Čistá (Rovná)
Čistá (do roku 1948 Město Litrbachy),[1] (německy Lauterbach Stadt) je základní sídelní jednotka obce Rovná v okrese Sokolov. Původní středověké horní město zcela zaniklo v polovině 20. století. Nacházelo se v nadmořské výšce 780 až 800 metrů na náhorní plošině Slavkovského lesa, asi 10 kilometrů jihovýchodně od Sokolova. Katastrální území Čistá u Rovné má rozlohu 13,93 km².[2]
Čistá | |
---|---|
Pomník a infotabule v místě zaniklé Čisté | |
Lokalita | |
Charakter | zaniklé město |
Obec | Rovná |
Okres | Sokolov |
Kraj | Karlovarský kraj |
Historická země | Čechy |
Zeměpisné souřadnice | 50°6′0″ s. š., 12°43′48″ v. d. |
Základní informace | |
Katastrální území | Čistá u Rovné (13,93 km²) |
Nadmořská výška | 800 m n. m. |
Čistá | |
Další údaje | |
Kód k. ú. | 742163 |
Zaniklé obce.cz | 305 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Území, na němž leží Čistá, patřilo zpočátku Nothaftům.[3] První zmínky o Čisté pocházejí z roku 1350, kdy nesla německý název Lauterbach, přináležela k panství Bečova nad Teplou a jejími majiteli byl rod Riesenburků.[4] Oficiálně se však klade první písemná zmínka o Čisté do roku 1370, kdy je uváděna ve výčtu Leuchtenberských lén. Roku 1490 získali Čistou páni z Plavna a roku 1502 ji směnili s Pluhy z Rabštejna za jiné statky. V listině z 10. května 1542 se již jako majitelé uvádějí Šlikové. Čistá se pravděpodobně stala součástí věna Anny Pluhové při sňatku se Štěpánem Šlikem. Po smrti Štěpána Šlika v bitvě u Moháče přešlo vlastnictví na Jeronýma Šlika a Vavřince Šlika, kteří se ve vládnutí střídali po dvou letech. Největší ekonomický rozvoj nastal počátkem 16. století kdy v jejím těsném sousedství byla objevena ložiska cínové rudy. Probíhalo zde jak rýžování, tak i hlubinná těžba. Po povstání českých stavů v roce 1547 bylo Jeronýmu Šlikovi zabaveno loketské panství a pro město Čistá, Horní Slavkov a Krásno byl vydán k 1. lednu 1548 nový Horní řád.[3] Krátkou dobu vlastnili Čistou Štampachové, ale v roce 1551 bylo město Štampachům odebráno a správu převzala královská komora.[5] Dne 20. června roku 1551 obdržela Čistá privilegia královského horního města. Městský znak jí udělil král Ferdinand I.[6] Pokles těžby cínu a celkový úpadek města nastal v období třicetileté války. Katolická reformace a pronásledování protestantů mělo za následek odliv obyvatel do nedalekého Saska kde mohli svobodně vyznávat svoji víru.[7] V roce 1772 zachvátil město rozsáhlý požár, který zničil téměř celé město. Shořela většina domů, radnice, fara i starý kostel. Na jeho základech byl v letech 1774–1775 vystavěn nový kostel svatého Michaela od kterého vedla k později přemístěnému hřbitovu Křížová cesta.[8] Změny v habsburské monarchii po revoluci roku 1848 znamenaly i převod některých kompetencí. Část kompetencí přešla v roce 1850 na okresní hejtmanství v Karlových Varech, část na správní obvod okresního soudu v Lokti.[9]
V letech 1869–1900 byla vedena pod názvem Lauterbach v okrese Falknov, v roce 1910 jako Lauterbach Stadt v okrese Falknov, v roce 1921–1930 jako Město Litrbachy v okrese Loket, v roce 1950 jako osada obce Krásno v okrese Karlovy Vary, později už bez obyvatel jako součást obce Rovná v okrese Sokolov.[10]
Hornictví
