Quido Thun-Hohenstein

Jeho starším bratrem byl politik Joseph Oswald von Thun und Hohenstein.[1] Quido vystudoval práva ve Vídni.[2] Dlouhodobě působil v diplomacii. Byl atašé v Mnichově a Turíně a legačním tajemníkem v Bruselu. Roku 1859 byl povolán do Haagu. 17. června 1860 se stal legačním radou. Roku 1863 byl jmenován vyslancem v Sankt Petěrburgu. V roce 1865 a zčásti i roku 1866 zastával funkci mimořádného a zplnomocněného vyslance v Mexiku, kde tehdy existovalo Mexické císařství s panovníkem z řad Habsburků.[1] Od poloviny roku 1866 byl zplnomocněným ministrem a vyslanecem u hanzovních měst.[2]

12. května 1859 byl přijat do maltézského rytířského řádu a působil jako jeho velkopřevor a první zemský prelát.[2] Podle jiného zdroje složil řeholní slib u maltézského řádu až 18. května 1874. Funkci velkopřevora v Čechách a Rakousích zastával od 6. února 1887.[4]

Po návratu z Mexika se zapojil do politického života.[1] V zemských volbách v březnu 1867 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii velkostatkářskou, nesvěřenecké velkostatky.[5][1] Zastupoval provídeňskou a centralistickou Stranu ústavověrného velkostatku.[1] Zemský sněm ho 13. dubna 1867[1] zvolil i do Říšské rady. Na mandát v Říšské radě rezignoval v roce 1869.[6] V zemských volbách v roce 1872 se vrátil na Český zemský sněm, opět za velkostatkářskou kurii, za svěřenecké velkostatky.[7] Mandát obhájil v zemských volbách v roce 1878.[8] Nadále patřil mezi ústavověrné velkostatkáře.[9]

Zemřel v noci ze 7. na 8. září 1904 na zámku v Horní Libchavě. Už 28. července se u něj projevily zdravotní obtíže a nechal se proto převézt z místa pobytu ve Štýrsku do Libchavy. Příčinou smrti byla sešlost věkem.[4]