Nidifugní a nidikolní

Nidifugní a nidikolní jsou termíny odkazující k době, kterou živočich stráví na hnízdě po narození. Termíny jsou nejčastěji užívané v ornitologii v souvislosti s ptáky.

• Nidifugní mláďata opouštějí hnízdo krátce po narození.[1] Typickým příkladem jsou bahňáci, kiviové, hrabaví nebo vrubozobí.
• Nidikolní mláďata zůstávají na hnízdě.[1] Typickým zástupcem jsou pěvci nebo čápi.

Příklady nidifugních a nidokolních mláďat

Nidifugní mláďata pštrosa dvouprstého opouštějí hnízdo krátce po vylíhnutí

Nidikolní mláďata vrabce domácího po vylíhnutí zůstávají na hnízdě

S koncepty poprvé přišel ornitolog Lorenz Oken v roce 1816.[2]

Pojmy se někdy užívají jako synonyma k pojmům prekociální (krmivá) a altriciální (nekrmivá) mláďata. I když se termíny z velké části překrývají, pojmy prekociální a altriciální primárně odkazují k vývojovému stadiu novorozence, zatímco termíny nidifugní a nidikolní se zaměřují na dobu přítomnosti mláďat na hnízdišti.[3] Lze shrnout, že všichni nidifugní ptáci jsou prekociální, avšak ne všichni nidikolní ptáci jsou altriciální (tzn. někteří ptáci se rodí poměrně vyvinutí a schopní pohybu, avšak zůstávají na hnízdě).[1]