Železniční trať Davos Platz – Filisur

Historický záběr na stanici Davos Frauenkirch (1945)

V roce 1890 byla dostavěna a zprovozněna první trať Rhétské dráhy, spojující Landquart s Davosem. V následujících letech se síť RhB dále rozvíjela, včetně stavby Albulské dráhy, která od roku 1904 propojila kantonální hlavní město Chur se Svatým Mořicem. Železniční spojení z Davosu směrem do Engadinu a Svatého Mořice však bylo díky tomu možné pouze značnou objížďkou přes Chur. Vznikl proto návrh na dostavbu spojovací trati mezi Davosem a Albulskou tratí, která by výrazně zkrátila cestu mezi těmito dvěma městy.

Plánování a stavba trati o délce necelých 20 kilometrů začala bezprostředně po dokončení albulské dráhy, v roce 1905, a slavnostní otevření se konalo 1. července 1909.[1] Na trať Albula byla tato trať napojena ve stanici Filisur. Nejznámější stavbou trati se stal monumentální Wiesenerviadukt, nacházející se bezprostředně za stanicí Davos Wiesen a překlenující údolí řeky Landwasser. Viadukt měří na délku 204 metrů a výška kolejí nad dnem údolí dosahuje až 88,9 metru, což z něj činí nejvyšší viadukt na síti Rhétské dráhy a nejvyšší železniční viadukt ve Švýcarsku vůbec.

Již po několika letech byla v souvislosti s plošnou elektrifikací všech tratí Rhétské dráhy zahájena elektrifikace i této spojnice, která byla dokončena v prosinci 1919. V celé délce je trať jednokolejná.

Od roku 2017 je na trať postupně instalován nový zabezpečovač ZSI 127 výrobce Siemens, který stejně jako na ostatních tratích RhB výrazně zvýší bezpečnost provozu.[2]

Vlak na krátkém viaduktu Bärentritt, vyjíždějící ze stejnojmenného tunelu

Trať začíná ve stanici Davos Platz v centru Davosu, původní konečné stanici trati z Landquartu, která je také nejvýše položenou stanicí na trati. Odtud trať postupně klesá přes mezilehlé stanice Davos Frauenkirch a Davos Glaris směrem k Wiesenu. Trať vede souběžně s řekou Landwasser, kterou několikrát přechází po kamenných mostech. Široké údolí v Davosu se postupně výrazně zužuje a od Monsteinu trať prochází působivým a úzkým kaňonem řeky, kterým se proplétá pomocí mnoha viaduktů a tunelů; těch je na trati celkem čtrnáct. Nejdelší z nich, Bärentritt, měří na délku 969 metrů a nachází se mezi stanicemi Monstein a Wiesen. Ihned za stanicí Wiesen trať vchází na známý Wiesenerviadukt, překonávající řeku Landwasser zahloubenou již hluboko v údolí. Pomocí několika dalších menších tunelů a viaduktů dráha dále klesá (rampami o sklonu až 35 ‰) k cílové stanici Filisur, do které je zaústěna ostrým levotočivým obloukem v těsném souběhu s tratí Albula. Na necelých 20 kilometrech délky trať překonává výškový rozdíl 460 metrů.

Setkání ve stanici Filisur – vlevo přijíždí spoj Chur – Svatý Mořic, ze kterého je možné přestoupit na vlak směr Davos (vpravo)

Od počátku provozu trať slouží primárně jako spojnice Davosu se sídly v Engadinu. Osobní vlaky jsou na trati provozovány v pravidelném 60minutovém intervalu tak, aby ve stanici Filisur navazovaly na vlaky jedoucí z Churu do Svatého Mořice po albulské trati. Vlaky směrem od Davosu přijíždí do stanice Filisur k zadnímu, druhému nástupišti, kde je zajištěn přestup do spojů v obou směrech. Tyto vlaky od roku 2019 zajišťují ponejvíce nové elektrické jednotky řady ABe 4/16, tzv. Capricorn (Kozoroh), a ABe 8/12 (Allegra), příležitostně doplněné staršími soupravami s lokomotivami řad Ge 4/4^II a Ge 4/4^III.

Až do roku 2013 po trati projížděl také světoznámý Glacier Express – vozy z Davosu byly ve stanici Filisur připojeny k hlavnímu vlaku, který přijel ze Svatého Mořice. Z důvodu nedostatečné poptávky byly však přímé vozy z Davosu do Zermattu zrušeny.

V menší míře je v provozu také nákladní doprava, fungující zejména na vlečkách v Davosu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bahnstrecke Davos Platz–Filisur na německé Wikipedii.

• oficiální stránky Rhétské dráhy (anglicky), (německy), (italsky)
• Obrázky, zvuky či videa k tématu železniční trať Davos Platz – Filisur na Wikimedia Commons