U hornické kolonizace území se předpokládá, že těžba cínu byla prováděna nejprve rýžováním náplavů, následně i rozsypů cínové rudy. Později došlo k objevům primární rudy. Lze se domnívat, že ve vyšších polohách Slavkovského lesa se pracovalo jen sezonně od jara do podzimu. Právě rýžování přivedlo nejstarší osídlení do tohoto vysoko položeného území a umožnilo vznik Čisté.[11] Ložisko cínu je vázáno na kontakt metamorfovaných krušnohorských žul s krystalinikem jádra Slavkovského lesa. Zejména středně zrnité žuly jsou částečně greisenizované. Vlastní ložisko je tvořeno mocnými, ale chudými rudními čočkami v malé hloubce pod povrchem. Největší rozsah historických dobývek se nachází ve dvou formacích. Tou první jsou impregnace v žulách, greisenizovaných žulách a greisenech. Tou druhou jsou drobné rudní žíly. Jejich mocnost je 1–5 cm a jsou tvořené kasiteritem a wolframitem.[12]
Nízká kovnatost rudy a odlehlost od centra dobývání, tedy Krásna a Horního Slavkova měly výrazný vliv na dobývání. Obsah cínu v ložisku byl v rozmezí 0,1 až 0,4 %, obsah wolframu v průměru pouhých 0,042 %, prakticky na hranici využitelnosti. Po vyčerpání bohatších partií ložiska zájem o dobývání upadal. Do starých důlních děl se příliš nezasahovalo a zachovala proto až do současnosti výjimečná historická hodnota. To platí především pro nejvýznamnější důl Jeroným, který byl 1. července 2008 prohlášen za národní kulturní památku.[13]
V roce 1953 byla v Čisté zahájena těžba uranových rud. Těžba byla ukončena v roce 1957.[14]
Zánik města
Po skončení druhé světové války postihlo Čistou (v té době to ještě byly Litrbachy) vysídlení německého obyvatelstva. To proběhlo v roce 1946 a 1947 a město opustilo prakticky všechno původní obyvatelstvo. Na počátku roku 1948 mělo město pouhých sedm obyvatel. Teprve potom, v roce 1948, dostalo město české jméno Čistá. Již v roce 1946 padlo definitivní rozhodnutí o vybudování vojenského výcvikového prostoru ve Slavkovském lese. Následovalo začlenění území Čisté do vojenského prostoru a vystěhování posledních obyvatel. Na uvolněném území se začalo s budováním různých vojenských objektů. V letech 1953–1954 se střetávaly zájmy armády s průzkumem Jáchymovských uranových dolů, který se rozšířil do oblasti Slavkovského lesa. Zájem o těžbu uranu převážil a usnesením ze dne 29. června 1954 byl vojenský újezd zrušen. Následující roky zlikvidovaly buldozery vojenské stavby i polorozbořené civilní objekty. To byl faktický fyzický konec města Čistá.[15] O likvidaci města během vojenského cvičení byl natočen vojenský instruktážní film Boj o osadu. Součástí tohoto cvičení/filmu bylo i cvičné bombardování a demolice domů projíždějícím tankem.[16] Popis zničení obce obsahuje publikace Historie Vojenského újezdu Prameny aneb Chlapci z Opičích hor od Rudolfa Tomíčka.
Opuštěný prostor však i po třiceti letech lákal armádu. Na zbrojní program Ronalda Reagana reagovaly státy Varšavské smlouvy novými zbraněmi. V roce 1984 bylo v odvalu uranové jámy č. 20 v Čisté vybudováno odpalovací stanoviště mobilních raket SS-20 na podvozcích Tatry 813. Bylo zde i podzemní velitelské stanoviště, které je již zlikvidováno.[17] Zaniklé město připomíná už jen novodobý křížek v místech vstupní brány zaniklého hřbitova a kamenný pomníček v místě bývalého náměstí.
