Ústřice jedlá

• Ostrea adriatica, Lam.-Middendorff, 1848[1]
• Ostrea crynusi Payraudeau, 1826[1]
• Ostrea taurica Krynicki, 1837[1]

Pro svůj přirozený výskyt ústřice vyhledává nepříliš chladné vody. V Evropě, kde se původně vyskytovala,[2] se nacházela ve vodách Atlantského oceánu, ve Středozemním moři, v kanálu La Manche.[2] Nevyskytuje se v Baltském a Černém moři kvůli jejich nízké salinitě.[3] Vyskytuje se tak na pobřeží západní Evropy, respektive od Maroka po Norsko v oblasti severního a východního Atlantiku.[2]

Ve 40. a 50. letech 20. století došlo k zavlečení ústřice jedlé do vod okolo východní části Severní Ameriky od oblasti Maine až po Rhode Island, kde se populace ujala a v současnosti se zde volně šíří a žije.[2]

Ústřice jedlá je mlž, který povrch svého těla chrání vápnitou skořápkou tzv. lasturou, která má obvykle protáhlý až hruškovitý tvar a skládá se ze dvou rozdílných částí.[2] Povrch lastury je z vnější strany drsný, hrubý se šupinatovou stavbou, často mléčný, šedý, bílý až dožlutova zbarvený.[2] Je zakončen nepravidelným okrajem, který na jedné straně je spojen s druhou částí lastury elastickým kloubem a na opačné straně je volně otevíratelný. Lastura směřující k podloží je silně konkávní.[2] Vnitřní část lastury je hladká a často má perleťový vzhled, často se uvnitř lastury ale vyskytují tmavé plochy.[2] Lastura ústřice dorůstá velikosti okolo 10 cm[3] až maximálně 20 cm,[2] může se dožívat věku i více než 20 let.[2]

Otevírání a zavírání lastury je kontrolováno silným centrálním svalem ústřice. Uvnitř lastury se pak nachází samotné tělo, které mívá barvu od béžové až po světle šedou.[2]

Ústřice se živí drobnými organickými částečkami,[3] které filtruje z okolní mořské vody.

Jedná se o dimorfní druh, tudíž má jak pohlavní orgány samčí tak i samičí a střídavě se mezi těmito pohlavími mění.[3] Ke změně mezi samčí a samičí sadou orgánu dochází v průměru dvakrát za jedinou sezónu.[2]

Ústřice jedlá v Cancale

Ústřice patří mezi hospodářsky hojně využívané mořské plody, které se chovají na mořských farmách[3] a to převážně pro využití v gastronomii, kde se servíruje jako delikatesa. V akváriích se její rozmnožování nedaří.[3] V Evropě je rozšířený způsob konzumace ústřice živé, kdy je syrová ústřice pokapána pár kapkami citrónu.[4] Maso ústřice má lehce slanou až žádnou chuť.[2] V Evropě se chovají dva druhy ústřic a to ústřice jedlá a ústřice obrovská (častější) a to hlavně ve Francii a Nizozemsku.[5]

Mezi největší celosvětové producenty ústřice jedlé patří v současnosti USA, Maroko, Španělsko, Francie, Spojené království, Irsko, Norsko, Holandsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Řecko a Jihoafrická republika.[2]