Zdenka Wallo
Zdeňka Wallo (roz. Zdena Drobnerová, 8. července 1894 Praha – květen 1944 Vyhlazovací tábor Osvětim-Březinka) byla česká rozhlasová hlasatelka a redaktorka židovského původu,[1] historicky druhá žena-hlasatelka československého Radiojournalu. Byla nevlastní babičkou spisovatelky a televizní režisérky Olgy Wallo.
Zdenka Wallo | |
---|---|
Rodné jméno | Zdena Drobnerová |
Narození | 8. července 1894 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | květen 1944 (ve věku 49 let) Vyhlazovací tábor Osvětim-Březinka Německá říše |
Národnost | Židé |
Povolání | rozhlasová moderátorka a redaktorka |
Choť | Karel Maria Wallo |
Příbuzní | Olga Walló (nevl. vnučka) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život
Mládí
Narodila se v Praze v německy mluvící židovské rodině lékaře Emila Drobnera a Idy (Adléty), rozené Kafkové. Otec v jejím dětství odcestoval jako lodní lékař do zahraničí a vychovávala ji matka. Získala dobré jazykové vzdělání: absolvovala pensionát s německou výukou, následně odcestovala do Švýcarska, kde dva roky studovala na francouzské škole, krátce studovala také zpěv na pražské konzervatoři. Po smrti otce absolvovala úřednický kurz a poté sedm let pracovala jako úřednice v uzenářském závodě (střívkárna). Posléze se provdala za majitele podniku Karla Michaela Walló.
Rozhlas
Po krachu řeznického závodu okolo roku 1928 začala pracovat jako dramaturgyně do pražských poboček amerických filmových společností Metro-Goldwyn-Mayer a Universal Film. Po vlně propouštění vinou Velké hospodářské krize přijala místo úřednice v Československém autoklubu. Zde roku 1934 propůjčila svůj hlas do krátké reportáže z automobilového závodu Tisíc mil československých dodané do vysílání pražského Radiojournalu, hlavní vysílací stanice v zemi, založené roku 1923 Eduardem Svobodou, Milošem Čtrnáctým a pozdějším dlouholetým ředitelem Ladislavem Šourkem. Redakci její hlasový výkon a osobnost Wallo zaujala, byla pozvána na pohovor a téhož roku přijata jako korespondentka a hlasatelka do osmičlenné cizojazyčné redakce.[2] Po Emílii Tučkové-Kočové byla teprve druhou v Radiojournalu zaměstnanou hlasatelkou.
Její jazykové schopnosti byly užívány k vysílání v cizích jazycích, především němčině či francouzštině. Těšila se široké posluchačské oblibě jak v Československu, tak v zahraničí (od jistého zahraničního ctitele obdržela jako dar kůži tygra, z níž si nechala ušít kožich) a patřila k předním osobnostem stanice. V polovině 30. let zemřel její manžel Karel a ona se starala o dvě jeho děti z prvního manželství. Její zdravotní stav se zhoršil vinou několika těžkých nemocí, dostala se do finanční tísně, ze které ji vypomáhali kolegové z rozhlasu.
Po roce 1939
Od období zřízení tzv. druhé republiky roku 1938 a následného vzniku Protektorátu Čechy a Morava 15. března 1939 byla rodina Wallo kvůli svému židovskému původu na základě tzv. Norimberských zákonů protektorátními úřady pod vlivem nacistického Německa perzekvována. V červnu 1939 dostala výpověď z rozhlasu, její existenční problémy se prohloubily. Žila s matkou a dětmi na Vinohradech v Americké ulici.
Úmrtí
Zdenka Wallo byla v červenci 1942 spolu s matkou transportována do Koncentračního tábora Terezín do koncentračního tábora. Po dvou letech byly obě přemístěny do vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka na dnešním území Polska, kde Zdenka Wallo ještě v květnu 1944 v plynových komorách se svou matkou zemřela.[3]
Její památku připomíná jméno na pamětní desce ve vestibulu budovy Československého rozhlasu na Vinohradské třídě v Praze.
Rodinný život
Byla vdaná za obchodníka Karla Wallo (ten měl před svatbou poměr s její matkou), v manželství vychovávali Karlovy děti z prvního manželství Olgu a Ladislava. Těm se válku podařilo přežít.
Reference
- MEDIA (HTTP://FLOWMEDIA.CZ), Flow. První hlasatelky pražského Radiojournalu. Příběh Rozhlasu [online]. [cit. 2020-12-01]. Dostupné online.
- Hlasatelky v Československém rozhlase a rozhlas pro ženy ve třicátých letech 20. století. is.cuni.cz [online]. [cit. 2020-12-01]. Dostupné online.
- Zdeňka Wallo | Database of victims | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2020-12-01]. Dostupné online.