Šepseskaf

Období relativně krátké pětileté Šepseskafovy vlády bylo poznamenáno řadou rozbrojů mezi několika náboženskými skupinami kněží a také vládci nomů usilujících o autonomii. Příčinou zřejmě bylo vyčerpání země předchozí výstavbou monstrózních pyramid. S manželkou Chentakus I.[8] měl syna Veserkafa, pozdějšího faraona a zakladatele 5. dynastie.

Mastaba Šepseskafa podle Lepsiuse z roku 1842–1845.

Na rozdíl od svých předchůdců Šepseskaf zřídil svou hrobku pouze ve velké mastabě[9] na odlehlém místě[10] v jižní[10][11] Sakkáře. Její hieroglyfický zápis 𓀼𓋴𓋴𓂓𓆑𓏁𓉴 (Qbḥ Špss k3=f) se dá přeložit jako „vyčištěná pyramida“. Šepseskaf tím přerušil linii stavitelů velkých pyramid. Arabové pojmenovali jeho hrobku vzhledem k její podobě Mastabat faraún[1] (Faraonova lavice).[10] Skromnější rozměr Šepseskafovy hrobky ukazuje na pokles hospodářských možností panovníka při stavbě svého místa posledního odpočinku ke konci 4. dynastie.[10] Odklon od předtím běžné hrobky typu pyramidy je někdy vykládán jako odpor vůči nárůstu moci kněží slunečního kultu. Pyramida byla totiž s uctíváním boha(ů) slunce velmi úzce spjata.[13] Vnější vzhled mastaby naznačuje tvar sarkofágu se zaobleným zastřešením. Volba takové konstrukce byla vlastně zlomem oproti minulému budování monstrózních pyramid a předchozích skromněji pojatých hrobek. Podobně byla zvolena poloha pohřební komory v asymetrii vůči nadzemní zástavbě. Obdélníková mastaba s rozměry 99 m délky a 74 m šířky je orientována do severojižního směru.
První podrobnější prospekci mastaby z roku 1858 popsal Auguste Mariette, později také švýcarský archeolog Gustave Jéquier [p 1] v letech 1924–1925.[14] Okolí bylo obestavěno dvěma pravoúhlými kamennými stěnami z poměrně velkých bloků z bílého turského vápence uložených na podkladu z růžové žuly.[15].