Želnavská hornatina

Želnavská hornatina je geomorfologický podcelek v severovýchodní části Šumavy. Rozprostírá se na ploše 179 km² a má průměrnou nadmořskou výšku 921 m.[1] Na západě a na jihu sousedí s Vltavickou brázdou, na severu s Prachatickou hornatinou a na východě s Českokrumlovskou vrchovinou. Hornatina je plochá. Jedná se o homogenní vrásno-zlomový horský masív, se zbytky zarovnaného povrchu ve vrcholových partiích a s příkrými okrajovými svahy (na východě zlomový svah). Vyskytují se zde četné skalní útvary periglaciálního zvětrávání a odnosu žul.

Želnavská hornatina

Nejvyšší bod1 236 m n. m. (Knížecí stolec)
Rozloha179 km²

Nadřazená jednotkaŠumava
Sousední
jednotky
Vltavická brázda, Prachatická hornatina, Českokrumlovská vrchovina
Podřazené
jednotky
Knížecí hornatina, Křišťanovská vrchovina

SvětadílEvropa
StátČesko Česko
Horninygranulit, žula
PovodíVltava
Identifikátory
Kód geomorf. jednotkyIB-1E
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geologická stavba

Želnavská hornatina je v severní části tvořena granulity moldanubika. V jižní části se nacházejí porfyrovité žuly moldanubického plutonu.

Nejvyšší vrcholy

Celkem je v tomto geomorfologickém podcelku 28 tisícovek[2].

  • Skalky (1125 m)
  • Kapradinec (1099 m)
  • Dlouhý hřbet (1089 m)
  • Suchá hora (1088 m)
  • Křemenná (1085 m)
  • Nad Vískou (1053 m)
  • Doupná hora (1052 m)
  • Větrný (1051 m)
  • Zlatovec (1042 m)
  • Kamenitý vrch (1039 m)
  • Černá stěna (1018 m)
  • Na skále (1011 m)
  • Skalky (1008 m)
  • Černý les (1007 m)
  • Nad myslivnou (1006 m)

V různých mapách bývají k vrcholům uvedeny pouze geodetické body, ty však nemusí být na skutečně nejvyšším místě vrcholu. Např. tak může být Lysá považována mylně za vyšší než Knížecí stolec.

Geomorfologické okrsky

Hornatina se člení na dva geomorfologické okrsky:

  • Knížecí hornatina
  • Křišťanovská vrchovina

Podrobné geomorfologické členění uvádí následující tabulka[3]:

Vodstvo

V Želnavské hornatině pramení Blanice a Olšina. Celé území tak patří do povodí Vltavy.

Související články

Externí odkazy

Reference

  1. DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987.
  2. FORMÁNEK, Tomáš. Tisícovky Čech, Moravy, Slezska. [s.l.]: Jerome, 2003. ISBN 80-903266-0-9. (česky)
  3. BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.