Žaludek

Žaludek (řecky: gaster nebo stomachos; latinsky: ventriculus) je vakovitý, dutý orgán, který je součástí trávicí soustavy a jehož funkcí je mechanický (segmentační pohyby) a chemický (enzymatická úprava) rozklad tráveniny. Dále zpracování, smíšení a promíchání potravy před jejím přesunem do střeva.

Žaludek
Trávicí soustava člověka: žaludek znázorněn růžově
Trávicí soustava člověka: žaludek znázorněn růžově
Průřez žaludkem člověka
Průřez žaludkem člověka
Latinsky ventriculus
Gray 1161

Stavba žaludku se může u různých druhů podstatně lišit. Rozeznáváme žaludky jednokomorové a vícekomorové, kde jsou vytvořeny předžaludky, jako například u skotu. Podle typu sliznice uvnitř samotného žaludku rozlišujeme žaludek jednoduchý a složitý. Složitý žaludek, jaký mají kůň nebo prase, má uvnitř dva typy sliznice – žláznatou a bezžláznatou. Jednoduchý žaludek masožravců a člověka je vyplněn pouze žláznatou sliznicí. Lidský žaludek je tedy jednokomorový jednoduchý žaludek.

Obecně lze říci, že býložravci mají mnohem složitější žaludek (vůbec celou trávicí soustavu) než masožravci.

Žaludek člověka

Lidský žaludek je rozšířená část trávicí trubice, která navazuje na jícen a z druhé strany z něj vychází dvanáctník. Jedná se o svalový vak uložený v dutině břišní pod levou klenbou brániční mezi slezinou a játry. Jeho tvar a velikost se mění v souvislosti s jeho naplněním a polohou těla. Obecně však má tvar zahnutého vaku s levým konvexním a pravým konkávním okrajem (zakřivením) :

  • curvatura major – zakřivení levého okraje, vyklenuté doleva dolů
  • curvatura minor – zakřivení pravého okraje, obrácené konkavitou doprava nahoru
  • cardia (česlo) – vústění jícnu shora do žaludku při curvatura minor
  • pylorus (vrátník) – zúžené místo, navazuje na žaludek dvanáctník

Hlavní funkcí žaludku je trávení. Protože obsahuje kyselinu chlorovodíkovou, chrání povrch žaludku alkalický hlen, takže tráví potravu, aniž tráví sám sebe. Objem žaludku u průměrného člověka je jeden až dva litry a dosahuje velikosti mezi 25 až 30 cm.[1]

Části žaludku
Anatomické rozdělení žaludku člověka. (Gray's Anatomy, 1918)
Vnitřek žaludku člověka. (Gray's Anatomy, 1918)

Tři hlavní části žaludku a jejich útvary :

  1. fundus gastricus (ventriculi) – kraniální, nejširší úsek, obsahuje bublinu z potravy
    1. pars cardiaca – při vyústění jícnu, vpravo od fundu při malé kurvatuře
    2. ostium cardiacum (kardie) – vlastní vústění jícnu, gastroesofageální junkce
    3. incisura cardiaca – zářez mezi kardií a fundem
  2. corpus gastricum (ventriculi) – tělo žaludku
    1. canalis gastricus – dutina těla žaludku
    2. incisura angularis – zlom v zakřivení curvatura minor na hranici fundu a pyloru (dobře patrný na rentgenu)
  3. pars pylorica – distální úsek, nejužší, přechází v duodenum
    1. antrum pyloricum – začátek pars pylorica při incisura angularis
    2. canalis pyloricus – pokračování antra do vlastního vrátníku, dlouhý 2–3 cm
    3. pylorus (vrátník) – místo přechodu žaludku v duodenum
    4. ostium pyloricum – vlastní (uzavíratelné) vústění žaludku do duodena

Prázdný nebo méně naplněný žaludek je předozadně zploštělý a rozeznává se na něm :

  1. přední stěna (paries anterior)
  2. zadní stěna (paries posterior)

Funkční úseky rozeznávané na živém žaludku :

