Zikmund Thun-Hohenstein

Pocházel z významné šlechtické rodiny Thun-Hohensteinů, narodil se jako čtvrtý syn hraběte Josefa Matyáše Thun-Hohensteina (1794–1868) z klášterecké rodové větve.

Původně sloužil v armádě, vyznamenal se během potlačení revoluce v Uhrách v roce 1849, do výslužby odešel v hodnosti majora. V letech 1867–1869 byl poslancem českého zemského sněmu za velkostatkářskou kurii a do roku 1870 zároveň zástupcem nejvyššího maršálka Českého království. V letech 1870–1872 byl místodržitelem na Moravě a poté až do smrti místodržitelem v Salcburku (1872–1897), kde zároveň zastával funkci zemského finančního ředitele. Byl též c. k. tajným radou a komořím, získal čestné občanství v Salcburku, Telči nebo v rodném Klášterci. Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny a také několika zahraničních vyznamenání.

V roce 1855 se na zámku v Měšicích oženil s hraběnkou Matyldou Nosticovou (1831–1910), dcerou Ervína Nostic-Rienecku. Měli spolu tři syny, z nichž prostřední Ervín (1858–1870) zemřel v dětství. Nejstarší syn Josef (1856–1932) působil taktéž ve státních službách a byl zemským prezidentem ve Slezsku, nejmladší Felix Leopold (1859–1941) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti c. k. polního podmaršála.

Zikmundův nejstarší bratr Josef Osvald I. Thun-Hohenstein (1817–1883) byl majitelem velkostatku Klášterec nad Ohří, v Klášterci byl také dlouholetým starostou. Další bratr Quido Thun-Hohenstein (1823–1904) byl významným rakouským diplomatem a později velkopřevorem Maltézského řádu v Čechách.