Karmelitánský ritus
Ritus Božího hrobu,[1] běžně nazývaný karmelitánský ritus,[2] je latinský liturgický ritus, který používali Kanovníci Božího hrobu, špitálníci, templáři, karmelitáni a další řády založené v rámci latinského patriarchátu jeruzalémského.[2]
Historie
Historie karmelitánského ritu sahá do 13. století. Stal se běžnou součástí několika řádů, včetně karmelitského.[2] Karmelitáni jej používali nejdéle, jako hlavní řádový ritus až do roku 1972.[3] Po přijetí mše Pavla VI. coby hlavního řádového ritu, se veřejně mše svatá v karmelitánském ritu nesloužila. Od roku 2012 se nicméně začala objevovat místa, kde ji někteří karmelitáni slouží.[3]
Bosí karmelitáni již při svém vzniku přijali za svůj římský ritus. Karmelitánský ritus jako takový nikdy nepoužívali.[3]
Specifika karmelitánského ritu
Oproti římskému ritu (forma extraordinaria) se karmelitánský ritus vyznačuje několika odlišnostmi. Římský kánon a většina mešního řádu je však stejná. Hlavní viditelnou odlišností je nepoužívání biretu; tento karmelitáni nenosí a v těch částech mše, kde by kněz biret použil nosí kapuci.
Odkazy
Reference
- The History of the Carmelite Liturgy [online]. ocarm.org [cit. 2021-11-27]. Dostupné online. (anglicky)
- Carmelite Rite [online]. carmelitemonks.org [cit. 2021-11-27]. Dostupné online. (anglicky)
- The Carmelite Rite: A quick summary [online]. newliturgicalmovement.org [cit. 2021-11-27]. Dostupné online. (anglicky)
- Carmelite Rite (2) [online]. newliturgicalmovement.org [cit. 2021-11-27]. Dostupné online. (anglicky)