Měšice (zámek)

Zámek Měšice, spolu s parkem a hospodářským dvorem

Východní část historické zámecké bažantnice (dnes nazývané Velká), která navazuje na hospodářský dvůr a propojuje celý zámecký areál s okolní krajinou.

Zámecký areál Měšice nechal zbudovat František Václav Nostic-Rieneck jako nové hlavní rodové sídlo Nosticů v blízkostí nevyhovující tvrze, která stála od přelomu 13. a 14. století přibližně 300 m jižně od dnešního zámku, do prostředí pozdněbarokního komplexu o jehož hlavním autorovi se nedochovaly záznamy. Je doložena pouze spolupráce předních spolupracovníků Kiliána Ignáce Dientzenhofera - hradního tesaře Josefa Löfflera a kameníka Františka Lauermanna.[1] Rokokový zámek nechal zbudovat František Antonín Nostic-Rieneck. Rodu Nosticů v té době kromě Měšic patřilo také celé tzv. pakoměřické panství. Právě z nedalekých Pakoměřic sem Nosticové po dostavbě zámku přestěhovali své hlavní sídlo.

Výstavba vlastního zámku probíhala ve dvou etapách. V letech 1767–1775 byl vystavěn hlavní trakt a průčelní obdélníková dvoupatrová budova a v letech 1780–1790 se pokračovalo výstavbou bočních křídel. V sousedství samotného zámku byl původně vytvořen francouzský park, který přirozeně navazoval na velký a dle barokních pravidel zbudovaný komplex hospodářských budov a vodních ploch (2 hospodářské budovy, 2 bažantnice, jízdárna, sady). Park přiléhající k zámku později získal podobu anglických parků s pestrým souborem květin a stromů.

Na průčelí zámku se dochovaly hodiny zkonstruované mistrem hodinářem Sebastianem Londenspergerem v Praze roku 1774. Zámecké hodiny s detailními barokními dekoračními prvky byly spolu s hodinářským strojem v roce 2006 rekonstruovány a 1. května 2006 znovu uvedeny do provozu.

V roce 1775 byl na střeše zámku instalován první hromosvod v Čechách pražským profesorem medicíny a fyziky dr. J. T. Klinkošem.[4] Tento stále na zámku vztyčený hromosvod má podobu konstrukce navržené americkým státníkem a také přírodovědcem Benjaminem Franklinem.

V letech 1776–1785 v zámku bydlel a jako vychovatel byl zaměstnán český filolog a historik Josef Dobrovský.

Zámek a ostatní budovy zámeckého areálu byly v roce 1910 připojeny na elektrickou síť, kde zdrojem byl dieselový agregát.

Po smrti Františka Antonína Nostice zámek a přilehlé pozemky zůstaly i nadále ve vlastnictví jeho potomků a to až do roku 1945, kdy byl zámek a komplex budov na základě Benešových dekretů Nosticům zkonfiskován a majitelé odsunuti do Rakouska. Zdejší zámecká knihovna s mnoha spisy světové literatury či dokumentující (např. vývoj obce), četné vybavení byly po druhé světové válce zničeny, případně rozkradeny. V zámku nejdříve Slovanská kolej jako školní zařízení spadající pod Ministerstvo školství a osvěty a zabývalo se především středoškolskému všeobecnému a jazykovému vzděláváním dívek. V místě původní zahrady a sadu v severní části areálu bylo vytvořeno fotbalové hřiště a z jízdárny pak tělocvična pro TJ Sokol a potřeby Slovanské koleje.

Od roku 1948 do roku 1959 zde působila Ústřední škola Revolučního odborového hnutí. Od roku 1964 nemocnice s internou a do počátku 90. let i s noční pohotovostní službou.

V roce 1971 zde natáčel film režisér Jan Matějovský Pět mužů a jedno srdce.[5]

V roce 1996 byly zámek, některé budovy (část hospodářských budov, jízdárna) a pozemky převedeny státem do vlastnictví obce Měšice. Dnes zámek slouží potřebám Centru integrované onkologické péče.[6]

Zámecký park Měšice. V popředí sochy Atlantů.

Stropní freska od Ambrozziho

Zámeckou budovu postavil architekt Antonín Haffenecker a její výtvarná výzdoba je dílem Josefa Hagera, Václava Ambrozziho a Petra Prachnera. Zámek představuje jednu z nejzajímavějších pozdněbarokních realizací v Čechách vůbec.

Hlavní trakt, průčelní obdélníková budova, má dvě patra, přičemž její druhé, obytné patro je podstatně nižší než reprezentační první. Její protilehlé fasády jsou řešeny stejně, z podélných front vystupují v šíři tří okenních os jeden střední a dva krajní rizality. Krajní rizality jsou od přízemí výš rozčleněny hladkými pilastry, mezi nimiž nad okny prvního poschodí jsou římsy a štukové ozdoby a v podstřeší na malém segmentovém štítu kartuše. Ve středním rizalitu v přízemí mezi třemi portály jsou sloupy s jónskými hlavicemi, nesoucí balkón s okovanou mříží. Nad tím přes výšku dvou podlaží jsou na krajích dva hladké pilastry a mezi nimi dva polosloupy, obojí s korintskými hlavicemi. Podstřešní štít je trojúhelníkový s ciferníkem obklopeným bohatou kartuší. Nad okny se nacházejí ozdobené římsy s rokokovým štukem. Fasáda mezi rizality stejně jako fasáda bočních front je členěna nižšími pilalistry s volutovými hlavicemi, jež nesou římsu pod okny druhého poschodí, a plocha mezi okny je vyzdobena volutovými konzolami. Obdobně jsou řešena boční, jednopatrová křídla, původně pravděpodobně ukončená terasami a snad výrazně pročleněná otevřenými arkádami, dnes dochována v pozměněné podobě.

Z vnitřních částí patří k nejcennějším sál v prvním poschodí, vyzdobený roku 1771 malbami J. Hagera, a zámecká kaple, která původně zaujímala výšku dvou podlaží (dnes přepatrována). I zde jsou hlavním ozdobným prvkem ploché pilastry a jónskými hlavicemi. Střední pilastry spojuje široký pás, který dělí klenbu na dvě části vyzdobené freskami V. Ambrozziho z roku 1775 s biblickými náměty. Prachnerův barokní oltář běžného typu nese obraz sv. Alžběty rovněž od Ambrozziho.

Na vlastní zámek navazuje ve formě čestného dvora mohutný, symetricky komponovaný hospodářský dvůr a dále do dvou symetrických souběžných ulic proponovaná zástavba poddanských chalup. Na opačné straně zámku pak leží rozlehlý park.[1]

• Dáma a Král, II. série, 13. díl – Vyhoďme ho z kola ven (2019, režie: Petr Zahrádka)