  1. pars digestoria – sestupný úsek, od kardie a fundu po incisura angularis, zahrnuje fundus a corpus, incisura major – vkleslina při curvatura major, odděluje na živém fundus a corpus
  2. pars egestoria – vzestupný úsek, od incisura angularis doprava vzhůru k pyloru (odpovídá pars pylorica), 2 části (odděleny sulcus intermedius): sinus žaludeční (odpovídá antrum pyloricum) a canalis pyloricus

V rentgenovém zobrazení se fundus označuje jako fornix gastricus. Peristaltika žaludku probíhá ve čtyřech současných vlnách, největší je stah v sulcus intermedius.

Jícen ústí do žaludku v části žaludku zvaném kardie. Sliznice tvoří záhyby a řasy, ohraničená políčka (areae gastricae) a jamky (foveolae gastricae), kam ústí žlázy produkující alkalický hlen mucin, který ji chrání před poškozením žaludečními šťávami.

Na dně žaludku (lat. fundus) se kromě žlázek vylučujících mucin objevují i žlázy (gll. fundales) vylučují kyselinu chlorovodíkovou (HCl), která zvyšuje kyselost šťáv podle množství přijmuté potravy, pepsin a ureázu (trávicí enzymy).

Výstup žaludku do dvanáctníku se nazývá vrátník (lat. pylorus) a k jeho uzavření slouží silný svěrač (musculus sphincter pylori).

Stavba stěny žaludku
Stavba žaludeční stěny člověka
Řez sliznicí žaludku člověka v oblasti kardie. (Gray's Anatomy, 1918)
Sliznice žaludku člověka

Sliznice žaludku je silná, tmavě růžová, v prázdném žaludku složena v nepravidelné řasy, mezi řasami ústí žlázy žaludečních šťáv. Je krytá jednovrstvým epitelem, na povrchu je vrstva hlenu, která chrání před natrávením. Podslizniční vazivo je spíše řídké s elastickými vlákny, tukovými buňkami, cévními a nervovými pletenci. Mimoto je ve stěně také hladká svalovina, která je nejsilnější v pyloru.

Žaludeční stěna se tedy skládá ze čtyř částí:

  1. sliznice – s množstvím žaludečních žlázek
  2. podslizniční vazivo
  3. svalová vrstva
  4. serózní povlak

Sliznice žaludku

Sliznice žaludku je u živého člověka oranžově červená, u mrtvého pak bledá a natrávená. Na jejím povrchu se nachází ochranný hlen. Na sliznici rozlišujeme řasy sliznice (plicae gastricae), podélné řasy a Waldeyrovu cestu (sulcus salivarius). Její povrch se člení na:

  • žaludeční políčka (areae gastricae) – políčka o rozměru 2–6 mm oddělená vkleslinami
  • žaludeční jamky (foveolae gastricae) – hluboké krypty vystlané povrchovým epitelem sliznice, do jejich dna ústí žaludeční žlázy (2-7 ks)
  • žaludeční žlázy (glandulae gastricae) – kolmé k povrchu sliznice, od dna jamek formou tubulózních žláz do slizničního vaziva až k lamina muscularis mucosae

Žaludeční žlázy dále rozdělujeme na:

  1. Žlázy při kardii – tubulózní, jednoduché či málo větvené, buňky produkují řidší hlen – obsahuje lysozym
  2. Žlázy fundu a těla žaludku – jednoduché, tubulózní, části : báze, vlastní žláza, krček, isthmus, žaludeční jamka, ve žlázách fundu 6 druhů bb. :
    1. hlenové buňky isthmu – hlen neutrální reakce
    2. hlenové buňky krčku – hlen kyselé reakce (glykosaminoglykany)
    3. nediferencované buňky – nahrazují hlenové buňky isthmu a krčku, povrchové buňky v žaludeční jamce
    4. hlavní buňky – lipázy, pepsin (produkován jako pepsinogen – aktivován kyselostí)
    5. krycí buňky – parietální buňky – produkují kyselinu chlorovodíkovou (HCl)
    6. endokrinní buňky – serotonin
  3. Žlázy pylorické – tubulózní, často větvené a stočené, kratší než žlázy fundu a těla žaludku, produkují hlen – podobný hlenu žláz při kardii, obsahuje lysozym, mezi exokrinní buňky žlázy vtroušeny G-buňky – endokrinní buňky, produkují gastrin (uvolňování kyseliny ve žlázách fundu a těla)

