverem; dobré vztahy mezi kurfiřtstvám a jeho sousedy byly zásadní pro jeho pokračující bezpečnost, zvláště když se brzy očekávala další válka. Princ z Walesu a jeho matka však neměli k Hannoveru takový vztah jako předchozí králové, což ovlivnilo jejich rozhodnutí odmítnout sňatek s Žofií Karolínou. Přesto, že se Žofie Karolína do Británie neprovdala, oženil se v roce 1764 její starší bratr Karel s Jiřího sestrou Augustou a Jiřího syn Jiří IV. se oženil s jejich dcerou Karolinou Brunšvickou, aby pokračovaly blízké vztahy mez oběma rody.