Emilie Tučková-Kočová

Emílie Tučková-Kočová (1901 – 1982) byla česká úřednice a zaměstnankyně československého Radiojournalu, která byla v prvních měsících vysílání v roce 1923 angažována jako hlasatelka. Stala se tak první pravidelnou ženou-hlasatelkou rozhlasu v Evropě. Z rozhlasu nedlouho poté na vlastní žádost odešla.

Emílie Tučková-Kočová
Rodné jménoEmílie Tučková
Narození1901
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1982
Československo Československo
Manžel(ka)vdaná
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život
Vysílač Radiojournalu ve Kbelích (1924)

Narodila se jako Emílie Tučková, posléze se provdala jako Kočová. V náctiletém věku začala pracovat ve filmové společnosti Loyd Film. Ta nedlouho po svém založení zkrachovala. Tučkové na to konto nabídl roku 1923 pracovní místo korespondentky, účetní a pokladní.v soukromé společnosti Československé zpravodajství radiotelefonické, spol. s r. o. novinář a redaktor Miloš Čtrnáctý. Tu spolu s podnikatelem Ladislavem Šourkem a technikem Eduardem Svobodou právě zakládal za účelem spuštění vysílání rozhlasové stanice Radiojournal. Složila zkoušky z psaní na stroji, těsnopisu a němčiny, následně byla přijata. Předsedou jednatelského sboru Radiojournalu se stal Richard Gemperle, jinak ředitel Křižíkových závodů, technickým ředitelem Svoboda, programovým Čtrnáctý.

„ Halo, halo, zde vysílací stanice Radiojournalu v Kbelích u Prahy. Vysíláme na vlně 1150 metrů a přejeme posluchačům dobrý večer. “
— Emílie Tučková-Kočová zahajuje vysílání Radiojournalu 18. května 1923 ve 20.15

Čtrnáctý následně Tučkovou-Kočovou oslovil, aby v redakci působila jako hlasatelka. Ženský hlas, posazený zvukově výše než mužský, byl navíc příhodnější, neboť mu v technicky nedokonalém přenosu zvuku bylo lépe rozumět. Pravidelné vysílání bylo zahájeno 18. května 1923 ve 20.15 hod. z provizorního studia krytého plátěným stanem[1] v blízkosti letiště Kbely u Prahy.[2] Tučková tehČeskoslovensko se tak po Velké Británii a její BBC, která vznikla roku 1922, stalo druhou evropskou zemí, kde začal veřejně a pravidelně rozhlas vysílat.[3] První den zajišťoval živý program orchestr pražského kina Sansoucci, pianista Karel Duda a operní pěvkyně Růžena Topinková.

Tučková-Kočová působila ve vysíláních nárazově, od 17. ledna 1924 pak v rozhlase působila jako pravidelná moderátorka. V hlášení hlavních relací se střídala s profesionálním hercem a prvním pravidelným reportérem stanice Adolfem Dobrovolným[4]. Roku 192 nastoupila do rozhlasu druhá žena-hlasatelka, Zdeňka Wallo[5], která zde pracovala až do druhé světové války.

Kvůli neshodám se svým manželem ale během roku 1924 místo hlasatelky opustila a posléze z rozhlasu odešla úplně. V 60. letech se u příležitosti výročí začátku vysílání Radiojournalu zúčastnila natočení rekonstrukce prvního vysílání.[6]

Zemřela roku 1982.

Reference
  1. Stan, dvě židle a půjčený klavír. Před 93 lety u nás začalo pravidelné rozhlasové vysílání. iROZHLAS [online]. [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. (česky)
  2. JEŠUTOVÁ, Eva, a kol. Od mikrofonu k posluchačům: Z osmi desetiletí českého rozhlasu. Praha: Český rozhlas, 2003. Dostupné online. ISBN 80-86762-00-9. S. 16–17. Dále jen Ješutová.
  3. SASÍNOVÁ, Petra. Rozhlas byl nejen svědkem, ale také hybatelem dění 20. století [online]. Ceskatelevize.cz, 2013-08-29 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online.
  4. Dostupné online.
  5. První hlasatelky pražského Radiojournalu. Témata [online]. 2010-10-07 [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. (česky)
  6. Z rozhlasového archivu: První hlasatelé. Plus [online]. 2008-05-19 [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. (česky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.