Podslizniční vazivo

Podsliznicové vazivo je řídké a umožňuje posouvání sliznice při změnách náplně a pohybech žaludku. Obsahuje sítě cév a nervové pleteně.

Svalovina žaludku

Svalovina žaludku svým napětím udržuje tvar žaludku. Mezi její další funkce patří peristolická a peristaltická činnost. Peristolická činnost je napětí stěn a jejich přitištění k obsahu žaludku, zatímco peristaltická činnost vytváří prstencovité kontrakce žaludku (jako vlna postupují po žaludku od kardie k pyloru a posunují obsah žaludku). Svalovina žaludku má tři vrstvy:

  1. stratum circulare – nejmohutnější, sílí od pars digestoria do pars egestoria, nejsilnější v pyloru, kde tvoří: musculus sphincter pylori – dvě vedle sebe uložená prstenčitá ztluštění, spojených vzájemně na straně curvatura minor
  2. stratum longitudinale – v pars digestoria zesíleno podél obou kurvatur v pruhy : taenia curvaturae majoris et minoris, v pars egestoria tvoří souvislý plášť
  3. fibrae obliquae – nejvnitřnější vrstva, snopce přiléhající k submukóze, jdou od kardie šikmo ke curvatura major

Serózní povlak žaludku

Serózní povlak žaludku tvoří pobřišnice.

Funkce žaludku

Funkce žaludku je:

Produkce žaludeční šťávy: 1,5-2 litry denně (záleží na množství a složení potravy). Složení šťávy: voda, enzymy, chymozin u dětí, kyselina chlorovodíková, pepsin, gastrin, mucin.

Žaludek přežvýkavců

U přežvýkavých živočichů se vlastní žaludek, jenž navazuje na předžaludky označuje jako slez (latinsky: abomasum). Stavbou se výrazně neliší od žaludku jiných druhů s jednoduchým žaludkem. U skotu má objem 10–20 litrů, u ovce a kozy 2–3 litry. Sliznice je žláznatá a produkuje pepsin a HCl, tvoří spirální řasy.

Má hruškovitý tvar. Sliznice produkuje žaludeční šťávy, které obsahují trávicí enzymy pepsin, chymosin, žaludeční lipázu a HCl.

Nejčastějším onemocněním, které se vyskytuje specificky u skotu, je tzv. dislokace, neboli přemístění slezu. Většinou dochází k přemístění slezu z pravé strany na levou. Existuje i možnost dislokace slezu vpravo, kdy se slez přesouvá směrem do zadních partií břišní dutiny. Někdy je tento posun spojen s přetočení, tzv. dislokace vpravo s torzí, části slezu okolo vlastní osy (vpravo i vlevo). Existuje celá řada technik léčby těchto stavů. Většinou se provádí chirurgické řešení nebo tzv. kolíčkování. Novinkou je pak laparoskopické řešení.

Z dalších onemocnění slezu se vyskytují často vředy.

Žaludky dinosaurů

Obří sauropodní dinosauři, jako byl například pozdně jurský druh Giraffatitan brancai, měli pravděpodobně velké žaludky, které podle odhadů mohly vážit až kolem 2,5 tuny.[2]

Onemocnění žaludku

Odkazy

Reference
  1. Archivovaná kopie. www.operativa.cz [online]. [cit. 2008-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04.
  2. https://veda.instory.cz/1374-ci-zaludek-vazil-dve-a-pul-tuny-vedci-se-pokusili-odhadnout-jak-velke-byly-vnitrni-organy-dinosauru.html

Literatura

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.