Zygmunt Noskowski

Otec Zygmunta Noskowského, Józef Łada-Noskowski, byl významný notář, který kromě svých jedenácti dětí vychovával i pět dětí svého příbuzného Andrzeje Towiańského. Jeho dům ve Varšavě byl jedním z hlavních středisek towianismu v polských zemích. Finančně podporoval i Andrzeje Towiańského v emigraci.

Svá hudební studia započal Noskowski na gymnáziu ve Varšavě v roce 1851. Vedle klavíru studoval i hru na housle pod vedením Jana Hornziela. Jeho hudební talent objevil klavírista a skladatel Ignacy Feliks Dobrzyński. Velký vliv na Noskowského měl Stanisław Moniuszko, jehož písně a některé opery poznal kolem roku 1860. Mladý Noskowski byl svědkem potlačení vlastenecké demonstrace ruskou armádou ve Varšavě 27. února 1861. Po otcově smrti 23. června 1863 se údajně podílel na lednovém povstání proti ruskému impériu. Tyto události silně působily na osobnost Noskowského a odrazily se v jeho pozdějších tvůrčích, organizačních a novinářských aktivitách.

Od roku 1864 studoval na Hudebním institutu ve Varšavě hru na housle u Apolinara Kątskiho a kontrapunkt u Stanislawa Moniuszka. Absolvoval v roce 1867 a získal druhou cenu. Po absolvování školy hrál na housle v orchestru Velkého divadla ve Varšavě a v letech 1871–1872 vyučoval hudbu na Institutu pro neslyšící a nevidomé. Vytvořil zde notační systém pro nevidomé, který se však nedochoval. Od roku 1870 působil také jako hudební kritik listu „Kurier Warszawski“.

V roce 1872 získal stipendium od Varšavské hudební společnosti a v prosinci téhož roku odjel do Berlína, kde studovat kompozici u Friedrich Kiela na Akademie der Künste. Během těchto studií složil mj. Variace a fugu na téma I. B. Viottiho pro smyčcové kvarteto (věnováno Kielovi) a od roku 1874 pracoval na své 1. symfonii A-dur, která byla uvedena na veřejném koncertě v Berlíně v dubnu 1875.

Po návratu do Varšavy nenašel trvalé zaměstnání a nakonec se na doporučení svého učitele Friedricha Kiela stal dirigentem městské hudby a ředitelem pěveckého sboru Bodan v Kostnici. V roce 1875 se také oženil s klavíristkou Stanisławou Segedyovou. Pod jeho taktovkou se pěvecké sdružení „Bodan“ vypracovalo na nejlepší sbor Bádensko a získalo i uznání mezi hudebníky velkovévody Fridricha I. Bádenského. Noskowského pověst pronikla i do Varšavy. V roce 1878 mu bylo nabídnuto místo pedagoga na Hudebním institutu, ale odmítl. Spolupracoval s časopisem „Echo Muzyczne”, ve kterém publikoval muzikologické a kritické články.

V lednu roku 1881 se Noskowski i s rodinou vrátil do Varšavy a vystřídal Władysława Żeleńského ve funkci ředitele Warszawskiego Towarzystwa Muzycznego (Varšavské hudební společnosti). V této funkci zahájil okamžitě rekonstrukci pěveckého sboru Společnosti. Zavedl bezplatné lekce zpěvu a hudby pro nové členy a začal realizovat myšlenku na pravidelných týdenních symfonických koncertů ve Varšavě. Za tímto účelem se snažil vytvořit ve Varšavě trvalý symfonický orchestr. Orchestr, který založil, se však již po roce činnosti rozpadl. Finanční problémy byly příčinou, proč ani další pokusy nebyly úspěšné. Pořádal alespoň pravidelné koncerty komorní hudby. Přes všechny obtíže však významně pozdvihl úroveň hudebního života ve Varšavě.

Od roku 1886 učil na Hudebním institutu ve Varšavě skladbu. Mezi jeho žáky byli např. Henryk Melcer-Szczawiński, Apolinary Szeluto, Grzegorz Fitelberg, Mieczysław Karłowicz, Karol Szymanowski a Ludomír Różycki.

Zemřel ve Varšavě 23. července 1909 ve věku 63 let. Je pochován na Powązkowském hřbitově.

• Witold Wroński: Zygmunt Noskowski, Warszawa 1960.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zygmunt Noskowski na Wikimedia Commons
• Volně přístupné partitury děl od Zygmunta Noskowského v projektu IMSLP
• Zygmunt Noskowski v Internet Movie Database (anglicky)
• Seznam skladeb
• Život a dílo (polsky)
• Stručný životopis Archivováno 20. 8. 2017 na Wayback Machine (anglicky)