Zemětřesení v Lublani (1895)

Zemětřesení o síle 6,1 Richterovy stupnice a maximu VIII–IX Mercalliho stupnice udeřilo ve 20:17 UTC (22:17 místního času).[2] Epicentrum se nacházelo v Janče, asi 16 kilometrů východně od centra Lublaně.[5]

Ohnisko zemětřesení se nacházelo v hloubce asi 16 kilometrů. Otřesy byly zaznamenány v okruhu 350 km, na ploše asi 385 000 km². Zasáhly i tak vzdálená místa jako Assisi, Florencii, Vídeň a Split.[4] V dalších 10 dnech následovalo více než 100 dotřesů.[2]

Barokní ráz Lublaně vydržel až do roku 1895, kdy Lublaň postihlo zemětřesení. Starosta Ivan Hribar poté do města pozval přední architekty té doby.[7] Nejvýznamnějším slovinským architektem byl Jože Plečnik, jenž byl také autorem úprav Pražského hradu. Právě po odchodu z Prahy se začal Plečnik věnovat práci v Lublani.[8]

Až do zemětřesení měla Lublaň provinční vzhled.[4] Po něm došlo k rozšíření a rozsáhlým přestavbám ve stylu Vídeňské secese. Stavby z tohoto období stojí vedle dřívějších barokních staveb, které po zemětřesení zůstaly. Mnoho budov, jako například Mladika, bylo postaveno na základě širšího plánu rekonstrukce města starosty Ivana Hribara. Období mezi lety 1896 až 1910 je známo jako „období obnovy Lublaně“ nejen kvůli těmto architektonickým změnám, které jsou znatelné dodnes, ale i díky reformě městské správy, zdravotnictví, školství i cestovního ruchu, které následovalo. Generální urbanistický plán nové Lublaně připravil Max Fabiani.

V letech 1895 až 1910 bylo postaveno 436 nových budov a stovky byly renovovány nebo rozšířeny ve stylu vídeňské secese. Většina současných důležitých budov, mostů, památníků ale i parků pochází z tohoto období. V roce 1895 byla na náklady obyvatel Lublaně v Janče postavena kaple zasvěcená Panně Marii Růžencové pro ochranu před dalšími takovými katastrofami.[5] V roce 1897, byla v Lublani na Vegově ulici vybudována první seismologická observatoř na území Rakousko-Uherska.[2]