Ženijní skupinové velitelství XI Hrušovany nad Jevišovkou

Od roku 1918, kdy se rozpadlo Rakousko-Uhersko, byla oblast pozdějšího ŽSV XI hranicí mezi Československem a Rakouskem. Z počátku byla snaha československých Němců o odtržení území a začlenění k Rakousku. Časem se ale vztahy mezi oběma státy zlepšovaly. Z vojenského hlediska Rakousko, jehož armáda byla omezena mezinárodními smlouvami, neznamenalo vážné ohrožení. Zapojení Rakouska do válečných operací se předpokládalo jen v dobu, kdy by vedlo Československo válku s Německem a Maďarskem. Obranu hranic měla zajistit pěší divize posilněná polním opevněním.

Po hospodářské krizi, kdy se přepracovávaly válečné plány, bylo za hlavního protivníka označeno Německo s tím, že se může připojit Rakousko. Proto vojenské plány začaly počítat s posilněním obrany jižní hranice. V případě války měla zajistit ochranu tohoto prostoru samostatná armáda s jednou pěší divizí na hranici a dalšími divizemi ve vnitrozemí.

Podle plánu z roku 1935 měla být státní hranice v prostoru jižní Moravy chráněna linií objektů těžkého opevnění. Podle plánu z června 1936 mělo být toto opevnění vybudováno až v rámci nejpozdější, IV. etapy, tedy na přelomu 40. a 50. let 20. století. Mělo se jednat o prostor mezi Znojmem a Břeclaví opevněný středními pěchotními sruby, které měly být doplněny několika dělostřeleckými tvrzemi.

První stálé opevnění se na jihu Moravy objevilo již v průběhu roku 1936, kdy Zemské vojenské velitelství Brno nechalo vybetonovat podél hranic 178 kulometných pevnůstek vz. 36. V roce 1937 byla celá jižní hranice zajištěna modernějšími lehkými objekty vz. 37, tzv. řopíky, které vytvořily souvislou linii mezi zemskou hranicí Čech a Moravy u Starým Městem pod Landštejnem a soutokem Dyje a Moravy. Roku 1937 bylo zadáno celkem 658 řopíků, většina byla tentýž rok skutečně postavena. Pro rok 1938 bylo plánováno pouze dokončení rozestavěných úseků lehkého opevnění (LO), výstavba těžkého opevnění (TO) měla podle plánů proběhnout až ve druhé polovině 40. let. Jiná situace byla na západním Slovensku, kdy hranice s Rakouskem vedoucí uprostřed řeky Moravy stálým opevněním nebyla chráněna.

V březnu 1938 provedlo Německo anšlus Rakouska, velení československé armády proto rozhodlo o posílení jihomoravského lehkého opevnění, urychleném začátku výstavby lehkého opevnění na západním Slovensku a těžkého opevnění na jižní Moravě a posílení zdejších jednotek (prostor měla chránit čtvrtá armáda). Hlavní obranné postavení u hranic jižní Moravy s Rakouskem bylo doplněno dalšími 117 řopíky, byla zahájena i výstavba druhého obranného postavení LO v linii Pohořelice–Telč–Jindřichův Hradec, při západních hranicích Slovenska bylo ke stavbě zadáno 315 řopíků, z nichž bylo do října 1938 postaveno 150. Těžké opevnění, celkem 41 pěchotních srubů, na jižní Moravě bylo rozděleno do tří podúseků, do mnichovské dohody a následnému odstoupení pohraničí bylo v hrubé stavbě vybetonováno šest srubů.

Samotné ŽSV XI bylo zřízeno 11. dubna 1938 se sídlem v Hrušovanech nad Jevišovkou. ŽSV řídilo pouze výstavbu těžkého opevnění, lehké opevnění zajišťovala zemská vojenská velitelství (LO vz. 36), později armádní sborová velitelství (LO vz. 37). Hlavním cílem ŽSV XI byla výstavba souvislé linie TO v prostoru přibližně mezi Znojmem a Břeclaví. Nové plány již nepočítaly s dělostřeleckými tvrzemi, ty byly nahrazeny izolovanými dělostřeleckými sruby a minometnými kopulemi. Do působnosti ŽSV XI také patřila výstavba TO na západní hranici Slovenska podél řeky Moravy a zajištění hranice v úseku mezi Starým Městem pod Landštejnem a Vranovem nad Dyjí. Velitelem ženijního skupinového velitelství se stal pplk. žen. Bohumil Bláha.

V prostoru jižní Moravy bylo poprvé použito tzv. opakovaných projektů pěchotních srubů. Objekty stavěné na severní hranici státu od roku 1935 byly projektovány samostatně podle místních terénních podmínek a taktických záměrů. V době navrhování jihomoravských objektů již bylo k dispozici velké množství vypracovaných projektů, z nichž některé byly úspěšně použity i v úseku projektovaném ŽSV XI.

Po válce bylo všech šest vybetonovaných pěchotních srubů na jižní Moravě dokončeno a československá armáda je využívala až do roku 1999, za socialismu jakožto obrannou hráz (společně s lehkými objekty) proti nepřátelskému Rakousku.