Obyvatelstvo
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 1 982 | 1 851 | 1 795 | 1 634 | 1 445 | 1 278 | 1 192 | 0 |
Pamětihodnosti
- Důl Jeroným je od roku 2008 národní kulturní památkou.[19]
- Pomník dvanácti žen zemřelých při pochodu smrti v roce 1945 nedaleko obce u Zaječího vrchu.[20]
Zaniklé stavby
- Bühnlův mlýn, původní č.p. 230, na Lobezském potoce
Fotogalerie
- Portál dolu Jeroným
- Prostranství před vstupem do dolu Jeroným
- Odvodňovací štola dolu Jeroným u Chalupeckého potoka
- Rybník u Chalupeckého potoka
- Křížek na místě kde stávala vstupní brána hřbitova
- Pamatník obětem pochodu smrti
Odkazy
Reference
- Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1948. Dostupné online.
- Český statistický úřad. Územně identifikační registr ČR [online]. [cit. 2021-07-17]. S. 6. Dostupné online.
- TOMÍČEK, Rudolf. Náčrt dějin svobodného královského horního města Čistá. 1. vyd. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2018. 159 s. ISBN 978-80-86630-37-3. S. 14–15. Dále jen Tomíček (2018).
- Město Litrbachy - Čistá [online]. 2009 [cit. 2021-07-17]. Dostupné online.
- Tomíček (2018), s. 37.
- Tomíček (2018), s. 22.
- Tomíček (2018), s. 41–47.
- Tomíček (2018), s. 50–51.
- Tomíček (2018), s. 63.
- Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (2. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 87.
- Tomíček (2018), s. 13.
- BERAN, Pavel. Nerosty cíno-wolframových ložisek Slavkovského lesa. Sokolov: Okresní muzeum a knihovna Sokolov, 1999. 286 s. ISBN 80-238-5166-7. Kapitola Geologie jednotlivých ložisek – oblast Čisté, s. 24.
- Tomíček (2018), s. 26.
- Historie českého a slovenského hornictví v datech (18) [online]. zdarbuh.cz, 1973 [cit. 2021-07-17]. Dostupné online.
- Tomíček (2018), s. 122–125.
- TOMÍČEK, Rudolf. Historie Vojenského újezdu Prameny. Sokolov: Krajské museum Sokolov, 2006. ISBN 80-86630-09-9. S. 70.
- Tomíček (2018), s. 130.
- Historický lexikon obcí České republiky 1869–1970 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 9.
- Rudný důl cínový, Jeroným [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-07-17]. Dostupné online.
- Krvavá dozorkyně, dříve bavorská selka
Literatura
- BERANOVÁ VAICOVÁ, Romana. Zaniklé obce na Sokolovsku. 1. vyd. Sokolov: Krajské muzeum Sokolov, 2005. 252 s. ISBN 80-86630-06-4.
- ČECHURA, Martin. Zaniklé kostely Čech. 1. vyd. Praha: Libri, 2012. 344 s. ISBN 978-80-7277-507-1. S. 44.
- JAŠA, Luděk. Zaniklé obce na Březovsku = Verschwundene Gemeinden in der Region Březová. Vyd. 1. Sokolov: Fornica Graphics pro město Březová, 2010. 553 s. ISBN 978-80-87194-18-8. S. 267 – 320.
- KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 1996-2011. 8 sv. ISBN 80-85983-12-5.
- TOMÍČEK, Rudolf. Historie Vojenského újezdu Prameny, aneb, Chlapci z Opičích hor. 1. vyd. Sokolov: Krajské muzeum Sokolov, 2006. 181 s. ISBN 80-86630-09-9.
- DĚDKOVÁ, Pavla. 3D vizualizace zaniklé obce a její hodnocení z hlediska uživatelské kognice. , 2012. Bakalářská práce. Katedra geoinformatiky, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Mgr. Stanislav Popelka. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Čistá na Wikimedia Commons
- Čistá – Lauterbach
- Čistá – Lauterbach na zanikleobce.cz
- Dokument pořadu Reportéři ČT obsahující dobové vojenské záběry z ničení města (30. září 2013)