Železniční trať v Jizre'elském údolí

Roku 1900 zahájil Heinrich August Meissner, německý železniční inženýr, který byl znám jako Meissner Paša, výstavbu Hidžázské železniční trati z Damašku ke svatým místům islámu v dnešní Saúdské Arábii. Během výstavby ho napadlo zřídit z ní boční východozápadní spojovací trať, která by měla tu výhodu, že by umožnila obejít oblast Libanonu, kde v té době rostl vliv Francie. Koncem roku 1902 začal plánovat podrobnou podobu této 160 km dlouhé spojovací tratě z Haify do syrského Dará. Brzy začaly stavební práce.[1]

Trať byla v převážné délce na území dnešního Izraele postavena do roku 1904 tedy v době osmanské Palestiny. Vedla z Haify východním směrem podél Jizre'elského údolí a navazujícího Charodského údolí do města Bejt Še'an (tehdy převážně arabské město Bejsan),[2] respektive do lokality Džisr al-Madžama (dnešní vesnice Gešer), kde se nacházela nejníže položená železniční stanice na světě (173 m pod úrovní moře).[3] Do konce roku 1905 byla prodloužena o úsek, jenž sledoval severním směrem údolí řeky Jordán, kterou překročil jižně od Galilejského jezera a pak vedl údolím řeky Jarmuk na území Sýrie k Damašku, kde se napojoval na Hidžázskou železniční trať.[2] 15. října 1905 byla trať slavnostně otevřena.[4]

V roce 1915 za první světové války turecká armáda narychlo postavila provizorní železniční trať, která z této trati odbočovala ve městě Afula k jihu a vedla napříč Palestinou přes města Dženín, Tulkarm, Lod až do Beerševy. Za britského mandátu byla železniční trať v Jizre'elském údolí významnou vnitrostátní i mezistátní dopravní tepnou.[2] Sloužila i rostoucí populaci židovských osadníků, kteří tuto oblast zúrodňovali a zakládali zde vesnice. Koncem 20. let 20. století tu začaly jezdit čtyři motorové lokomotivy.[5]

Na železniční trati se nacházely následující stanice:[6]

• železniční stanice Chejfa mizrach
• železniční stanice Balad aš-Šajch (též Tel Chanan)
• železniční stanice Nešer
• železniční stanice Jagur
• železniční stanice Elroj
• železniční stanice Kirjat Charošet
• železniční stanice Kfar Jehošua
• železniční stanice Kfar Baruch
• železniční stanice Afula
• železniční stanice Ejn Charod
• železniční stanice Tel Josef
• železniční stanice Šata
• železniční stanice ha-Sade
• železniční stanice Bejt Še'an
• železniční stanice Bejt Josef
• železniční stanice Gešer
• železniční stanice Naharajim
• železniční stanice al-Dalhamija
• železniční stanice Arlozorov
• železniční stanice Emek ha-Jarden
• železniční stanice Cemach
• železniční stanice al-Hamma

Doprava tu byla přerušena během první arabsko-izraelské války v letech 1948–1949.[7] Již předtím během takzvané Noci mostů v roce 1946 byla trať terčem židovského protibritského odboje, který při koordinované akci přerušil železniční spojení mandátní Palestiny s okolními státy a zničil mimo jiné most přes řeku Jarmúk.[8][2] V omezené míře byla trať v provozu do roku 1952 a pak zanikla.[3]

Výstavba obnovovaného úseku tratě u Kirjat Charošet, duben 2014.

Budova železniční stanice Migdal ha-Emek – Kfar Baruch.

Od počátku 21. století se uvažovalo o obnově trati. V březnu 2010 oznámil ministr dopravy Izraele plán masivních investic do dopravní infrastruktury. V jeho rámci se uvažovalo o výstavbě trati v této historické trase, která by propojila města Haifa, Afula a Bejt Še'an. Předpokládalo se zahájení prací v roce 2011.[9] V březnu 2011 izraelská vláda vypsala výběrové řízení na první fázi stavby. Celkem měla mít 60 km a spojovat Haifu, Nešer, Afulu a Bejt Še'an. Projektovaná byla jako dvoukolejná trať se šesti stanicemi a maximální rychlostí 160 km/h. Další fáze výběrového řízení na tuto trať se plánovala na rok 2012, přičemž dokončení výstavby se odhadovalo na rok 2016. Výhledově se počítalo i s napojením na Jordánsko v prostoru hraničního přechodu Jordán.[10]

Nová, respektive staronová, trať byla uvedena do provozu v říjnu roku 2016. První vlak vyjel z Haify v neděli 16. října 2016 ráno. Trvání jízdy mezi oběma koncovými body bylo okolo 50 minut.[11] Již předtím, koncem srpna 2016, projela po trati první souprava v rámci testovacího provozu. Součástí stavby bylo 26 mostů a 3 tunely. Maximální rychlost dosahuje 160 km/h. Náklady na výstavbu dosáhly jedné miliardy dolarů.[12] Nová trať ale čelila i polemice. Při obsazenosti okolo 6 tisíc pasažérů denně byly masivní finance na její výstavbu označovány ze strany některých kritiků jako neefektivně vynaložené.[13]

• Železniční stanice Lev ha-Mifrac

odbočení z pobřežní železniční trati v Haifě

• železniční stanice Jokne'am – Kfar Jehošua
• železniční stanice Migdal ha-Emek – Kfar Baruch
• železniční stanice Afula
• železniční stanice Bejt Še'an

V rámci aktuálního linkového vedení Izraelských drah je trať v Jizre'elském údolí obsluhována spojem, který začíná v stanici Atlit na pobřeží Středozemního moře, jižně od Haify. Vede potom skrz Haifu a následně odbočuje na nově zbudovaný, respektive obnovený, úsek z Haify do Bejt Še'anu.[14]

• Železniční stanice Atlit
• Železniční stanice Chejfa Chof ha-Karmel
• Železniční stanice Chejfa Bat Galim
• Železniční stanice Chejfa Merkaz ha-Šmona
• Železniční stanice Lev ha-Mifrac
• železniční stanice Jokne'am – Kfar Jehošua
• železniční stanice Migdal ha-Emek – Kfar Baruch
• železniční stanice Afula
• železniční stanice Bejt Še'an

• Izraelské dráhy
• Východní železniční trať

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Železniční trať v Jizre'elském údolí na Wikimedia Commons
• Oficiální internetové stránky Izraelských drah (hebrejsky)(anglicky)(arabsky)(rusky)